Zahrání nedávno vyšlé pecky Duty Calls (dnes jste o ní mohli číst na Zingu) mě donutilo se trochu zamyslet. Ačkoliv mám právě po zkouškovém a moje…
Zahrání nedávno vyšlé pecky Duty Calls (dnes jste o ní mohli číst na Zingu) mě donutilo se trochu zamyslet. Ačkoliv mám právě po zkouškovém a moje vyšší mozkové funkce již nějakou chvíli běží pouze ve stand-by režimu, nemohl jsem odolat kratičké úvaze nad směřováním současných akčních titulů.
Celá série Call of Duty (minimálně někdy od třetího čtvrtého dílu) je zaměřena hlavně na filmovost snaží se v hráčích vyvolat potřebu slintavě žasnout nad každou scénou, kterou jim autoři naservírují. Veškeré další prvky jsou násilně přizpůsobeny tomuto hlavnímu cíli a prostoru pro hráčovu invenci a samostatnost mnoho nezbývá.
Jeden (nebo klidně i dva) by možná řekl, že je to špatně, a parodie ve stylu Duty Calls mu hrají do not. Ale ono tomu tak není a ne zcela bezdůvodně je CoD jednou z nejsilnějších značek v herní branži. Právě ona filmovost je nejdůležitějším stavebním pilířem všech CoD her. Člověk jen prochází herním světem, rozhlíží se kolem sebe, všímá si nepatrných detailů, relaxuje u cutscenes a sem tam si i zastřílí. A nikomu to nevadí. Proč taky? CoD hry mají neuvěřitelný spád, ne nezajímavý příběh a spoustu momentů, při kterých se tají dech. Komu vadí omezená velikost bojiště, když si může na oplátku slanit skalní převis nebo vyzkoušet sněžný skútr? To je síla těchto her a právě proto jsou tak zábavné (Black Ops trochu vybočily, když se toho snažily nabídnout tak moc, až si tím nakonec samy ublížily– jakýkoliv extrém škodí).
I když já osobně jsem se u Duty Calls skvěle bavil a prakticky se všemi vyzdvihovanými nešvary a hloupostmi s autory souhlasím, nemyslím si, že hlavní sdělení bylo to, že je tento způsob hraní špatný. Tvůrci se spíš snaží poukázat na to, že to jde udělat i jinak. A přesně v tu chvíli se vám pouští na obrazovce trailer na Bulletstorm – otevřená bojiště, stovky zbraní, kolosální řežby sto na sto nebo klidně i sto na jednoho. Bulletstorm tak nevytváří CoD žádnou konkurenci, ale spíše alternativu. Otázkou je pouze to, co chceme hrát.
Já osobně bych chtěl mít tu možnost hrát obojí, ale herní průmysl mi nepřeje. Typy akčních her (filmové vs. řežbové) se střídají jako módní vlny a zatímco jsme si doposud dopřávali „her na filmovém plátně“, je očekávatelné, že teď přijdou na řadu „otevřená bojiště“. Vždy je totiž tendence poukazovat na chyby předchozích her a nabízet k nim zcela nová a převratná řešení (můžete si všimnout, že podobné přepínání spolehlivě funguje i u Need for Speed). Kombinaci obou subžánrů nám nabídne málokdo. A možná ani ten ne.
A co chcete hrát vy?
