Lobo

The First Berserker: Khazan

Upřímně? Souls hry normálně nehraju. Nejdou mi, nebaví mě a většinou u nich dřív nebo později skončím frustrovaný (spíš dříve). Tituly jako Dark Souls nebo Elden Ring jdou úplně mimo mě. O to větší překvapení pro mě bylo The First Berserker: Khazan. Hra, která si mě získala od prvního traileru svým vizuálem – a pak mě už až do závěrečných titulků nepustila.

Vizuál, který vás uhrane

První věc, která mě dostala, byla naprosto parádní cellshadová grafika. Styl je výrazný, ostrý a zároveň působí temně a drsně. Každá lokace má vlastní atmosféru a hra díky tomu působí jako temné fantasy anime přenesené do interaktivní podoby.

https://freeimage.host/i/qqblynn

Prostředí jsou navíc krásně různorodá – podíváme se do zasněžených hor, temných žalářů, na hradní hradby, do dolů i hlubokých lesů. Každá oblast má vlastní vizuální identitu a nikdy jsem neměl pocit stereotypu.

Souboje, které dávají smysl

Co mě ale drželo u hry nejvíc, byl samotný soubojový systém.

Boje jsou:

 - nádherně plynulé

 - čitelné

 - technické, ale ne přehnaně komplikované

Tvorba komb nepůsobí jako gymnastika pro prsty – nemusíte si je lámat třikrát, abyste provedli efektivní sérii úderů. Ovládání je intuitivní a hra vás nutí zlepšovat se přirozeně.

Podstata soubojů tkví hlavně ve správném vykrytí nepřátelských útoků, což silně připomíná systém z Sekiro: Shadows Die Twice. Když se vám podaří perfektní načasování, souboj získá nádherný rytmus a uspokojivost, která je vyloženě návyková. Navíc každé úspěšné vykrytí doprovází specifický zvukový efekt, který je tak povedený, že působil sám o sobě jako motivace pro další boje.

A právě tohle je důvod, proč mě hra chytla – místo frustrace jsem cítil motivaci se zlepšovat.

Výzbroj a variabilita

Hra nabízí solidní výběr vybavení:

 - několik druhů zbraní (kopí, obouruční meč, dvojice menších zbraní)

 - velké množství zbrojí

 - sety s různými bonusy

Kombinování výbavy dává smysl a umožňuje si styl boje přizpůsobit. Nejde jen o kosmetiku – bonusy ze setů dokážou znatelně ovlivnit herní styl.

Příběh neurazí, ale není tahounem

Příběh není žádný scénáristický zázrak, ale rozhodně neurazí. Slouží přesně tak, jak má – drží vás v napětí a motivuje zjistit, co bude dál. Navíc nabízí několik možných rozuzlení, což potěší každého, kdo si chce hru projít víckrát.

Proč právě tahle hra?

Jako člověk, který Souls hry běžně nehraje a vlastně je ani nemá rád, musím říct jedno: The First Berserker: Khazan je výjimka.

Má dostatečnou výzvu, ale nepůsobí nespravedlivě. Má styl, který je nezaměnitelný. A hlavně má soubojový systém, který je tvrdý, ale férový.

Je to hra, která mi dokázala, že i „soulslike“ mě může bavit – když je udělaný správně.

Verdikt:

Stylová, plynulá a návyková akční jízda, která si získá i ty, kteří jinak Souls hry nemusí. Pro mě osobně jedno z největších herních překvapení poslední doby.

Recenze: Borderlands 4 – Evoluce, ne revoluce, ale zatraceně povedená

"Pojďte, povím vám příběh..."

Uteklo několik let a opět se vracíme do světa Borderlands. Tentokrát však opouštíme dobře známou Pandoru – děj Borderlands 4 se totiž odehrává (převážně) na nové planetě jménem Kairos.

Té vládne železnou pěstí záhadný Timekeeper a jeho tři hlavní nohsledi. Aby si Timekeeper udržel kontrolu, instaluje obyvatelům planety čipy, které mu umožňují sledovat a – pokud se mu zachce – i ovládat jejich životy. Malé partyzánské skupinky ale našly způsob, jak se kontrole bránit, a plánují diktátora svrhnout. Na vás, jakožto jednom ze čtyř hratelných Vault Hunterů, bude sjednotit tyto skupiny pod praporem Crimson Resistance a postavit se vládci čelem – samozřejmě s vidinou lootu a slávy.

"Z příběhu tentokrát nebudete skřípat zuby."

Příběh samotný nepatří k těm, které by se zapsaly do herní historie – klasická směska béčkových klišé s několika (ne)překvapivými zvraty. Ale co je hlavní: neurazí. A v případě Borderlands to naprosto stačí. Tvůrci si navíc tentokrát dali pozor na přehnaný "cringe" humor, který v minulém díle mnoha hráčům lezl krkem. Tentokrát se drží více při zemi, i když pár „cringe momentů“ si přece jen neodpustili – ale bez nich by to nebyly Borderlands.

Obtížnosti, jaké chcete – a kdy chcete

Velmi příjemným vylepšením je přístup k obtížnosti. Pro aktivaci Ultimate Vault Hunter módu už nemusíte hru znovu dohrát. Obtížností je nyní pět úrovní, které si postupně odemykáte zabitím specifických bossů a plněním misí s různými úpravami.

"Tak běž ven a hraj si."

Po úvodní misi vás hra vypustí do otevřeného světa a nechá vás svobodně běhat, kamkoli se vám zachce. Hlavní změnou oproti minulým dílům je, že svět není rozdělen na segmenty – celá hra se odehrává na jedné mapě a až na pár výjimek se nepotkáte s nahrávací obrazovkou.

Herní mapa je gigantická, ale naštěstí máte vždy po ruce vozítko – nemusíte pro něj do garáže, což některé staré postavy vtipně komentují. Vozidel je několik typů, dají se vylepšovat a lakovat. Vylepšení, typy vozidel i barvy si odemykáte plněním misí nebo výzev, například „zabij X nepřátel ve výskoku“ apod.

Svoboda volby a obří mapa

Hra vám hned na začátku nabídne tři hlavní úkoly – každý se týká eliminace jednoho z Timekeeperových nohsledů. Pořadí je na vás. Každý boss vládne jiné části mapy, která odpovídá specifickému biomu.

Na mapě se objevují i nenaviděné otazníčky, ale pouze když se priblížíte k zajímavé oblastí. Nenarušují průzkum a naopak motivují k objevování. I přes velikost mapa nepůsobí prázdně – je doslova prošpikovaná sběratelskými předměty a vedlejšími aktivitami. Některé odemykají příběhové detaily (např. přes logy), jiné zase rozšíření inventáře, zvýšení kapacity nábojů atd.

Navíc ve hře je takové množství vedlejších questů, že snad není v lidských silách je všechny dokončit dřív, než videohry vyjdou z módy. Nabízí ohromné množství obsahu pro každého, kdo se nechce hnát jen hlavním dějem.

"Build sem, build tam, co já s nimi udělám..."

Každý z Vault Hunterů má tři stromy dovedností, které lze libovolně kombinovat. Přibyly i nové skilly, které modifikují stávající schopnosti, což výrazně zvyšuje možnosti tvorby buildů.

Novinkou jsou také těžké zbraně – kromě granátů nyní můžete používat bazuky, kanóny, dvouhlavňové rotační kulomety nebo třeba vrhací nože.

Systém firmwaru funguje jako setový bonus – čím více kusů s jedním firmwarem máte, tím vyšší úroveň a silnější efekty získáváte.

Skvělou novinkou je možnost znovu si vyvolat bosse – ať už kvůli lootu, nebo prostě pro zábavu. Totéž platí i pro mise – většinu lze opakovat. Výskyt legendárních předmětů je navíc lépe vybalancován než ve trojce. Hra jimi neplýtvá – první legendární loot mi padl až kolem 25. levelu.

"Jak se na to kouká?"

Graficky hra zůstává na úrovni předchozího dílu. Největší posun je vidět v nasvícení díky ray tracingu – hlavně tmavší prostory jako jeskyně nebo doly teď vypadají skutečně nádherně.

Tento RT si nicméně ukousne značnou část výkonu, který mnozí hráči dle mého i zaslouženě kritizovali. Vizuálně si hra svoji náročnost prostě nemá jak obhájit. Osobně jsem měl navíc od vydání problémy s pády do Windows, ale ty naštěstí opravil první velký patch, který navíc zvýšil FPS v průměru o 10–15 snímků.

"Tak jak to teda dopadlo?"

Borderlands 4 sice nepřináší revoluci, ale přináší to nejdůležitější – evoluci.

Příběh je stravitelnější, gunplay je špičkový a zábavný, bossové originální a systém obtížnosti, buildů a znovuhratelnosti je vyladěný. Technické problémy se už podařilo opravit. Když se tedy podívám na aktuální stav hry, tak mám před sebou nejlepší Borderlands hru vůbec – minimálně konkurující, ale v mých očích i překonávající Borderlands 2.

A teď mě omluvte. Čeká mě ještě spousta vedlejších questů...