Cars 3 – dojmy z hraní

Přiznám se, že jsem i přes snahu zachovat si profesionální neutralitu ke Cars 3 přistupoval s mírným despektem. Jakožto odchovanec arkádového závodění jsem Cars 2 minul s pohledem znamenající něco ve smyslu „už mi není deset“, navíc trailery připomínající blížící se vydání trojky sice vypadaly dobře, ale krom fanoušků filmu či předchozí hry těžko dokázaly zaujmout. Výživná ukázka v Londýně, kam jsme si vyrazili hru osahat na vlastní ruce přímo do sídla Warner Studios, mě však přinutila činit hluboké pokání. Je sice pravda, že filmová předloha mě nechává poměrně chladným, ale pokud toužíte po zábavném, ryze arkádovém závodění, které je na jedné straně přístupné všem ale zároveň poměrně obtížné na kompletní ovládnutí, v těchto letních měsících půjde dost možná o trefu do černého.

„Kouzlo Cars rozhodně netkví v závodění plech na plech, od toho jsou tu jiné tituly.“

Fundamentálním problémem, nebo naopak esem v rukávu bývá u podobných her licence, jejíž úloha bývá často dvousečná. Častěji bohužel zažíváme ten horší scénář – hra je pouze jedním z doprovodných produktů, na které je jednak málo času a jednak málo peněz, což jsou dvě věci, které nechcete zažít, pokud jste herní vývojář a chcete vytvořit dobrý produkt. V tomto případě jde však o zcela opačnou situaci. Avalanche Software má, zdá se, ve studiu Disney silného partnera, který poskytnul jednak dostatek času a pravděpodobně i dostatek finančních prostředků. Nejpatrnější na výsledném díle je to, že hra převzala, co do obsahu, snad vše co šlo a filmovou licenci vyždímala do poslední kapičky. Na druhou stranu, jak jsem se posléze dozvěděl z rozhovoru s hlavním designérem hry, údajně měli autoři velkou volnost. Směsice všeho předešlého tak dala vzniknout ve svém žánru kvalitnímu dílu.

Jak jsem již zmínil, je to právě obsah, který je jedním z hlavních taháků celé hry. K dispozici budete mít 22 rozličných aut, které lze navíc vizuálně a zvukově modifikovat ve třech úrovních. Změna klaksonu se zdá jako poměrně triviální vychytávka, avšak v případě, že hrajete se svými přáteli, lze je překvapivě jednoduše vyvést z míry neustálým troubením protivných tónů a melodií. Zbytek modifikací se nese pouze ve vizuálním stylu, avšak mě osobně hodně bavily. Můžete si totiž například měnit odstín plamenů, které šlehají z výfuků, a k dostání je opravdu široká nabídka pestrých barev, dojde však i na různá skupenství od ohnivých až po laserové. Ve finální hře by navíc mělo být k dispozici kolem dvacítky tratí, z nichž valná většina čerpá přímo z lokací třetího filmu, podle slov tvůrců by se však v malém počtu mělo vrátit i několik oblíbených tratí z druhého dílu ve vylepšené podobě. Abychom byli ve výčtu číselných údajů kompletní, přihodím ještě pro mě osobně nejzásadnější numero – všechny tratě totiž budou podporovat taktéž všechny hratelné režimy.

Od všeho trochu

Těch je rovných šest a jsou směsicí klasických žánrů, ale i šíleností ve stylu série Cars. Na prvním místě je samozřejmě klasický závod, kde jde jednoduše o to, být jako první v cíli. Troufnu si však tvrdit, že půjde spíše o méně využívaný režim, protože kouzlo Cars rozhodně netkví v závodění plech na plech, od toho jsou tu jiné tituly. Zcela po právu vévodí především hře více hráčů režim Battle Race, kde jde samozřejmě pořád o to projet první cílem, avšak můžete ke svému zvýhodnění na závodním poli využívat zbraně a další power-upy, kterých je na trati opravdu nespočet. Milovníci násilí se pak plně vyřádí v režimu Takedown, kde je třeba ničit vlny před vámi se objevujících nepřátel – vývojáři však v tomto případě upozorňují, že zničená vozidla nejsou postavy z filmu a nejsou „živa“, jedná se pouze o jakési roboty. Uf, to jsme si oddechli!

Pokud přeci jen chcete pojmout Cars 3 jako spíše závodní hru, zalíbí se vám režim Best Lap Challenge, který asi už podle názvu není třeba představovat. Pokud znáte filmovou sérii Cars, určitě vám vytanou na mysli i časté akrobatické kousky, které Auta ráda předvádějí. Nejrůznější triky jsou samozřejmě přítomny i ve stejnojmenné hře a to ve všech režimech. Dělání nejrůznějších skoků, otoček a dalších vylomenin totiž spolu s driftováním dobíjí vaše cenné turbo. Auta totiž sami o sobě nejezdí příliš rychle, a tak vaše výsledná pozice na cílové tabuli do značné míry závisí právě na tom, jak moc dokáže zmíněného „turba“ naakumulovat. Trikům se pak věnuje zvláštní režim zvaný Stunt Showdown, kde můžete na nějaké předhánění zapomenout, jde totiž pouze o nasbírané body právě prostřednictvím triků. Posledním herním režimem jsou Master Level Events, jenž se odemknou vždy po určitém dosažení zkušenostních bodů a představují něco na způsob souboje s bossem, kterým bude samozřejmě jedno ze „zlých“ aut.

Pro malé i velké hráče

Na místě je samozřejmě zodpovědět, jak tento slušný potenciál využívá hra v praxi. Jakkoli totiž Cars 3 mohou připomínat dětskou hru (což do jisté míry stále jsou), nabízí opravdu velkou porci zábavy, která se pochopitelně násobí v momentě, kdy k vám přisednou další živí hráči. Není překvapením, že na akci v Londýně jsme si vždy vybrali ke společnému zápolení právě režim Battle Race. Nabízí opravdu velmi rychlou a dynamickou zábavu, protože power-upy jsou hustě rozesety po celé trati a pokud se nacházíte na předních příčkách, příslovečnou hořící koudel u zadní části těla vysloveně cítíte, protože každou vteřinou můžete o své vedení přijít. Naopak, jste-li na samém chvostu, s každým sebraným power-upem se váš ďábelský úšklebek zvětšuje, není totiž lepšího pocitu, než odpálit naváděnou raketu na auto před vámi.

„Korunu celému zážitku dává split-screen, který podporuje až čtyři hráče.“

Nabízí se samozřejmě námitka, že ve výsledku nakonec záleží spíše na náhodě, na tom kdo si sebere jakou zbraň a jestli pak náhodou není lepší držet se celý závod někde zhruba v polovině pelotonu a těsně před koncem závodu se prostřílet dopředu, protože udělat to dříve, někdo vás jisto jistě sestřelí. S klidem mohu říct, že hra je v tomto směru dobře vyvážená a v rámci možností spravedlivá. Rozhodně to nebylo tak, že jednou jsem byl první a podruhé zase poslední. Bylo poznat, že hráči, kteří už měli hratelnost tak říkajíc „v paži“ povětšinou vyhrávali. Ačkoli se to totiž nemusí na první pohled zdát, plně ovládnout všechny principy, a především dostat si pod kůži samotnému ovládání, notnou chvíli trvá. Jen samotné používání zbraní je hodně o tom kdy zmáčknout tlačítko. Stačí se jen trochu natočit více do strany, a zbraň mine svůj cíl. Jedním z triků je také jízda pozpátku, za kterou dostáváte daleko větší množství turbo zrychlení a jestli si pánové myslí, že zvládnout couvání ve skutečném autě znamená umět couvat i v animované hře, jste na omylu.

Na nejlehčí obtížnost je však hra přístupna i těm nejmenším, kteří sice ze hry rozhodně nevyždímají maximum, ale i tak si ji užijí. K tomu dopomáhá spousta vychytávek, které autoři odkoukali od kolegů z Pixaru. Každé auto má svou vlastní osobnost a neustále hýří trefnými hláškami, jež jsou nejenom povětšinou velmi zábavné, ale také vám dávají jasně najevo, že to co řídíte, není obyčejné auto. Korunu celému zážitku dává split-screen, který podporuje až čtyři hráče, což je něco, po čem se v posledních letech hodně volá, ale jen opravdu málo vývojářů pro to něco dělá. Je smutné, že v dnešních závodních hrách je výjimkou i režim rozdělené obrazovky pro dva hráče, natož pro čtyři. V takovém gaučovém multiplayeru pak má hra rázem zcela jiný náboj a pokud má Nintendo své Mario Kart, ostatní platformy možná dostanou v podobě Cars 3 schopnou náhradu. Jediným nedostatkem, který jsem si návštěvy Londýna odnesl, byl pocit horšího vizuálního zpracování, které by si zasloužilo více detailů, kvalitnější textury a také lepší vyhlazování hran. Uvidíme však, jak si v tomto směru povede plná verze hry.

V příštích dnech se můžete těšit na rozhovor s hlavním designérem Cars 3 a poté na recenzi.