Street Fighter V - pouliční boje nevymřely

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Od posledního Street Fighteru uběhla už pěkná řádka let, čtvrtý díl totiž na naše konzole zavítal už v roce 2009. To se Capcom rozhodl napravit a od té doby pracoval na v pořadí pátém dílu. Poučili se vývojáři ze svých chyb a má vůbec smysl tento přírůstek do legendární série hrát? Protáhněte si ztuhlé svaly, připravte pěsti a můžeme jít na to!

Šestnáct příběhů a jedinečných osudů

Stejně jako v předchozích dílech, i zde budete prožívat osudy jednotlivých hratelných postav. Těch je v konečném počtu šestnáct a příběh nabízí možnost nakouknout pod pokličku a dozvědět se něco o daném charakteru postavy a proti kterým nepřátelům bojovala. Bohužel jsme měli k dispozici jen první, krátkou část, jelikož tvůrci plánují další “epizody” příběhu pro postavy přidávat až časem. Vesměs ale vyprávění nenabízí nic víc, než pár obyčejných soubojů a několik fádních, nezajímavých dialogů. Samozřejmě se budou lišit, ale co jsem měl tu čest, tak většina rozhovorů se opakuje, akorát v jiných podobách. Vyprávění slouží tedy jen jako naprostý základ, abyste měli přehled o vlastnostech bojovníka, za kterého hrajete, ale nějaké rozsáhlé romány a zápletky rozhodně nečekejte. Dobrou zprávou je, že se všichni známí bojovníci vrátili a mají přibýt časem i další.

Potěší zajímavý, komiksově laděný způsob vyprávění, kdy si dialogy jakoby odklikáváte Po každém z krátkých dialogů vás čeká velmi jednoduchý souboj, který se dá zvládnout levou zadní i se zavřenýma očima, protože nepřítel se téměř nebrání a je to navržené tak, aby vítězství dosáhl skoro každý. V celkovém důsledku dohrajete celý příběh postavy za několik desítek minut. Na zbývající tři části si musíme počkat, dočkáme se jich v březnu, zdarma. Za každý dokončený boj se vám přičtou body, díky kterým vám naběhne další level.

Boj na život a na smrt

Hned na úvod vás přivítá jednoduše vypadající menu v čele se všemi dostupnými herními módy a Capcom Fighters Network. Na výběr máte klasický Story mód, Survival, kde budete bojovat až do posledního dechu; Training a online nabídku spolu s Versus. V módu přežití si vyberete charakter a titul vás bez jakýchkoliv varování vhodí do hry. Je jen na vás, jak si poradíte, protože právě tady začíná pořádná výzva - oproti příběhu si totiž můžete vybrat obtížnost. Čím déle vydržíte, respektive čím více nepřátel porazíte, tím více bodů na konci získáte.

První zápas je relativně bez problémů, ale potom na vás vyskočí nabídka, kde si můžete vybrat svůj bonus: desetkrát vyšší skóre za další vítězství, víc životů nebo jiné výhody. I to vás ale bude něco stát a musíte si dávat velký pozor na to, co si zvolíte. Další souboj už rozhodně není tak jednoduchý a musíte se tak ohánět, že bude váš ovladač v ohrožení. Každopádně jestli hledáte výzvu, tenhle mód je přesně pro vás.

Co se týče Trainingu, tak ten, jak už název napovídá, slouží jen jako zkouška pohybů a pomůže vám zvyknout si na ovládání, které je leckdy mírně frustrující. Stačí totiž jen lehce natočit páčku nahoru a vaše postava vyskočí, případně jen zavadit a už jste skrčeni před vaším sokem. Při soubojích naostro vás může i sebemenší špatný pohyb zabít, a proto může dojít k nechtěným situacím.

Online hru si není třeba snad ani představovat. Právě díky tomuto aspektu je spolu s Versus módem série Street Fighter tak oblíbená. Jestliže máte totiž gamepad navíc a kamaráda, který by si rád zahrál, stačí připojit ovladač, zapnout hru a můžete si užívat hru proti sobě na jedné konzoli. Tohle jen tak některá hra nenabízí. V případě, že nemáte nikoho na hraní, nebo sedí na druhém konci republiky, se můžete obrátit buď na Ranked (hodnocené) zápasy nebo Casual - nehodnocené. Za první možnost budete dostávat zkušenosti a postupovat v žebříčku, zatímco za tu druhou nic nedostanete a slouží jen jako nenáročná zábava. Po vydání mají být dostupné ještě speciální výzvy a samozřejmostí je i dodatečný obsah.

Obě funkce si vychutnáte pouze v režimu více hráčů, a jak jsem již zmínil - díky herní síti Capcom Fighters Network můžete vyhledávat své rivaly, přátele, zkoumat jejich statistiky, jak vysokou mají úroveň a jak nebezpeční pro vás mohou být. Jde o mnohem jednodušší možnost, takže když si chcete zahrát, stačí jen párkrát kliknout, případně někoho vyzvat a rozdat si to s ním na férovku. Už jen orientaci hodnotím kladně, ani nováčci se neztratí. Jediný problém byl s prvotním připojováním k serveru, kdy jsem musel hru několikrát vypnout, restartovat konzoli a až pak jsem se bez problémů dostal k přihlášení. Ale to mohlo být zapříčiněno novinářskou verzí.

Na detaily se nezapomnělo

Musím přiznat, že se hra na první pohled až moc podobá předešlému dílu. Po nějaké době strávené ve hře si ale začnete všímat i menších detailů, jenž v konečném důsledku tvoří krásný celek. Například mimika obličejů a výrazů, která se od roku 2009 posunula o hodný kus dále, nebo diváci reagující třeba na to, zda vyhráváte. Právě ono fandění vás vtáhne do atmosféry. To samé animované sekvence u příběhového módu, o kterých jsem mluvil - jsou opravdu povedeně nakreslené a nádherně zpracované. Rád bych se kochal i prostředím, ale obávám se, že na to nebude během boje moc čas. Tak jako tak stojí za to a je velmi rozmanité. Ve hře se podíváte třeba do Indie, Japonska, Číny, Brazílie a dalších zemí, kdy každá je autentická a jedinečně vypadající.

A pokud vás bude jakkoliv obtěžovat poněkud rozlezlý HUD, případně vám překážet ve výhledu na bojiště, můžete si ho v nastavení upravit podle vlastních potřeb nebo úplně vypnout. Nejde o nic zvláštního, ale už jen tahle drobnost vám prozradí, že vývojáři do detailu zpracovali i ty nejmenší části hry, které na první dojem ani nepostřehnete. Podobných překvapení je víc a nastavit, vypnout a pohrát si můžete téměř s čímkoliv.

Přežít až do konce

V případě, že hledáte bojovou hru, kterou si můžete zahrát s kamarádem a máte dva ovladače, případně vám nevadí online režim, mohu tento titul s klidem v duši doporučit. Jestliže jste ale sami a multiplayeru se vyhýbáte jako čert kříži a chcete si hru koupit hlavně kvůli příběhu, musím vás zatím zklamat. V takovém případě vám totiž hra vydrží prozatím nanejvýš tři hodiny, a kdybych připočítal Survival, tak maximálně dvakrát tolik. Přece jen, Street Fighter byla hra zaměřená na hru více hráčů již odjakživa a vyprávění zde hrálo vždy jen druhé housle.

Až na frustrující ovládání a krátký, vcelku nezajímavý Story mód se každopádně jedná o titul, který má velmi slušně nakročeno a nezklame ani veterány, kteří touží po výzvě a nekonečných soubojích, ani nováčky, jež se lehce zorientují a můžou se postupně posunout od tréninku až k bitvám na ostří nože a vyšším příčkám v žebříčku hráčů. Ať už se považujete za jakýkoliv z těchto případů, dejte hře alespoň šanci. Nejen, že si to zaslouží, ale mám takové tušení, že tento počin se bude hrát ještě spoustu let a turnajů také nebude zrovna málo.