Po dlouhé době se vracím zpět a připravil jsem si pro vás kratší úvahu o velmi důležitém aspektu her: hudbě.
Po dlouhé době se vracím zpět a připravil jsem si pro vás kratší úvahu o velmi důležitém aspektu her: hudbě.
Hudba je krátce řečeno něco, bez čeho by dnešní hry stály za starou bačkoru. Vážně! Nevěříte? Ale no tak, dokážete si představit hrát v naprostém tichu? Samozřejmě nelze říci, že bez hudby to nejde vůbec a ano, jsou důležitější části hry, bez kterých by to nešlo vůbec (a nemyslím třeba zrovna grafickou stránku), ale stejně, hudba je to, co vás na židli udrží mnohem déle.
Kvalitně vytvořená hudba přidá hře mnohem intenzivnější atmosféru než mnou zmiňovaná grafika. Z hudby vám vstávají vlasy na hlavě, běhá mráz po zádech, tečou slzy nebo tuhne krev v žilách. Představte si následující situaci, hrajete nějaký survival horror sami v pokoji o půlnoci, plížíte se podzemní kanalizací, osvětlení je minimální, klaustrofobici lapají po dechu a z ničeho nic na vás vyskočí polorozpadlá zombie, která vám touží vlepit hubana hnijící pusou a místo náhlého zvuku smyčců alá Vřískot se ozve německá dechovka. Budete se bát? No dobře, já jo, ale to jen protože prostě zombie nemusím, ale nepochybuji o tom, že vy ne. A víte, co vlastně tuhle situaci vytvořilo? Žádné, ultradetailní grafické efekty nejnovějšího enginu, ty na to mají minimální vliv. Byla to právě hudba, ta byla zpočátku klidná, tajmená, ani jste jí vlastně nevnímali, přišla vám přirozená a přesto ve vás vzbudila strach, nejistotu a paranoiu. A právě ta náhlá změna dynamiky, hlasitosti, barvy vám málem způsobila disfunkci svěrače. Hudba dala hrám další rozměr.
A co že to daly hry hudbě? Jednou jsem viděl velmi zajímavý rozhovor s Russellem Browerem (hudební skladatel (nejen) Blizzard Entertainmentu) v dokumentu o nahrávání alba Echoes of War. To je mimochodem album nahrané orchestrem v Sydney a dalšími hudebníky, kteří se rozhodli, že soundtrack ke světům od Blizzardu si zaslouží zkomponovat pro orchestr a tak také udělali. Vzniklo naprosto úžasné album, které rozechvěje srdce každému milovníkovi her Blizzardu, instrumentální nebo orchestrální hudby. A právě pan Brower říkal, že pro Blizzard pracuje už od dob Warcraftu 2. Popisoval, jak jeho syn hrál Warcraft 1, on se koukal jak hraje a pak dostal nabídku práce pro Blizzard a říkal si: "Co po mě vlastně chtějí, já komponuji hudbu pro filmy ne pro hry." V té době totiž nebylo běžné věnovat velké peníze na hudbu do hry, ovšem nebyl by to Blizzard, aby se do toho nepustil. A postupem času se ukázalo, že nejen filmy musí mít pořádný soundtrack. Russel Brower také zmínil fakt, že tento druh hudby přivedl mnoho mladých lidí k vážné hudbě, nebo přinejmenším k této instumentální (jako třeba mě). A to je to, co hry daly hudbě. Pozornost lidí, kteří by poslouchali jen hi-hop, metal, rock, pop, ale o toto by nikdy nezavadili.
A není to jen Blizzard, kdo toho tolik dal herní hudbě. Je to práce většiny studií, které se snaží vydávat kvalitní hry. Dodnes si pamatuji na CoD: Modern Warfare 2, jak jsem vyšel z krytu ve Washingtonu, všude kolem mě trosky, v dálce rozbořený The Wahsington Monutment, oheň, utrpení a do toho naprosto epická hudba, který té děsivé scenérii přidala na uvěřitelnosti. Bomba! Na to jen tak nezapomenu.
Abych to nějak ukončil, jak jistě ze článku vyznělo, osobně preferuji kvalitní hudbu před kvalitní grafikou. World of Goo sice nemá epickou hudbu, ale je to přesně to, co si k té hře představuji. PacIn s hudbou od Hanse Zimmera by byla katastrofa, ale v současné podobě je to dokonalé.
