Assassin´s Creed: The Ezio Collection – floutek Ezio od A do Z

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Přestože se v podobných recenzích vždy alespoň stručně zaměřujeme na problematiku remasterů a portů, vždy se strhne válka názorů, jestli je to pouze ždímání peněz, resp. nucení hráče platit dvakrát za tu samou hru. Povětšinou jsem na straně vývojářů či vydavatelů a kvituji každý dobrý remaster, přičemž se v něm snažím hledat především nová vylepšení a přidaný autorský obsah, pak jde totiž o povedený remaster. Bohužel v případě Ezio Collection budeme hodně skeptičtí. Je sice pěkné, že si můžeme tři ikonické díly s ještě více ikonickým Eziem zahrát i na nejnovější generaci konzolí, ale provedení zůstalo daleko za očekáváním.

Tři v jednom

Celá kolekce tedy nabízí tituly Assassins’s Creed II, Assassins’s Creed: Brotherhood a Assassins’s Creed: Revelations. Tato trojice her popisuje život a dobrodružství oblíbeného Ezia Auditore da Firenze a aby jeho příběh vyzněl ještě více uceleněji, na disku nalezneme také dvojici filmečku Embers a Lineage. Druhý zmíněný je jakýmsi prologem k druhému dílu, který hráče uvede do děje a představí Eziovy počátky, je tedy vhodné pustit si ho ihned před samotným začátkem hraní. Naopak Embers je důstojným zakončením, které představuje již stařičkého Ezia ve své rodné Florencii. Oba filmečky rozhodně stojí za to, a přestože je možno zhlédnout je kdykoli na internetu, jejich přítomnost na disku je pochopitelná a především chvalitebná. Paradoxní je pak absence filmečku s názvem Ascendance, který spojuje druhý díl a Brotherhood. Těžko říct, jestli se tento snímek prostě nehodil vývojářům do krámu anebo se prostě a jednoduše na disk už nevešel.

Pokud jste v rámci těchto dílů nováčci a zajímá vás hra samotná, zabrouzdejte do našich samostatných recenzí. Vzhledem k účelům tohoto článku se budeme zabývat pouze novinkami, které jednotlivé díly přináší, respektive spíše jednotlivými vylepšeními, přímo o novinkách bohužel nemůže být řeč. Postačí tedy jen zmínit, že všechny tři tituly jsou povedenými hrami, které sérii dělají dobré jméno a značně vylepšují koncept prvního dílu. Mnoho fanoušků série, včetně mně, na právě tuto trojici nahlíží jako na to zdaleka nejlepší, co tato bohatá série nabízí.

„Při bližším zkoumání je možné si všimnout lepších světel a stínů.”

Hlavní novinkou je samozřejmě vylepšený vizuál a pokud jste sledovali situaci po vydání kolekce alespoň trochu, jistě víte, že o jednoznačné vylepšení rozhodně nejde. Na první pohled je kolekce zahalena do tmavších tónů, které dávají hře filmovějších nádech, přímé srovnání však dává najevo, že rozdíl je opravdu jen v jakémsi tmavém filtru. Technické specifikace remasteru se chlubí vylepšenými texturami, rozdíly však budete hledat přinejmenším lupou. Při bližším zkoumání je možné si všimnout lepších světel a stínů, v konečném důsledku však záleží spíše na vašich osobních preferencích. Osobně jsem čekal zlepšení alespoň, co se týče prostorového zpracování budov, které by už nemusely vypadat pouze jako hranaté krabice s 2D texturou, bohužel ani zde není vylepšení znatelné. Porovnáváním budov jsem strávil mnoho času a minimálně co se týče druhého dílu, u některých scenérií bych změnu označil spíše za zhoršení, než zlepšení. V tomto směru však bude záležet na osobních preferencích, zda-li změna vašemu oku lahodí, či nikoli.

Mor? Lepra? Nebo snad kurděje? Ne, to je jen bug

Naopak se mi líbí lepší textury ošacení a vybavení jednotlivých postav, což je vidět především při filmečcích. Oblečení vypadá více skutečněji, je pestřejší a působí více prostorově. Kapitolou samou pro sebe jsou samozřejmě obličeje, což je kauza, které jste si jistě všimli. Některé NPC postavy totiž byly obdařeny nehezkými tvářemi s vytřeštěnýma očima. Situaci vyřešil opravný patch, přesto se nedokážu ubránit pocitu, že i tak mají postavy občas nepřirozeně vykulené oči. Navíc, zatímco celkově hra dostala tmavší filtr, všechny postavy mají najednou výrazně světlejší odstín pleti a zejména Ezio teď vypadá, jako by ho Da Vinci naložil na pár dní do vany s chlórem. To je jen další z věcí, kterou na tomto remasteru jednoduše nepochopíte.

Nepěkné obličeje však nebyly jediným bugem a rozhodně také ne tím největším. Nejvýznamnějším problémem druhého dílu je parkour, který byl především těsně po vydání kolekce opravdu tragický. Ezio se neustále zasekával, neposlouchal vaše pokyny nebo se naopak chytal míst, kam jste ho rozhodně nesměrovali. V tuto chvíli je situace už o poznání lepší, čerstvě po vydání však mnoho hráčů vzdávalo své úsilí, protože hra byla často jednoduše nehratelná. Pokud hru spustíte dnes, ty největší neduhy parkouru a ovládání jsou již naštěstí ta tam, přesto se ale připravte na to, že pokud jste hráli některý z posledních dílů série, občas si nepěkně zabědujete. Nelze ale vše přisuzovat špatnému remasteru. Především u druhého dílu byly některé mechaniky v plenkách a parkour, respektive ovládání celkově, zkrátka nebylo tak vymazlené, jak ho známe dnes.

„Celá kolekce nabízí české titulky, bohužel pouze formou přeložených dialogů.”

Znovu připomenu, že vše výše popsané se týká především druhého dílu. Přestože je mezi dvojkou a dalšími dvěma díly rozestup pouze jeden, respektive dva roky, Brotherhood a Relevations už vypadají a chovají se o poznání lépe. Především co se týče vizuálního zpracování, vypadají obě hry o mnoho lépe. Ty tam jsou také problémy s ovládáním a dokonce se autorům podařilo i vyřešit několik problémů her původních. Ty byly sužovány občasnými propady snímkování, které už tato remasterovaná verze naštěstí nemá a vše běží hladce při 30ti snímcích za sekundu. Na druhou stranu, očekávali bychom už rovnou 60 fps.

Florencie, Řím a nakonec Istanbul. Co do obsahu je rozhodně na co se těšit, přičemž hra obsahuje i všechna příběhová rozšíření. Logicky pak v kolekci nenajdete žádný multiplayer, celý disk je zasvěcen pouze příběhu. Dále pak také není překvapením, že celá kolekce nabízí české titulky, opakuje se však známý neduh, kdy hra samotná je počeštěná celá, ovšem reálně si užijete pouze přeložené dialogy. Interface a stejně tak i menu zůstává anglicky, přestože hra samotná překlad obsahuje, kvůli nastavení samotné konzole však nelze tyto překlady zapnout. Je to spíše chyba samotné konzole, na druhou stranu jde o dlouho známý fakt a v Ubisoftu by se s ním mohli umět vypořádat. Titulky neobsahují ani zmíněné filmečky, což je rozhodně škoda, autoři se mohli pokusit o trochu více inovací a autorského obsahu.

Zhodnotit jedním slovem nebo dokonce jednou číslovkou tuto kolekci je složité. Všechny tři díly patří mezi zdaleka to nejlepší, co série nabízí a jejich přítomnost na jednom disku je výhrou už samou o sobě. Líbat ale ruce Ubosiftu pouze za to, že dal tři tituly na jeden disk, nehodlám. Opravdovou přidanou hodnotu totiž tato kolekce postrádá. Vylepšení vizuální stránky je minimálně u druhého dílu přinejmenším diskutabilní, nemluvě o porodních chybách v podobě parkourových bugů apod. Přidat na disk již hotové filmečky také není kdovíjaký um a tak samotná radost nakonec pramení opravdu jen z toho, že máte na jedné placce všechna tři Eziova dobrodružství a ty poslední dvě v o něco lepší kvalitě.