Zahráli jsme si Far Cry Primal. Jaké je?
Preview Far Cry Primal Článek Zahráli jsme si Far Cry Primal. Jaké je?

Zahráli jsme si Far Cry Primal. Jaké je?

Filip Němec

Filip Němec

64

Ani mrazivý Berlín nám nezabránil zaskočit si k sousedům a jako jediné české médium si vyzkoušet téměř finální verzi Far Cry Primal.

Reklama

Právě se chystáte číst článek s vlastními dojmy z Far Cry Primal. Hru jsme si zahráli v Berlíně, kam nás pozval Ubisoft jako jediné české médium. Letenky společně s dalšími náklady na cestu hradil vydavatel.

V Ubisoftu ordinují posledním dílům série Far Cry stejné úpravy, jako tomu má sesterská linie Assassin’s Creed - cizelovat osvědčené prvky a zbytečně neriskovat. Při oznámení Far Cry Primal měl však nejeden hráč pocit, že tentokrát by mohlo dojít ke znatelnějšímu posunu, než je pouze obměna prostředí a přidání nových zbraní. Zasazení do pravěku vypadalo jako markantní posun, který by mohl pohnout základními stavebními kameny samotné hratelnosti. Alespoň takový pocit jsem měl já, po několika hodinách hrání však musím konstatovat, že revoluce se nekoná.

Jedním dechem však musím ihned dodat, že i přes setrvání u základních kamenů je Far Cry Primal znatelným posunem kupředu, především co se kvality týče. Poprvé v sérii totiž spousta herních prvků, které dříve vypadaly často jako nastavování herního času a nudná opakující se činnosti, nejen že skvěle zapadají do celkové hratelnosti ale především i do dějového zasazení hry a jejího příběhu.

Samozřejmě poukazuji například na opakující se lov zvířat, jejich následné stahování z kůže a ze získaných surovin výroba nového vybavení. V prostředí posledních dílů série působilo šití si vlastních brašen jako pěst na oko, když jste si mohli v nejbližší chýši za peníze koupit moderní zbraně a prohánět se po okolí v motorových vozidlech. Když si můžu koupit AKčko, tak si snad nemusím šít pytel na broky, ne? Primal však konečně lov a následný crafting skvěle vysvětluje a poprvé v sérii má lov a výroba neprůstřelné opodstatnění. Zasazení do pravěku, přesněji řečeno 10 000 let před naším letopočtem, totiž najednou spoustu prvků prezentuje v úplně jiném světle a troufnu si říct, že jsou konečně dovedeny téměř k dokonalosti.

„Bez sběru surovin si jednoduše žádné zbraně nevyrobíte, stejně jako tomu bylo v pravěku ve skutečnosti.“

Sběr a lov surovin opět nabobtnal o několik nových položek, protože kromě šití si vlastních oblečků a vybavení budete především vyrábět zbraně. Bez sběru surovin si jednoduše žádné zbraně nevyrobíte, stejně jako tomu bylo v pravěku ve skutečnosti. Šmejdění po světě a sbírání větviček, barevných lístků a úlomků kamene a stejně tak lov divoké zvěře se teď stává podstatnou náplní hry, která už není jen doplňkovou zábavou, ale bezpodmínečnou nutností.

Sběrač i lovec v jednom

Opět tak budete sbírat červené, modré a zelené květiny, uschlé stromky a nejrůznější rostliny, jako jsou Orobince rostoucí v bažinách u vody nebo dokonce i některé horniny. Na sestavení základního luku budete potřebovat právě několik kousků Orobince, kůži z jelena a trochu kamene. Zbraní, které si budete vytvářet, je opravdu nepřeberné množství - luky, kopí, oštěpy, praky, dýky a mnoho dalšího. Většinu zbraní lze pak samozřejmě vylepšit nebo ji můžete používat v různých provedeních. U luku tak můžete přeskakovat například na dlouhý luk, který střílí pomaleji, ale zato trefíte i vzdálenější cíle (jde tedy o středověkou obdobu odstřelovací pušky) anebo luk vystřelující několik šípů najednou, tady lze samozřejmě vidět inspiraci u moderní brokovnice.

Zbraně jsou logicky jednou z největších inovací hry a po několika hodinovém hraní se mi po moderních střelných zbraních vůbec nestýskalo. Variabilita vašeho arzenálu je navíc obrovská, zbraní na dálku ale i na blízko je vskutku dostatek a budete je střídat nejen proto, že každá má své kouzlo (pokud se tedy rozkřápnutí nepřítelovy lebky kamenem dá považovat za kouzlo), ale i vhodnost pro různé situace. Při krčení se v houští a útoku ze zálohy je ideální luk, když vás však nepřítel zmerčí, do ruky berete těžkopádnou palici, jejíž mocné rozmáchnutí má za následek hlasité praskání nepřítelovy kostry. Střední cestou pak může být kopí, se kterým lze bodat na blízko, stejně tak ho ale můžete mrštit po nepříteli.

„Sami hrajete za Takkara, příslušníka kmene Wenja, který byl kdysi vyhnán ze své vlastní domoviny a nyní je jeho kmen na pokraji vyhynutí.”

Dobrý pocit jsem měl i z protivníků, kteří jsou vykresleni daleko lépe, než jen hloupě patrolující milice v předchozích dílech. Nyní proti vám stojí domorodé kmeny, více či méně odlišné od toho vašeho, v rámci hry jsou však vždy vykresleni jako “ti špatní”. Sami hrajete za Takkara, příslušníka kmene Wenja, který byl kdysi vyhnán ze své vlastní domoviny a nyní je jeho kmen na pokraji vyhynutí. To by samozřejmě v rámci pravěkého období nebylo nic neobvyklého, jenže co byste to byli za příslušníka kmene, kdybyste ho nechali do posledního muže vyhladit.

Lovci mamutů

Na samém počátku hry se ocitnete na mýtince s hrstkou spolubojovníků a vydáváte se ulovit mamuta. Plížíte se houštím a vybíráte si správný cíl - menšího jedince na okraji stáda. Toho následně vyháníte na útes, ze kterého nemá úniku a podpořen početnou skupinkou mužů z kmene Wenja mamuta společně udoláváte. Nerad bych prozrazoval, co se bude dít dále, nicméně jak už to tak bývá, shodou okolností jste najednou úplně sám, polomrtvý, bezbranný a nevíte, co dál.

„Kostra hry tak zůstává zcela stejná, mění se pouze vzhled a názvy míst, které musíte objevovat a dobývat, funkce však zůstávají zachovány.“

Hra vás jak jinak díky tomu naučí úplné základy - vyrobíte si první luk a naučíte se, k čemu slouží jaké bylinky. Brzy potkáte nové přátele a především, dostanete se do své původní domoviny - země Oros. Právě z té byl váš kmen vyhnán, a jak už bývá v sérii Far Cry zvykem, je jen na vás, abyste si zpět celou krajinu podmanili. Kostra hry tak zůstává zcela stejná, mění se pouze vzhled a názvy míst, které musíte objevovat a dobývat, funkce zůstávají zachovány. Mnohdy otravné lezení na vysílací věže je pryč, nyní budete vyhledávat a zapalovat tzv. bonfires, tedy obrovské táboráky na vyvýšených místech, které dají všem v okolí najevo, že jste tady doma. Vám se pak samozřejmě odemkne možnost rychlého cestování a odhalí se okolní prostředí a tak dále, však už to znáte. Nebude chybět ani obsazování osad, jehož styl a průběh bude opět čistě ve vaší režii.

Budování civilizace

Zatímco v dosavadních dílech byla vaše vesnice pouze takovým výchozím bodem a nehrála žádnou významnější roli, ve Far Cry Primal bude hrát roli takřka zásadní. Pokud se chce váš kmen udržet a nestát se pouze obětí potravního řetězce, nemůžete přespávat v jeskyních. Potřebujete zázemí, kde můžete vyrábět zbraně, pečovat o potomky a bránit své ženy. Ihned na začátku hry objevíte skalní útvar s vyvýšeným paloukem, který vypadá vskutku slibně a tak si na jejich základech postavíte svou vesnici. Tady rozhodně vidím inspiraci u série Assassin’s Creed, která s něčím podobným přišla už ve svých raných dílech, v Ubisoftu tak již měli představu, co by fungovat mohlo a co se naopak do hry nehodí.

Rozhodně nemusíte očekávat prvky budovatelské strategie, Far Cry se drží zajetého modelu z již zmíněné sesterské série, budete tak vylepšovat chýše a různé přístřešky a díky tomu se bude například zvětšovat příjem různých surovin. Zásadní bude stavba chýší pro klíčové přátele, v průběhu hry totiž narazíte na celkem osm postav, které se usídlí ve vaší vesnici. Postupně vás naučí nové skilly a dovednosti, vy jim však musíte nejprve zajistit střechu nad hlavou. Vaše vesnice tak postupem času opravdu získá pozici jakési základny, na druhou stranu se nemusíte bát, že byste strávili nějaké větší množství času hraním si na středověkého architekta.

Kromě zabydlování se vedlejších postav má vaše vesnice ještě jednu roli. Příběhová snaha zachránit kmen je totiž v rámci konzistence hry podpořena tím, že se doopravdy snažíte zachránit co nejvíce příslušníků vašeho kmene a přivést je do vesnice. V menu hry budete moci sledovat ukazatel počtu obyvatel, který může mít až 300 příslušníků kmene Wenja. Množství populace bude mít samozřejmě za následek více surovin pro crafting, což je v zásadě ta nejdůležitější veličina v celé hře. Samozřejmě budete moci dohrát hru klidně i s padesátkou soukmenovců na své straně, při objevování světa však na vás číhá mnoho příležitostí, kdy můžete například zachránit vězněné a týrané spolubojovníky a s plnou brašnou materiálů se rozhodně hraje lépe.

Takkar the Beast Master

Suroviny pro crafting jsou zkrátka tím nejdůležitějším, co potřebujete a i když se v jejich nalézání či používání prakticky nic nezměnilo, fakt, že jsou jediným prostředkem na získání jakýchkoli zbraní, je pro finální hratelnost takřka fatální. Naopak na první pohled znatelnou novinkou je ochočování zvířat, které jsme už mohli vidět v ukázkách. Jde však o důležitou a jak jsem se mohl sám přesvědčit, i komplexní záležitost, kterou však nemohu dopodrobna popsat. Jednak jsem nestihl vyzkoušet mnoho - ochočil jsem si pouze sovu a vlka, vývojáři navíc další informace o zvířectvu a jeho ochočování zamřížovali neúnosným embargem, zdá se tak, že právě toto považují za jednu z hlavních devíz hry, kterou si chtějí nechat až do finálních recenzí.

V praxi to vypadá tak, že pokud si osvojíte požadovaný skill (ochočit vlka je logicky jednodušší, než si podmanit třeba medvěda nebo nějakou kočkovitou šelmu), najdete si, kde vámi vybrané zvíře žije. Práci si pak můžete usnadnit například hozením masa, kterým zvíře na chvíli upoutáte, připlížíte s k němu a šup zmáčknout tlačítko na zaříkávání, v opačném případě se totiž z lovce stává rychle lovná zvěř. Ochočenému příteli pak můžete dávat příkazy, kudy kam má jít, kde má stát a samozřejmě na koho zaútočit. Takový vlčí útok z naprosto jiné strany, než atakujete nepřítele vy, dokáže pořádně zmást všechny protivníky. Nového kamaráda pak můžete krmit uloveným masem, čímž mu taky doplníte zdraví, zvířecí spolubojovník totiž rozhodně není nesmrtelný, což sami velmi rychle zjistíte. Pokud mazlíček zahyne, musíte samozřejmě ochočit nového, případně ho oživit pomocí různých rostlin.

Trochu jiná situace je pak u sovy, což je hned první zvířátko, které získáte na svou stranu. Zmáčknutím šipky nahoru se můžete téměř kdykoli stát jejíma očima a vznášet se nad krajinou hledajíce suroviny, stopovat zvířata nebo špehovat svůj cíl. Dokonce je možné, pokud jste v dostatečné blízkosti, dát povel svému čtyřnohému příteli k útoku. Na kooperaci s všudypřítomnou faunou se očividně hodně sází a jsem sám zvědav, jak moc bude možné a pohodlné hrát hru tak zvaně “postaru” tedy hezky sám. Někomu se jistě nebude chtít neustále opečovávat zvířecího kamaráda, který rozhodně nemá života na rozdávání.

„Slabší povahy rozhodně neponesou dobře kvílející mamuty se zapíchaným kopím po celém těle.”

Z počátku mírně zklamán malou mírou větších novinek, o to více ale překvapen vyladěností již stávajících prvků, které se hezky snoubí s tou trochou novinek, které nám vývojáři nachystali. Tak by se dal shrnout zážitek z několika hodinového hraní Far Cry Primal. Dá se také ale říct, že jde o daleko surovější a doslova animálnější zážitek. Slabší povahy rozhodně neponesou dobře kvílející mamuty se zapíchaným kopím po celém těle. I boj člověka proti člověku je však daleko surovější, především zbraně nablízko způsobují, že budete nejenom vidět cákance krve, ale také uslyšíte praskání kostí a lebek.

Novinkou je i vaše hlavní nemesis. Zatímco v předchozích dílech jste vždy stáli proti jednomu šílenému záporákovi, v Primal jich bude hned pět, zatím si však nejsem jist, že půjde o tak dobře napsané postavy, jako tomu bylo právě v případě předchozích dílů. Tak jako tak se zatím Far Cry Primal zdá jako opravdu nejlepší díl série. Nesnažím se podlézat tvůrcům, hamburger, který jsem na akci dostal (prý byl z mamuta) byl opravdu zdarma. Mám ale poprvé v sérii skutečně pocit, že vedlejší a rutinní aktivity zapadají do příběhu a celkového vyznění hry, což jsem v předchozích dílech jednoduše necítil. Přestože je tedy Far Cry Primal hrou v otevřeném světě, kde si budete moci plynutí příběhu ohýbat v mezích možností dle své libosti, vše bude hezky zapadat do sebe. Mnohokrát mi dokonce pocit ze hry připomněl ten úzkostný strach, který máte při hraní Don´t Starve. Sbíráte vše, co vidíte, protože za každým rohem na vás může číhat smrt.

Far Cry Primal vychází 23. února na PS4 a Xbox One, PC verze bude následovat 1. března. Všechny tři verze budou obsahovat české titulky. Předobjednávejte na Xzone.cz, kde dostanete krásný steelbook a DLC.

Přečtěte si ještě:

Povídání o dojmech z hraní Far Cry Primal + screenshoty a artworky

Prvních 15 minut z Far Cry Primal

Takkar z Far Cry Primal je brutální bojovník a hladový predátor

Hardwarové nároky Far Cry Primal

Pravěk ve Far Cry Primal si užijeme jen v singleplayeru

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam Discord Discord
Reklama
Reklama