Abel se posadil. Z jeho břicha mu stříkala krev. Bylo mu mdle. Viděl rozmazaně a špatně se mu dýchalo. Uslyšel výkřik. Vycházel z pod svahu. Další…
Abel se posadil. Z jeho břicha mu stříkala krev. Bylo mu mdle. Viděl rozmazaně a špatně se mu dýchalo. Uslyšel výkřik. Vycházel z pod svahu. Další výkřik. A další. Křik neustával. Abelovy bylo na zvracení. Ztrácel hodně krve. Abel si položil brokovnici na zem vedle sebe a začal něco hledat ve svém hnědém kabátě. Po chvilce vyndal z náprsní kapsy balíček cigaret a zapalovač. Otevřel krabičku a vyndal z ní poslední cigaretu značky Philip Morris. Pomalu si ji strčil do pusy a poté ji zapálil. Nefoukal žádný vítr, takže to šlo snadno. Po chvilce vyndal cigaretu a z úst vypustil malý obláček kouře. Křik z pod svahu neustával. Nejspíš jsem mu to pěkně nandal. Pomyslel si Abel a usmál se. Ten úsměv ho stál mnoho sil. Když se podíval na svou ruku s cigaretou viděl pouze obrys ale i tak zřetelně zpozoroval, že se mu ruka třepe. „Tohle je nejspíš konec starý parde“. Odhodil cigaretu do kupy listí a uchopil svou brokovnici. Ruka se mu třásla ještě více a věci viděl více rozmazaně. Pevně stiskl brokovnici a namířil hlaveň na svou hlavu. Začal ztrácet vědomí. Abel byl strachy bez sebe. Bál se smrti. Nevěděl, co ho teď čeká. Posmrtný život? Narodí se znovu jako kráva nebo prase nebo jako nový člověk? Nebo ho už nic nečeká, a on utopil svůj život v alkoholu, drogách a děvkách? Nevěděl to, ale byl rozhodnutý to zjisti. Abel začal křičet přesně ve chvíli kdy Hawke přestal. A poté stiskl spoušť. Oba dva broky rozprskly jeho hlavu na všechny strany. Abelovo tělo se svalilo na zem.
Hawke se konečně dokutálel na zem plnou listí. Dopadl na břicho. Hned po dopadu začal křičet. Po chvilce přestal křičet a podařilo se mu posadit. Celé jeho tělo se třepalo. Když se zahleděl na svou pravou nohu zjistil že mu tam chybí kus masa. Hawkova pravá noha vypadalo jako kuřecí palička poté co ukousnete první velké sousto. Akorát že ten kdo “hryzal“ Hawkovou nohu byl tak pečlivý že “ukousl“ i kus kosti. Když se Hawke potom podíval na svah spatřil krvavou stopu. Opět bolestí zakřičel. Připadal si, jako kdyby ležel na stole u řezníka a ten do něj neustále sekal sekáčkem na maso. Hawke měl svou pravou nohu plnou listí. Krev fungovala jako skvělé lepidlo. Hawke se pokusil vyndat pár listů. To ale nevěděl, že se většina listů přilepila k jeho masu. Hawke uchopil co nejvíc listů do své pravé ruky (která taktéž krvácela ale toho si Hawke nevšímal), a škubl. Listy byly přilepené tak silně, že si serval i kus masa. Hawke hned všechny listy odhodil. Následoval další výkřik. Byl to dlouhý výkřik a mezi tím se z Hawkovy nohy začalo valit ještě víc krve. Asi po minutě přestal Hawke křičet. Ale křik neustával, teď Hawke slyšel nový a vycházel ze shora. Následoval výstřel z brokovnice. Hawke nadskočil. Byl si jistý že to byla ta samá ze kterou byl postřelen. Po chvilce mu došlo, že mu chybí jeho revolver. Začal se po něm rozhlížet. Po chvílí hledáni strnul jako sloup. Spatřil tělo muže. Hawke úplně zapomněl na to, že ten muž existoval. Začal se plazit k tělu. Po jeho zarostlé tváři mu stále tekl malý proud teplé krve ale Hawke si toho nevšímal. Asi po pěti minutách plazení ležel Hawke u mužova těla a zhluboka oddychoval. Nikdy ho nenapadlo, že by ho plazení mohlo takhle vysílit. Přestože ležel u mužova těla ještě nespatřil jeho hlavu a nebyl si jistý, jestli ji vůbec chce vidět. Nakonec však u něj zvítězila zvědavost. S námahou si klekl vedle mrtvoly. A poté spatřil to, na co do smrti nezapomene.
Mužova lebka držela pohromadě jen tak, tak. Bylo na ni mnoho stop po kulkách. Pravé oko chybělo a na jeho místě byla velká krvavá díra. Po ústech taktéž žádná stopa. Místo nich byla pouze taktéž obrovská krvavá díra. Přes tu díru bylo vidět přímo na konec lebky. Mnoho zubů taktéž chybělo. Chyběla i půlka nosu. Hawke ten pohled nevydržel a vyzvracel se vedle mužovi mrtvoly. „Promiň, kámo“ Řekl Hawke do větru. Otřel si ústa o ruku. Potom začal prohledávat mužovy šaty. Hawke se málem znovu pozvracel když ucítil zápach který vycházel z mužových kalhot. Podařilo se mu to však udržet v sobě a tak mohl pokračovat v prohledávání mrtvoly. A po chvilce našel knihu. Vypadala jako účetní kniha. „Eh, to je hrozný smrad“. Hawke vzal knihu a odsunul se dál od muže. Bolest se hromadila v Hawkovy ale dařilo se mu zatím ji udrževši sobě. Otevřel knihu. Jako první věc, které si všiml, byl zajímavý rukopis. Každé první písmeno bylo psáno tiskacím a zbytek psacím. Všechno však bylo hezky úhledně napsáno takže se slova četli dobře. Hawke si namátkou přečetl pár slov. Po chvilce usoudil že toto je nejspíš deník toho muže který leží o podál z hlavou na maděru. Hawkova noha už nekrvácela tak silně, ale i tak si byl jistý, že do rána vykrvácí, a tak se rozhodl, že si před smrtí přečte nějakou tu brakovou literaturu.
47 Den Apokalypsy. Jak vidím bože ještě jsi mě nevzal na svá nebesa, a já se opět probudil v tomhle pekle. Jestliže je tedy tvou vůlí, abych pokračoval v tomhle božím očistci, staniž se tak. Vstal jsem brzy ráno, ještě když slunce vycházelo. Odříkal jsem svou modlitbu a pokračoval jsem v boží cestě za očistou. Snídal jsem skromně přesně, jak nám káže náš Hospodin, náš pastýř. Při své cestě jsem viděl opět mnoho těl stejně jako každý den v téhle boží zkoušce. V hloubě duše jsem jim stále záviděl, přestože vím že závist je špatná, možná to je ten důvod proč ještě setrvávám na tomhle již mrtvém světě. Každou hodinu jsem se zastavoval a modlil se k tobě můj pastýři. Za celý den jsem snědl pouze jeden krajíc chleba, toho chleba, který jsi mi seslal do toho obchodu v Larkhall. Mé šaty jsou již dosti děravé, ale vím, že právě v těchto šatech dojdu k očistě.
100 Den Apokalypsy. Již uběhlo sto dní od tvé boží apokalypsy bože a já se za tu dobu stále nedokázal očistit od všech hříchů. Jsem čím dál zoufalejší. Každým dnem se modlím usilovněji než ten předchozí. Mé šaty jsou plné špíny. Můj pastýři máš snad pro mne nějaký božský úkol? Je to snad ten důvod proč mě tu stále držíš? Co mám vykonat můj pane abych se zbavil tvého hněvu? Mám snad sjednotit celou zemi v jeden celek?
„Ten chlap snad byl náboženský šílenec.“ Hawke se neubránil smíchu. „Prý boží apokalypsa, to už tu mělo být před pěti lety“. Na jeho tváři se objevil široký úsměv, i přestože se mu dýchalo čím dál hůř. Najednou cítil potřebu se taky svěřit. A tak se doplazil zpátky k muži a začal hledat něco napsaní. V kalhotách nic neměl. Hawke napadlo, že si možná muž něco schoval to bot jako v nějakém filmu. Je to možné? No proč by nemohlo, jak ses přesvědčilo možné je všechno. Zaznělo mu v hlavě. Hawke to teda zkusil. Doplazil se k mužově pravé noze. Sundal mu botu. Nic v ní nebilo. Všiml si však, že je něco v mužově ponožce. Sundal tedy mužovu ponožku a našel v ní pouze plesnivý kousek chlebu. Zkusil tedy druhou nohu. Tam už byl úspěšnější a z naprostým úžase našel v mužově ponožce propisku. Neubránil se hlasitému smíchu, který však dlouho netrval a po chvíli ho vystřídal kašel. Když se podíval na svou pravou nohu byl si jistý, že dostal infekci. „Do rána to určitě nepřežiju“. A tak se rozhodl že své poslední myšlenky vloží do mužovy knihy. Nalistoval si čistou stranu a jako nadpis napsal Svědectví Hawka Donaldsona. Hawke psal celý večer. Většinu psal poslepu. A to taky bylo naposledy kdy Hawke Donaldson něco napsal.
PS: Jelikož se blíží ty vánoce vyhlašuju takovou malou soutěž. V další kapitole se objeví nová postava a vítěz bude odměněn tím že do příběhu zapojím postavu podle vaší přezdívky. Otázka je jednoduchá. Kde se bude odehrávat děj z novou postavou(myšleno v jaké oblasti se bude odehrávat Např. Malajasie,Havaj). Malá nápověda že tato oblast není typická pro postapokalyptický žánr. Každý může napsat jen jednu odpověď. Posílejte mi to prosím vas do mé osobní zprávy. Lze posílat do 14.12.2011. Good Luck!
