Repry

Tak za prvé, jsem hodně aRPG pozitivní hráč. Za druhé, málokdy dohrávám hry, které pak nedoporučuji. Ale tady musím udělat výjimku. Na Dragonkin jsem se těšil. Demo na Steam Festu celkem navnadilo a i první hodiny ve hře byly nadějné. Ale stále víc a víc jsem měl pocit, že hraji Wolcen a podobné béčka. A to není dobrá vizitka. Akce byla po celou dobu asi to nejlepší. Ale se spoustou výtek. Všechny souboje byly jak přes kopírák. Ale kupodivu docela zábavné. Hlavní město a jeho správa neotřelé. Co mě teda hodně štvalo, byli bossové. Jeden jako druhý přes kopírák. U každého dalšího, skoro identického draka, jsem si říkal už dost. Svět byl také hodně zaměnitelný, jen se měnily barvičky. Loot nezajímavý a v druhé půlce jsem ho, kromě legendárek, s klidem ignoroval. Dovednosti nejsou automaticky, ale nacházíte je z kořisti a skládáte do mozaiky. Ale standartní strom dovedností by byl mnohem lepší. Ekonomika hry byla taková nijaká. Stejně jalový byl i endgame. A ke všemu mraky bugů, hlavně po vstupu do dungeonů, kdy se špatně načetla lokace a vytvořila neviditelné stěny. Podle mnoha stížností jsem nebyl jediný s tímto problémem a jedině pomohlo restartovat danou lokaci. Ale to znamenalo spoustu vracení a opakování. A frustrace. Tahle hra prostě v ničem není první liga diablovek. Tohle je ta nudná šeď, která nedokáže v hráči pořádně vzbudit žádné emoce, radostné ani naštvané. Což je možná ze všeho nejhorší. Poslední třetina hry byla vyložená nuda a natahování herní doby. Většinu hry jsem očekával nějaký zlomový moment, který ale nepřišel. Ale stejně mě něco u hry udrželo až do finálního souboje a pár map z endgamu. Ale že bych si dal další průchod za jiného hrdinu? Ani omylem. Hru bych doporučil jen tak velkým fandům žánru jako jsem já, ale za chvíli vychází plná verze Path of Exile 2 a raději bych počkal na ní. Ona i x-tá sezoná v Diablu 4 je o světelné roky lepší volba než Dragonkin. Bohužel.

Na začátku recenze musím napsat, že jsem moc rád, že vydavatelé a autoři mají odvahu vytvářet takto malé, ale zajímavé hry. Mám moc rád příběhovky od Telltale a jiných podobných studií. Pentiment mě učarovala svým zasazením, ale hlavně úžasným audiovizuálem. Dabing se ve hře nevyskytuje, jen zvuky světa a různé jiné ruchy. Ale to vytváří spolu s dobovou malbou naprosto dechberoucí zážitek. Škoda, že nemohu to samé napsat i o herní náplni. Zapojení hráče je jen na úrovni odklikávání textu a vybírání odpovědí. Občas byla potřeba nějaká akce, ale to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Nejhorší ale bylo zbytečně natahování herní doby a celkové rozmělňování zážitku. Poslední třetina už byla jedná velká nuda. Teda až na oslavu Vánoc a zimní část. To byl fakt milý zážitek. Vyznění příběhu nakonec nebylo tak špatné, jak jsem čekal. Zajímavé byly i postavy a celkové usazení příběhu s doplňujícími informacemi. Ale herní doba by na tom byla lépe, kdyby se autorům povedlo jí tak o třetinu zmenšit. Nebo lépe napsáno zhustit zážitek, aby to nebylo tak rozvleklé. Celou dobu jsem uvažoval o 6/10, ale to by bylo moc kruté. Protože jsem se u hry bavil a celou dobu jsem byl zvědavý, jak to všechno dopadne. Každopádně Pentiment je jedna z nejlepších her Obsidianu za poslední dlouhé roky, možná dokonce od doby Newerwinter Nights 2 a KOTOR 2. Hru jsem hrál s parádní češtinou od Spyker Teamu a až na pár nepřeložených vět to byla skvělá práce, která hodně zpříjemnila a usandnila samotné hraní. Díky moc za ní.

Rozhodně parádní hra, ale paradoxně nejslabší díl v sérii. Immortal nepočítám, to je primárně hra na mobily a ještě od externího studia. V srdci stále nosím druhý díl a jeho Resurrected verze je za mě nejlepší Diablo vůbec. Čtyřka je ale i tak hodně chytlavá záležitost a v kooperaci s mikrofonem parádní zábava. Líbí se mi herní svět, který je rozmanitý, velký a zajímavý k prozkoumávání. Přiznám se, že mě baví plnění Battle Passu a dodělávání i vedlejších úkolů. Spousta různorodých charakterů, kde si vybere skoro každý je jedině plus. Rád jsem i za postupné vylepšování a balancování hry. Jsem zvědavý kam až se hra vyvine, nakročeno má celkem dobře a já se rád nechám unášet na vlně zábavy, kterou mi zatím přináší. (recenze napsaná 13. 10. 2024 10:35).

Miluji první díl s datadiskem, dvojku jsem si také užil a Inquisition bylo nakonec hodně dobré RPG. Vnímal jsem problémy při vývoji Veilguardu. Od multiplayerového pokusu po příběhové extempore, které jsem popravdě při hraní moc nevnímal. Achilova pata hry byla ale nakonec úplně jinde. Změna žánru na rubačku a všeobecné zjednodušování (nemyslím obtížnost) včetně znásilnění parádního lore mě hodně vadilo. Pryč jsou časy kdy Bioware vytvořilo prvního Baldura, Star Wars, Jade Empire, Neverwinter Nights a první Dragon Age. To byly hry mojí krevní skupiny. Studio se momentálně dostalo na úroveň nedávno zrušených Spiders. Béčko, které neurazí, ale ani nenadchne. Nemastné, neslané, to je při té vší historii hodně smutné. Ale abych jen nedržkoval, souboje byly většinu času pěkně akční, závěrečná část hodně dobrá a soundtrack parádní. Herní doba také potěšila a množství úkolů bylo dostatečně. Byť ale ne moc zajímavé. Ale tak jak se chci jednou vrátit k Origins, tak mě znovuzahrání posledního dílu vůbec neláká. I přes návrat některých starých známých postav. Kdo z vás není fanda původních her jako já, od výsledku si minimálně jeden bod odečtěte. Veilguard je solidní hra, ale strašný Dragon Age s otřesně optimalizovaným enginem a s doskakováním textur (hlavně ve městě).

Hned na úvod bych rád poznamenal, že jsem se u hry hodně bavil a fandům tohoto žánru jí s klidným svědomím doporučuji. Je tu jedno velké ale. Rozhodně mě nepřišlo pokračování o tolik lepší a dokonalé jak ho popisovaly svého času desítkové a devítkové recenze. Co mě nejvíc bilo do očí byla okatá ubisoftí šablona. Přesně to, co je tvůrcům Assassins Creed vyčítáno a předhazováno, tak přesně za to je příběh Aloy chválen. Upřímně nechápu. Tolik generických úkolů typu přines, najdi, zabij, že jsem častokrát obracel oči v sloup. Nebo do úmoru zneužívané hledání klíče a PIN kódu ke dveřím. Proč? Nebo ten zbytečně nafouknutý obrovský svět. Další zbytečnost. Příběh byl skvěle napsaný a kolikrát tak zbytečně zamotaný, že často bylo těžké pochopit vyznění zápletky. Co dál? Věže, základny, zkoušky, artefakty. Ach jo

Co mě ale hodně bavilo, byly skvěle napsané postavy v čele se sympatickou Aloy. Sice v interakci s parťáky kolikrát mlátili prázdnou slámu, ale stejně mě jejich niterní příběhy zajímaly. Aktivity v podobě odemykání kotlů a čištění základen (mrk mrk, Ubisofte) byly také celkem fajn. Dokonce hledání artefaktů za které by se ani Lara Croft nestyděla, mělo své kouzlo, že jsem ke svému překvapení splnil všechny. Co mě ale vadilo, že svět byl takový nějak divně splácaný. Chápu zasazení do příběhu, ale i ty trosky měst vypadaly, že je tam jen někdo hala bala naházel v editoru aby to měl rychle za sebou. Památných momentů bylo asi tolik kolik prstů na jedné ruce. Kdyby ta rozloha nebyla tak otravně obrovská. Ale jakmile jste se naučili osedlat létající potvory, hned se vše zdálo veselejší. A zábavnější. Příjemná byla i přítomnost datadisku Burning Shores, které mě bavilo i víc než základní hra. Dostanete k rukám velkou sympaťandu Seyku. Tak mě to s ní bavilo hrát, že jsem litoval, že to nebylo delší.

Celkově jsem hru hodně kritizoval, ale i se hodně bavil. Pokud vyjde další díl, nerad bych viděl potřetí to samé, ale když už autoři hooodně inspirují u Ubisoftu, tak by mohli udělat tu samou změnu, jak předvedl Assassins Creed s příchodem Origins. Prostě říznout do konceptu Horizon a udělat to trochu jinak. A přitom povědomě a zábavně jak to s Aloy máme rádi.

Moc se mi líbí novodobé remaky celé Resident frančízy. Začal to druhý a třetí díl a tento zásadní 4. díl dostal opět (asi po druhé) parádní péči. Hra opravila zásadní nedostatky, jako nemožnost střílení za pochodu a hlavně perfektní ovládání myší a klávesnicí. Příběh zřejmě nedostal žádnou změnu, Ashley ale přibyla mnohem lepší umělá inteligence, už není taková přítěž jako dřív. Naopak. Herní doba je hodně nadstandartní, lokace jsou skvěle různorodě. Pocit střelby fantastický. Charaktery znamenité. Spoustu míst v příběhu si budu pamatovat dlouho. Třeba důlní vozík byl zábavný jako dítě když objeví zážitek na horské dráze. Souboje s bossy jsou také dost povedené. Zakončení příběhu uspokojující. Hádanky byly příjemně nastavené, vylepšování výbavy motivující. Po dokončení hlavního příběhu je vhodné projít příběh z pohledu Ady a v následném módu žoldáci se dá strávit mraky času. Moc se těším na další předělávku, dřív na PC nedostupné Veroniky.

Když jsem rozehrál kampaň, nechybělo mnoho a celou hru jsem málem zahodil. První díl byl super, příchod očekávaných Tyranidů mě ale nemile překvapil. Až následný nástup Heretiků mi vrátil radost ze hry. Kampaň je hodně krátká, ale skvělá, druhá a třetí třetina parádní. Tím to ale naštěstí nekončí. Po odehrání hlavního příběhu začíná ta lepší část hry, PvE mise, které nádherně doplňují Titovu cestu a ukazují vše z druhého pohledu. Cca 13 náročných misí, kde je možnost vybrat jednu ze sedmi tříd. Mě nejvíce vyhovoval Tactical. Obléhání jsem jen vyzkoušel, ale na to je potřeba hodně dobře sehraná parta. Dokáži si představit, že v tomto díle lze utopit vyšší desítky hodin. Sám jsem zvědavý na třetí díl. Protože toto je ten pravý, syrový a tak lákavý Warhammer.

Naprosto parádní hra to byla již při prvním vydání, ale tenhle remake mě přijde subjektivně ještě lepší. Jasně, moderní grafika se dala čekat a přiznám se, že si spoustu věcí z prvního hraní před x lety vůbec nepamatuji. Proto ani nemohu posuzovat, zda je to a nebo tamto přidané, nebo jsem to již zažil dříve. Ale co se mi moc líbilo, byly rogue-lite mechaniky a polootevřený svět. Fantastické též byly úpravy zbraní a obleku. A přestřelky? Jedním slovem luxusní. Tak chytlavé kosení emzáků nepamatuji. Příběh se dá popsat jako velmi slušné sci-fi. Herní doba byla na dnešní dobu nadstandartní. A hra světla a stínu doprovázená brilantně nastavenou hudbou a zvuky byla třešnička na velmi chutném dortu. Již teď se těším jak si dám repete na New Game +.

Nejlepší hra s Jamesem Bondem (ale možná to je zapomenutá 007: Blood Stone) a pro mě nejzajímavější hra od IO Interactive. Tady ale zase nejvíce vzpomínám na Hitman 2 Silent Assassin. Jako příběh je First Light povedený a jako Bondův start paráda. Co mě naopak zklamalo byly akční části, závěrečná část byla zbytečně praštěná a nepřátelé spamující granáty otravní. Úplný závěr se naštěstí vyhnul předvídatelnosti a skončil za mě hodně dobře. Mnohokrát jsem ale měl pocit, že hraji odlehčenou verzi Hitmana pro děti. Nakonec jsem se u hry slušně bavil, i když to bylo mnohokrát prokládané nudou. S klidným svědomím ale mohu tento počin doporučit, i když se mezi letošní špičku u mě nakonec nedostane.

Samostatný datadisk k druhému Jedi Knigtovi nám přináší dvě hratelné postavy. Známého Kylea Katarna vystřídá v půlce hry neoficiální budoucí manželka Luka Skylwakera, Mara Jade. Škoda, že Disney si s ní nedokázal v kánonu poradit a raději jí vůbec nepoužil. I v knížkách od Zahna jde o naprosto parádní postavu. Herně je toto pokračování více toho, co jsme zažili minule. Jen s jednou velkou výtkou. A to je závěrečná část hry počínaje příletem do bažin u Sithského chrámu. Tolik frustrace a vztekání jsem dlouho nezažil. Nepřátelé vás zabijí téměř na jednu ránu, máte jen světelný meč a bloudění je přítomné až do samého konce. A to jsem do té doby uvažoval o devítkovém hodnocení. I když to byla studené sprcha, celkově hodnotím hru více než dobře a i tady platí, že remake by si Mara Jade a Kyle Katarn zasloužili snad jako žádná jiná hra.