Tak jsem zpátky z lyžáku (bylo skvěle, díky za optání) a mám tu pro vás tentokrát kratší úsek, ve kterém se vyřeší situace v uličce...a jak už tušíte,…
Tak jsem zpátky z lyžáku (bylo skvěle, díky za optání) a mám tu pro vás tentokrát kratší úsek, ve kterém se vyřeší situace v uličce...a jak už tušíte, poteče krve.
6
Sedm mečů. Dva štíty. Jedna obří jednoruční sekyra. Výpad mečem. Obirin se prohla v zádech, vyhnula se meči, poté její ruce vystřelily k mužské ruce, jenž meč dřímala, uchopila ji, prudkým pohybem sní zakroutil. Mužska ruka meč pustila a ženská ho zachytila. Obirin mečem svírajíc v ruce, prudce švihla po mužově obličeji. Muž s křikem padl k zemi. Dva meče a štít. Proti pirátce vyrazily další dva muži. Obirin mečem odrazila výpad muže beze štítu a pokusila se o rychlý protútok. Bodla svým mečem směrem na mužovu hruď, jenže muž jenž dřímal štít, srazil její meč svým a poté štítem udeřil útočící ženu. Obirin se cítila jako kdyby jí v hlavě vybuchoula dělová koule. Svět zčernal. Ucítila silný náraz. Svět opět začal nabírat barev. Obirin stále svírala meč a ležela, velde strážce, který před chvíli křičel bolestí a jenž byl v tuto chvíli již po smrti. Muž jenž do jehož výzbroje nespadal štít se na ní rozběhnul.
7
Jakmile Jiho byl u ležící ženy, tak po ní sekl svým imsarenem, jenža ta mrcha se včas převalila na stranu a vyhnula se smrtící ráně. Když Jiho zvedl svůj zrak, tak zíral do dlouhé hlavně pušky, kterou držela ta mrcha. Mrcha se usmála a pak vystřelila.
8
Když Obirin tomu sráči vystřelila mozek, jenž se rozletěl na stěnu domu za mužem, rychle se vyhrabala na nohy. Podívala se do uličky, kde před chvíli stálo osm mužů, znichž dva již byly posmrti, spatřila proti sobě stát dva muže s štítem, kteří zabírali téměr veškerou šířku uličky. Za muži pak stál zbytek čtyř mužů. Ani jeden z mužů nevypadal, že by se nějak hrnul do dalšího konflitku s pirátkou.
9
Tak už uteč ty krávo blbá. Uteč doprdele a nech nás být! Jenže tohle přání se Vujoku Mahy nevyplní a ta krává blbá je všechny dojednoho zmasakruje.
10
Dva štíty. Meč. Neúčinej. Dva meče. Neúčinej. Puška. Minimalní šance. Exploze. Exploze? Exploze! Obirin se usmála. Postavila se přímě k mužům ze štítem, stále s úsměvem na rtech. Plášť ji v slabém větru vál.
To je úsměv samotné Thricie u bohyně! Problesklo Šamurovy hlavou. Cítil chladno v žaludku, ruce se mu třásli, takže meč a štít se v jeho rukou líně pohupovali. Tu mrchcu, musela vyšukat samotná Thricie, do které musel sémě zasét samý Lupidus.
Imsarem jenž svírala Obirinina dlaň vyletěl do vzduchu. Stráže na chvíli svým zrakem pozorovali meč jak stoupá do nebes. Obirin Confusa si levou rukou z boku odepla druhou nadóbu, kterou vzápětí vymrštila proti strážcům se štítem. Pravou poté tasila Krugger, zamířila a stiskla spoušť ve chvíli, kdy nádoba narážela do štíšů.
Rána exploze. Modré světlo. Plameny. Havran letící vzhůru. Plameny pohlcující štíty. Plameny pohlcující samotné strážce. Vujoku a Šamurou pištěli bolestí. Chtěli se pustit štítu, jenže oheň dosáhnul tak vysoké teploty, že se jejich ruce okamžitě přiškvařily k madlu u štítu. Vujoku i Šamurou se začali prudce motal, ve snaze uhasit oheň, jejich štíty naráželi navzájem o sebe a o stěny budov v uličce. Zbývající čtyři muži v uličce začli pomalu ustupovat a v očích jich plán žár strachu. Vujoka jehož kůže na po celém těle chytala černý odstín a začínala páchnout spáleným masem, vrazil štítem do Šamurových zad a ten padl k zemi. Oba dva stále křičeli.
„Pojďme to skončit.“ Imsarem již klesal zpátky k zemi. Obirin ho uchopila ve vzduchu do levé ruky, poté si ho pohodila do pravé a do levé zdvihla imsarem toho sráče jehož mozek právě stékal ze stěny budovy, kterou už též začli pohlcovat plameny. Plášť začal vlát ve vzduchu, jeho majtelka se rozběhla rovnou na hořící muže. Vojoka ani Šamuroj již nekřičeli. Obadva leželi na zemi, ze seškvařenou kůží a spáleným masem. Z těl jím stále stoupali plameny. Obirin mrtvé těla přeskočila a při dopadu šla do kotrmelce. Když šla opět do stoje, byla již u jednoho z dalších čtyř mužů, který byl stále v šoku z hrozivé smrti jeho přátel, takže nebyl nijak schopen reagovat na ženinu akci. Imsarem v pravé ruce projel mužovým břichem ze kterého se okamžitě po kontaktu s ostřím začala linout krev. Muž padl na kolena a Obirin jenž se právě opět dostala do stoje, se mu objevila v zádech a zarazila svůj - jo, už svůj - imsarem jenž mu podříznul břicho hluboku do zátylku. Když ho opět vyndala, muž padl bezeslova k zemi.
Pirátka se otočila právě v čas. Imsarenem v levé ruce zblokovala útok dalšího strážce a mečem ve své pravé rudce prudce švihla po mužově hrdlu. Rána byla tak silná, že napůl muži urvala hlavu. Muž se visící hlavou skácel k zemi. Obirin pustila oba imsaremy k zemi. Zavřela oči. Ještě ne, ještě ne. Teď! Oči ženy se otevřeli a ona usoupila stranou. Vzduchem – naprázdno – proťal další imsarem. Obirin sbalila své dlaně do pěstí a následně kopla do ze strany do strážcovy nohy. Ten ztratil rovnováhu a pravou nohou padl na koleno, zatímco levá stále stála avšak skrčená v divné poloze. Pirátka omotala své ruce kolem hlavy muže, švihla snimi směrem k sobě a nastavila strážcově hlavě napozdrav své koleno. Po nárazu hlavu muže opět pustila a tá vystřelila zpátky dozadu.
11
Gaho cítil, jak mu ženino koleno zlomilo nos, ale to nebylo nic ve srovnání s bolestí, kterou zažíval v ústech. Při nárazu si totiž nešťastně uhryznul kus jazyka – což už ho zachvíli nebude trápit. Před očima měl černo a ústa se mu mořila krví. Cítil, že se jeho hlava naklání směrem dozadu. Barvy a obrysy světa opět začli ožívat. Před očima se mu vynořil obrys něčeho kulatého tvaru, který v sobě měl další menší kus kulatého tvaru. A kurva! Gaho uslyšel výstřel a poté jeho život skončil – a ten ukousnutý jazyk ho již netrápil.
12
Oči toužící po krvi se upřeli na vysokého mohutného muže, jenž neměl nasazenou helmu a dával tak na obdiv svou plešatou hlavu. Muž svíral sekyru v ruce a s očima plné hrůzy hleděl na ženu, která pobila jeho pět kolegů. Co kolegů, přátel. Najednou ho zachvátil vztek. Strach co ho ochromil a vyřadil z předchozího dění se rozplynul. Strach v jeho očích byl pryč, místo toho byly tvrdé, jako ten nejtvrdší nerost nasvětě. S kříkem se rozběhnul na tu mrchu.
13
Pořízek – tak si ho Obirin pojmenovala - se rozběhnul napřímo na ní. Ta tasila další krugger, zamířila a vystřelila muži levé oko. Muž upustil sekyru a s dírou pod čelem padl jak široký tak dlouhý na dřevěnou cestu. Obirin si přiložila hlavěn pušky k ústům a s úsměvem jí vlastní odfoukla kouž vycházející z kruggeru. Poté oba dva kruggery v jejích rukou vrátila na své místo a vydala se opět směrem k pířstavu. Za sebou v uličce nechala, dvě spálená těla, tři muže s dírou v hlavě a tři muže, jenž padli ostřím jejich vlastních imsaremů.
