Wow, tak 2D-JRPG Astria Ascending mě velice zaujalo a dost mi to připomělo nádherně akvarelem kreslená pozadí hry Child Of Light. Velmi působivé. Mám to v seznamu přání na Steamu! Díky za tenhle objev.
Může mi někdo znalý věci vysvětlit, proč ve hrách typu Samurai Warriors 5, Dynasty Warriors a jiných je tak oblíbená mechanika bojovat proti stojícím a čekajícím s prominutím tupounům, kteří nejsou schopni čehokoliv a na jednu ránu se z nich stávají desítky mrtvol. Nikdy jsem nepochopil v čem je to jádro zábavy. A že her na téhle mechanice je až neskutečné množství. Nehledě na archaickou grafiku (čert to vem), ale ta hratelnost je alespoň pro mě neskutečně tupá a nudná. Nemyslím to jako urážku, jen bych rád pochopil, v čem je jádro té popularity a zábavnosti. Ano i v Doomu zůstávají po hráči stovky mrtvol, ale tam mám pocit, že jejich porážka je zasloužená, tady v Samurai Warriors 5 vidím něco jiného. A kdyby u videa nebyl popisek o kterou hru se jedná, spletl bych si jí s libovolným dílem Dynasty Warriors. To samé v bledě modrém One Piece: Pirate Warriors 4 a jak píši v desítkách podobných her na naprosto stejné generické šabloně. Ale opakuji, vše je myšleno bez urážky, jen z mé osobní zvědavosti.
@Repry
Tohle nedokážu vysvětlit. Na první pohled je ten koncept fakt divný, ale třeba One Piece musou věci mne neskutečně baví. Je to hodně ale o tom, že člověk vzpomíná na příběh OP. Ty boje jsou jen jako bonus. Ještě jsem svého času chtěl zkusit Berserka v podobě musou mlatičky, ale nedostal jsem se k tomu.
@Ivan Jeziorek
Děkuji za vnesení alespoň trochu světla. Pokud je hnací motorem povedený příběh, pak s tím nemám problém. Já jen, že z pohledu diváka jsou ty boje opravdu až zvláštně směšné!
@Repry
Tenhle pocit chápu. Osobně se mi to taky nezdálo příliš přitažlivé, ale pár roků nazpět jsme podobným hrám s kamarádem propadli. Ona je v tom větší hloubka, než se může na první pohled zdát. Na bojišti je to především o hrdinech, kde využíváš jejich různé bojové styly/schopnosti a ta jednoduchá ai u stovek nepřátel je prostě abys ty schopnosti využil naplno. Kromě toho ale přepínáš mezi několika hrdiny, tvoříš formace, na každé mapě máš dodatečné úkoly a nepřátelské bosse, které je už těžší porazit, a kteří mají své vlastní schopnosti. Mimo bojiště se pak v některých hrách (např. SW) jedná o managment své "země", kde dosazuješ jednotlivé hrdiny na různé pozice, prohlubuješ s hrdiny vztahy, tvoříš formace, dáváš jim nová vybavení a leveluješ je. Do toho máš u některých her mapu (např. Japonska) kde mezi sebou soupeří různé frakce (AI nebo jiní hráči), které můžeš napadat nebo tvořit aliance. A do toho všeho je tu většinou nadpřirozený, ale vcelku obstojný příběh, který třeba u Samurai Warriors souvisí i s mytologií Japonska, tvoří se zde různé přátelské a nepřátelské vztahy mezi postavami (které se pak můžou promítnout v podobě dialogů na bojišti, pokud si je vezmeš s sebou). Řekl bych ale, že je to tedy hlavně o příběhu a o prožitku s jednotlivýma hrdinama demolovat bojiště skrze jejich přepínaní a využívání vizuálně zajímavých schopností. To samé i u One Piece a podobných anime her, kde se ale víc cílí na fanoušky a nemá to takovou hloubku jako SW nebo DW, ale pořád to je zábava i díky možnosti hrát za známe postavy.
@Wolfix
U těch adaptací je výhodou, že příběh fanoušci většinou znají a souboje jen umocňují pocit, že jste toho součástí. Vtipné je, že tisíce nepřátel nejsou problém, ale v kombinaci se silným velitelem, už jsou oříšek. Speciální údery se navíc nabíjí poražením těch řadových. Některé cíle na mapě jsou k tomu časově omezené, jiné zase vyžadují udržení několika pozic. Plus jsou tady i subquesty. A i když se to nezdá, je bojový styl hrdinů dost odlišný a i silnější nepřátelé vyžadují odlišný přístup. Chce to vyzkoušet ;-)
Ty prodeje jsou tak neobjektivní, v Evropě je to dle toho kdy tu hru hodily do angličtiny a začala se prodávat, přitom Zestiria je úplně nejhorší z nich co se týče hrátelnosti. Ta hra je chaotická, mizerný UI, craft je úplně na hlavu a s tím i loot, příběh teda nic moc krom soundtracku.