Lobo

Recenze: Resident Evil Requiem

Hratelnost

Hra nabízí dva zcela odlišné herní styly – strašidelný stealth a taktickou akci – a oba fungují na výbornou. Velmi rychle jsem si je oblíbil, protože každý přináší jiný druh napětí i zábavy. Hraní za Grace sice není tak děsivé jako v Resident Evil 7: Biohazard, ale dost se tomu přibližuje a dokáže vytvořit silnou atmosféru.

Naopak akčnější pasáže, zejména sekvence v Raccoon City za Leona, patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Skvělé je i to, že si každý styl dovoluje samostatně nastavit pohled a můžete kdykoliv přepínat mezi první a třetí osobou, což dává hratelnosti příjemnou flexibilitu.

Menší výtku mám ke kameře v pohledu z první osoby. Párkrát se mi stalo, že mě nepřítel odhodil do rohu místnosti a kamera zůstala nepříjemně zaseknutá pohledem do zdi, takže jsem na chvíli ztratil přehled. Naštěstí se to nestalo často. Hra je také, na můj vkus,  poměrně krátká. Čistý herní čas jsem měl pod 16 hodin, a to jsem opravdu důkladně prozkoumával každé zákoutí. Na druhou stranu je zde dost motivace pro případné znovuprojití.

https://freeimage.host/i/BXuXBj9

Příběh

Příběh je zajímavý a drží si tempo po celou dobu. Nechybí mu překvapivá odhalení ani závěrečný twist. Velkým plusem jsou postavy – jsou skvěle zahrané, sympatické a není problém si je rychle oblíbit.

Návrat do Raccoon City, a především na zdejší policejní stanici, vyvolává silnou nostalgii a potěší každého fanouška série. Pokud by šlo o poslední díl, jednalo by se o více než důstojné finále celé značky – pro mě osobně dokonce o nejlepší díl vůbec.

https://freeimage.host/i/BXuShg9

Grafika

Po vizuální stránce je hra naprosto fenomenální. Textury jsou neuvěřitelně ostré a práce se světlem a stíny je tak propracovaná, že některé záběry působí téměř fotorealisticky. Často jsem se při hraní zastavil jen proto, abych si scénu prohlédl nebo udělal screenshot, jak skvěle vypadá.

https://freeimage.host/i/BXTboXt

https://freeimage.host/i/BXuA82s

Velkým plusem je i optimalizace – hra běží plynule bez výrazných problémů, což dnes rozhodně není samozřejmost.

Zvuk

Slabší stránkou je hudební doprovod. Působí až příliš minimalisticky a nenápadně – natolik, že jsem si ho výrazněji všiml až při průchodu policejní stanicí v Raccoon City, což už je poměrně pozdě. Atmosféře by výraznější, zapamatovatelné hudební motivy určitě prospěly.

https://freeimage.host/i/BXuLN72

Verdikt

Resident Evil Requiem je skvělou kombinací napětí, akce a nostalgie. I přes drobné nedostatky nabízí výbornou hratelnost, silný příběh a špičkové audiovizuální zpracování. Pokud by série tímto dílem skončila, šlo by o více než důstojnou tečku – a pro mě osobně o její vrchol.

The First Berserker: Khazan

Upřímně? Souls hry normálně nehraju. Nejdou mi, nebaví mě a většinou u nich dřív nebo později skončím frustrovaný (spíš dříve). Tituly jako Dark Souls nebo Elden Ring jdou úplně mimo mě. O to větší překvapení pro mě bylo The First Berserker: Khazan. Hra, která si mě získala od prvního traileru svým vizuálem – a pak mě už až do závěrečných titulků nepustila.

Vizuál, který vás uhrane

První věc, která mě dostala, byla naprosto parádní cellshadová grafika. Styl je výrazný, ostrý a zároveň působí temně a drsně. Každá lokace má vlastní atmosféru a hra díky tomu působí jako temné fantasy anime přenesené do interaktivní podoby.

https://freeimage.host/i/qqblynn

Prostředí jsou navíc krásně různorodá – podíváme se do zasněžených hor, temných žalářů, na hradní hradby, do dolů i hlubokých lesů. Každá oblast má vlastní vizuální identitu a nikdy jsem neměl pocit stereotypu.

Souboje, které dávají smysl

Co mě ale drželo u hry nejvíc, byl samotný soubojový systém.

Boje jsou:

 - nádherně plynulé

 - čitelné

 - technické, ale ne přehnaně komplikované

Tvorba komb nepůsobí jako gymnastika pro prsty – nemusíte si je lámat třikrát, abyste provedli efektivní sérii úderů. Ovládání je intuitivní a hra vás nutí zlepšovat se přirozeně.

Podstata soubojů tkví hlavně ve správném vykrytí nepřátelských útoků, což silně připomíná systém z Sekiro: Shadows Die Twice. Když se vám podaří perfektní načasování, souboj získá nádherný rytmus a uspokojivost, která je vyloženě návyková. Navíc každé úspěšné vykrytí doprovází specifický zvukový efekt, který je tak povedený, že působil sám o sobě jako motivace pro další boje.

A právě tohle je důvod, proč mě hra chytla – místo frustrace jsem cítil motivaci se zlepšovat.

Výzbroj a variabilita

Hra nabízí solidní výběr vybavení:

 - několik druhů zbraní (kopí, obouruční meč, dvojice menších zbraní)

 - velké množství zbrojí

 - sety s různými bonusy

Kombinování výbavy dává smysl a umožňuje si styl boje přizpůsobit. Nejde jen o kosmetiku – bonusy ze setů dokážou znatelně ovlivnit herní styl.

Příběh neurazí, ale není tahounem

Příběh není žádný scénáristický zázrak, ale rozhodně neurazí. Slouží přesně tak, jak má – drží vás v napětí a motivuje zjistit, co bude dál. Navíc nabízí několik možných rozuzlení, což potěší každého, kdo si chce hru projít víckrát.

Proč právě tahle hra?

Jako člověk, který Souls hry běžně nehraje a vlastně je ani nemá rád, musím říct jedno: The First Berserker: Khazan je výjimka.

Má dostatečnou výzvu, ale nepůsobí nespravedlivě. Má styl, který je nezaměnitelný. A hlavně má soubojový systém, který je tvrdý, ale férový.

Je to hra, která mi dokázala, že i „soulslike“ mě může bavit – když je udělaný správně.

Verdikt:

Stylová, plynulá a návyková akční jízda, která si získá i ty, kteří jinak Souls hry nemusí. Pro mě osobně jedno z největších herních překvapení poslední doby.

Recenze: Borderlands 4 – Evoluce, ne revoluce, ale zatraceně povedená

"Pojďte, povím vám příběh..."

Uteklo několik let a opět se vracíme do světa Borderlands. Tentokrát však opouštíme dobře známou Pandoru – děj Borderlands 4 se totiž odehrává (převážně) na nové planetě jménem Kairos.

Té vládne železnou pěstí záhadný Timekeeper a jeho tři hlavní nohsledi. Aby si Timekeeper udržel kontrolu, instaluje obyvatelům planety čipy, které mu umožňují sledovat a – pokud se mu zachce – i ovládat jejich životy. Malé partyzánské skupinky ale našly způsob, jak se kontrole bránit, a plánují diktátora svrhnout. Na vás, jakožto jednom ze čtyř hratelných Vault Hunterů, bude sjednotit tyto skupiny pod praporem Crimson Resistance a postavit se vládci čelem – samozřejmě s vidinou lootu a slávy.

"Z příběhu tentokrát nebudete skřípat zuby."

Příběh samotný nepatří k těm, které by se zapsaly do herní historie – klasická směska béčkových klišé s několika (ne)překvapivými zvraty. Ale co je hlavní: neurazí. A v případě Borderlands to naprosto stačí. Tvůrci si navíc tentokrát dali pozor na přehnaný "cringe" humor, který v minulém díle mnoha hráčům lezl krkem. Tentokrát se drží více při zemi, i když pár „cringe momentů“ si přece jen neodpustili – ale bez nich by to nebyly Borderlands.

Obtížnosti, jaké chcete – a kdy chcete

Velmi příjemným vylepšením je přístup k obtížnosti. Pro aktivaci Ultimate Vault Hunter módu už nemusíte hru znovu dohrát. Obtížností je nyní pět úrovní, které si postupně odemykáte zabitím specifických bossů a plněním misí s různými úpravami.

"Tak běž ven a hraj si."

Po úvodní misi vás hra vypustí do otevřeného světa a nechá vás svobodně běhat, kamkoli se vám zachce. Hlavní změnou oproti minulým dílům je, že svět není rozdělen na segmenty – celá hra se odehrává na jedné mapě a až na pár výjimek se nepotkáte s nahrávací obrazovkou.

Herní mapa je gigantická, ale naštěstí máte vždy po ruce vozítko – nemusíte pro něj do garáže, což některé staré postavy vtipně komentují. Vozidel je několik typů, dají se vylepšovat a lakovat. Vylepšení, typy vozidel i barvy si odemykáte plněním misí nebo výzev, například „zabij X nepřátel ve výskoku“ apod.

Svoboda volby a obří mapa

Hra vám hned na začátku nabídne tři hlavní úkoly – každý se týká eliminace jednoho z Timekeeperových nohsledů. Pořadí je na vás. Každý boss vládne jiné části mapy, která odpovídá specifickému biomu.

Na mapě se objevují i nenaviděné otazníčky, ale pouze když se priblížíte k zajímavé oblastí. Nenarušují průzkum a naopak motivují k objevování. I přes velikost mapa nepůsobí prázdně – je doslova prošpikovaná sběratelskými předměty a vedlejšími aktivitami. Některé odemykají příběhové detaily (např. přes logy), jiné zase rozšíření inventáře, zvýšení kapacity nábojů atd.

Navíc ve hře je takové množství vedlejších questů, že snad není v lidských silách je všechny dokončit dřív, než videohry vyjdou z módy. Nabízí ohromné množství obsahu pro každého, kdo se nechce hnát jen hlavním dějem.

"Build sem, build tam, co já s nimi udělám..."

Každý z Vault Hunterů má tři stromy dovedností, které lze libovolně kombinovat. Přibyly i nové skilly, které modifikují stávající schopnosti, což výrazně zvyšuje možnosti tvorby buildů.

Novinkou jsou také těžké zbraně – kromě granátů nyní můžete používat bazuky, kanóny, dvouhlavňové rotační kulomety nebo třeba vrhací nože.

Systém firmwaru funguje jako setový bonus – čím více kusů s jedním firmwarem máte, tím vyšší úroveň a silnější efekty získáváte.

Skvělou novinkou je možnost znovu si vyvolat bosse – ať už kvůli lootu, nebo prostě pro zábavu. Totéž platí i pro mise – většinu lze opakovat. Výskyt legendárních předmětů je navíc lépe vybalancován než ve trojce. Hra jimi neplýtvá – první legendární loot mi padl až kolem 25. levelu.

"Jak se na to kouká?"

Graficky hra zůstává na úrovni předchozího dílu. Největší posun je vidět v nasvícení díky ray tracingu – hlavně tmavší prostory jako jeskyně nebo doly teď vypadají skutečně nádherně.

Tento RT si nicméně ukousne značnou část výkonu, který mnozí hráči dle mého i zaslouženě kritizovali. Vizuálně si hra svoji náročnost prostě nemá jak obhájit. Osobně jsem měl navíc od vydání problémy s pády do Windows, ale ty naštěstí opravil první velký patch, který navíc zvýšil FPS v průměru o 10–15 snímků.

"Tak jak to teda dopadlo?"

Borderlands 4 sice nepřináší revoluci, ale přináší to nejdůležitější – evoluci.

Příběh je stravitelnější, gunplay je špičkový a zábavný, bossové originální a systém obtížnosti, buildů a znovuhratelnosti je vyladěný. Technické problémy se už podařilo opravit. Když se tedy podívám na aktuální stav hry, tak mám před sebou nejlepší Borderlands hru vůbec – minimálně konkurující, ale v mých očích i překonávající Borderlands 2.

A teď mě omluvte. Čeká mě ještě spousta vedlejších questů...