Vydejte se na cestu nosiče světla a zachraňte umírající svět.
Marcin a Piotr jsou dva polští bratři z Krakova, kteří odmala rádi hráli hry. Po studiích oba nějakou dobu pracovali, než se dali dohromady, a z jejich koníčku se stala profese. Společně založili vývojářské studio TwoMammoths, které před nedávnem poslalo do světa svou první logickou hru – Archaica: The Path of Light. Dokáže tato prvotina založená na známém herním principu zaujmout?
Na cestě za světlem
Jako vyvolený neznámého národa – nositel světla – se vydáváte na cestu světla, jež má zachránit váš svět. Na této pouti se postupně dozvídáme informace o světě, o světle a všem, s čím se během řešení úkolů setkáte.
Po cestě různými světy se ocitnete na poušti, v chrámech, dolech na krystaly, džungli či vodním světě. Každý svět má svůj specifický design, místy je světlejší a místy temnější, herní mechaniky jsou ale všude stejné, i když je samozřejmé, že čím dále se propracujete, o to komplikovanější bude řešení úkolů.
Kromě absolvování jednotlivých levelů, které vás vedou dál a dál hrou, se vám čas od času podaří splnit úkoly aktivující části totemu. Slouží také jako achievementy, ale pozor, pokud chcete hru kompletně dokončit, totem musí být plně aktivován!
„Oproti jiným hrám tohoto žánru však Archaica zaujme především svou vizuální stránkou, která každou herní plochu obohacuje o rostliny, kameny a útesy a polorozpadlé budovy. A samozřejmě se to celé jaksi vznáší ve vzduchu.“
Po krátkém úvodu, jež vás seznámí s vaší situací, máte možnost absolvovat tutoriál. Ten vám ukáže, jak se hra ovládá (pouze myší) a jak fungují základní přístroje ve hře, tedy jednotlivá zrcadla, pohyb po ploše a na co si musíte dávat pozor.
Zrcadla, paprsky, krystaly
Základní premisa je celkem jednoduchá. Máme zdroj světla, paprsek či laser a krystal. Krystaly mají různé barvy a vašim úkolem je propojit zdroje a krystaly stejné barvy. Co se konceptu týče, není to nic závratného. Oproti jiným hrám tohoto žánru však Archaica zaujme především svou vizuální stránkou, která každou herní plochu obohacuje o rostliny, kameny a útesy a polorozpadlými budovami. A samozřejmě se to celé jaksi vznáší ve vzduchu.
Návrh jednotlivých úrovní má jistá pravidla. Kromě již zmíněných krystalů a zdrojů světla se ve skoro každém levelu nachází tři baterie, které umožňují využití nápovědy, a 2-4 desky s hieroglyfy, které odhalují buď funkčnost jednotlivých zařízení, s nimiž pracujete, nebo části z historie tohoto světa.
Nápověda v této hře funguje velmi zajímavým způsobem. Na herním poli kliknete na část dlaždic (až 5) a nápověda vám prozradí, zda na některé z nich má být umístěn nějaký přístroj. Zpočátku máte 3-4 nápovědy, pokud s nimi však nevyčistíte celou herní plochu a nevíte, jak dál, nemusíte se bát. Nápověda se postupně dobíjí a pak máte další pokusy. Tento typ nápovědy je velmi sympatický, protože vám sice pomůže, ale nevede vás za ručičku. To, jaký předmět a v jakém úhlu máte na dlaždici umístit, musíte vymyslet sami.
Součástí některých levelů jsou také „klíče“, speciální místa, na něž musíte paprsek namířit, aby se vám postupně otevřel tajný level. To je sice zajímavé obohacení, škoda pouze je, že pro tuto „nadstavbu“ některých levelů nápovědu využít nemůžete.
Záseky
Jelikož jde o logickou hru, budete muset občas trochu déle přemýšlet. Úroveň obtížnosti se zvedá postupně, a s postupným přibýváním nejrůznějších přístrojů (od zrcadel, agregátů až po zesilovače paprsků) a do jisté míry rozšiřováním herní plochy, se trošku zapotíte. Pokud se ovšem trápit nechcete, ve většině případů vám pomohou nápovědy.
„Návrh jednotlivých úrovní má jistá pravidla. Kromě již zmíněných krystalů a zdrojů světla se v každém levelu nachází tři baterie, které umožňují využití nápovědy, a 2-4 desky s hieroglyfy, které odhalují buď funkčnost jednotlivých zařízení, s nimiž pracujete, nebo části z historie tohoto světa.“
Problém je především v barvách krystalů a síle paprsků. Občas totiž není úplně jasné, jakou barvu paprsek musí mít, respektive kdy přesně musíte pomocí barvených krystalů jeho barvu změnit (před zrcadlem nebo za zrcadlem). Také práce se sílou paprsků je zcela náhodná, vývojáři za tímto jevem nedokazují žádnou logiku, krátké paprsky jsou pouze důsledkem toho, že autoři chtěli level komplikovanější, což je u logické hry spíše na škodu. Také fakt, že paprsky se od zrcadel odráží podle toho, na jaké zrcadlo zrovna míříte (tedy jaký tvar má) a ne podle toho, pod jakým úhlem zrcadlo je, nepůsobí úplně přesvědčivě.
Hlavní problém Archaica: The Path of Light je ten, že vás možná neudrží. Ano, vypadá naprosto úžasně, mechaniky jsou (ve většině případů) funkční a ovládání pomocí levého a pravého tlačítka myši je skvěle zpracované. Jenomže co dál. Jste nosič světla, takže je tak nějak jasné, že na konci hry světlo někam donesete a svět zachráníte. Kvůli něčemu takovému se nemusíte několik hodit trápit s laserovými hádankami.
Archaica: The Path of Light je hra pro ty, kteří si chtějí namáhat mozkové závity a opravdu je to baví. Ti, kteří hledají jednoduchou zábavu, budou spíše velmi záhy frustrování úrovní puzzlí a nedočkavě čekat na zpřístupnění nápověd.
Archaica: The Path of Light vyšla na Steamu s českými titulky.
Verdikt
Archaica: The Path of Light je hra, která nadchne svým vizuálním zpracováním a hratelností. Není to však odpočinková hra, se kterou budete hotoví za jeden večer.
