Tři nejkvalitnější exempláře vačnatců poprvé spolu v jedné kleci.
Ve druhé polovině devadesátých let patřila postavička Crashe Bandicoota mezi nejslavnější maskoty videoherního trhu vůbec. Její stvořitelé z Naughty Dog vytvořili první čtyři díly, aby poté své zvířátko opustili a vydali se dobývat hráčská doupata zase s novými figurkami Jaka a Daxtera. Až po „pětku“ s názvem Crash Bash z roku 2000, která byla již od vývojářů z Eurocomu, série vzkvétala. Jenže pak Sony celý rodokmen prodala Vivendi a ti jak známo sérii totálně vyždímali. Však do dneška vzniklo dokonce 19 titulů (!), později vesměs průměrných kvalit. Před sedmi lety se Crash představil naposledy v mobilní závodničce Crash Bandicoot Nitro Kart 2, další obyčejné zářezy již nikdo nepřidal.
„Crash není žádná pohodová hopsačka pro malé děti.“
Po dlouhé době se tak vrací trojice těch úplně nejlepších Crashů, byť ji neobnovili její otcové, ale až pozdější vývojáři z Vicarious Visions, kteří ale kdysi celé sérii také moc nepomohli... Jenže svatá trojka Crash Bandicoot, Crash Bandicoot 2: Cortex Strikes Back a Crash Bandicoot 3: Warped byla kupodivu pečlivě zrenovována prakticky celá od podlahy, tvůrci totiž od mateřského studia nedostali mnoho podkladů, od nichž by se mohli odpíchnout.
Opět něco ze staré škatule
Po výtečně zmodernizovaném WipeOutu tu máme v krátké době další obnovenou premiéru staré dobré značky na PS4 a taktéž rovnou se třemi kousky v jednom balíčku. Trojice dohromady obsahuje hutných 117 úrovní, počítaje v tom také arény s bossy, což je obří porce, která vám vydrží minimálně dvě až tři desítky hodin. Spíše déle, protože se bohužel vůbec nesáhlo na všechny bolístky, jež hlavně první ultratuhý díl dlouhodobě trápí. Aby bylo jasno těm později narozeným, Crash Bandicoot nebyla a ani dnes není žádná pohodová hopsačka pro malé děti. Prdlajs, je to někdy totálně obtížná a šíleně frustrující záležitost, u níž si pamatuji, že jsem se tehdy, ještě na první PlayStation, vztekal jak nikdy potom!
Nic pro slabé povahy
Tvůrci si byli záhy po vydání vědomi, že to s obtížnostní trochu přepískli a tak jsou dva mladší příspěvky již díky bohu méně náročné, ale klidná procházka, jakou je kupř. konkurenční dráček Spyro, to není ani omylem. Např. u jedničky živě pamatuji, jak jsem si kolikrát vypatlal všechny životy u jízdy na divokém praseti nebo ještě později při přeskakování toho šíleně děravého mostu. Ještě teď z toho mám noční můry. Dokonale jsem se zahojil až s příchodem PlayStation emulátoru na PC. Ten totiž umožňuje neomezené a okamžité ukládání kdykoli, takže jsem si inkriminovaná místa po malých kouscích ukládal a nakonec jsem je na 100 % vysbíral. Uf, to byla tehdy úleva!
„Rozjet si můžete najednou všechny tři tituly.“
Bohužel žádné volné ukládání nová edice neumí, což je obrovská škoda. Stále tak platí jen několik málo řídkých checkpointů v úrovních a nadto možnost ukládání po konci každého levelu. Staronovým problémem je někdy omezený náhled dopředu, jenž způsobuje také velké ztráty životů. Stačilo by kameru lépe a výše zavěsit, což by asi nebyl složitý úkol, když tvůrci stejně všechny mapy vyráběli prakticky znovu. Po celkové ztrátě všech životů tak opakujete vždy od začátku poslední úrovně a zase pouze s počátečními čtyřmi srdíčky.
Proto i u nové edice stále platí, že je místy až přehnaně obtížná, úplně stejně jako původní Crash. Rozjet si ale můžete najednou všechny tři tituly a na rozdíl od originálu se již nezapomnělo na tlačítko pro návrat do hlavního menu. Jestli si dobře pamatuji, tak to na první PlayStation u jedničky šlo jen skrze restart celé konzole. Docela mne ale překvapily delší nahrávací časy, navíc vás opuštění hry vyhodí zbytečně až na úvodní logo, kdy se nabídka zase musí načíst.
Nejhezčí zvířátko v ZOO
Původní trilogie po obrazové stránce v současnosti prakticky nezastarala. Vypadá i po letech stále k světu, živá, veselá, barevná a ostrá i na první PlayStation/PSOne a PSP. A když ten samý disk vložím do emulátoru s maximálním nastavením obrazu, dostanu ještě o třídu lepší a parádně jemnou grafiku včetně širokoúhlého rozlišení, jaké originál ještě nepodporoval.
N. Sane Trilogy ovšem obě platformy docela smázne, protože nabízí naprosto soudobou a moderní grafiku ve vysokém rozlišení, samozřejmě také v 16:9 a na příslušném hardware i ve 4K. Hlavně na nejsvěžejší jedničku se opravdu skvěle dívá, dvojka mi přišla trochu vybledlá, trojka je zase nejostřejší. Ona je vůbec nová trilogie po stránce barevné sytosti obecně trochu střídmá, originály jsou v přímém porovnání o řád barevnější a s podstatně vyšším kontrastem.
Jakmile začne pršet či Crash dorazí k zamlženým úrovním, je rázem zle, protože barvy raději roztáhnou deštník a zalezou pryč. Nevím proč, ale nová hra v tu chvíli totálně rozláme své pastelky a poskytne zašedlou a vybledlou grafiku, která na starý originál vůbec nestačí. Takže nový Crash sice obecně vypadá nádherně, jemně a ostře, ale stále se najde pár místeček, kde se renovace zrovna moc nepovedla.
Preciznější našlapování
Naprosto v pořádku je ale dokonalá plynulost všech pohybů v trvalých 30 FPS, kdy se za celou dobu hraní obraz ani drobně nezaškubne, což samozřejmě přispívá k lepšímu a citlivějšímu ovládání. Citelně se snížila i odezva na tlačítka a páčky ovladače. Analogové ovládání tak mají všechny tři díly, ale zejména v nebezpečnějších místech je řízení skrze starý dobrý digitální křížek stále přesnější, protože s páčkou se nedá tak přesně vyměřit správná délka skoku, jenž tu je každou chvíli dost fatální.
Dokonalým vyčištěním prošla nepochybně i zvuková část hry, znovu nabízející velmi líbivé melodie, které si musím stále broukat. Žádné velké novinky, podobně jako v nedávném WipeOutu, tu ale nenajdete. Spíše pár drobností, kdy lze místo Crashe hrát za jeho ženskou variantu Coco (pohyby mají ale úplně stejné, jen krapet odlišné animace) a všechny úrovně si můžete znovu prosvištět jako časovky s porovnáváním v online žebříčcích. A možná škoda, že střihové sekvence nejsou nově opatřeny titulky, ale dialogů je ve hře opravdu pomálu, tak to neangličtinářům ani nemusí vadit.
„Na dnešní poměry má Crash velice omezené schopnosti.“
Já kvůli recenzi rozjel všechny tři nové díly najednou, i když jsem nedávno celou originální trilogii dokončil. Takový zápřah bych ale nedoporučoval. Na dnešní poměry má totiž Crash velice omezené schopnosti, vlastně jen otočku a skok, v dalších dílech rozšířený ještě o plížení či používání dopravních prostředků a zbraní (jablečná bazuka). Tím chci říci, že pro někoho může být průchod i jedním dějstvím po čase docela stereotypní, protože si klidně přiznejme, že kromě skoku tu skoro nic jiného ani nelze podnikat. Úrovně jsou veskrze velmi úzké a lineární, v tomto kdysi vyhrál podstatně svobodnější Spyro s otevřenějšími lokacemi.
Možnosti tu jsou
Aktuálně tak máte na výběr z několika možností. Obstarat si původní PlayStation originály dnes ještě přes bazary a aukce stále lze, ale to musíte být buď sběratelé, nebo maniaci, protože hlavně po stránce ovládání je na těchto slavných hrách na první konzoli vidět velký zub času. Lepší službu udělá volně šířený emulátor, ale k němu zase potřebujete pokud možno také legální kopii hry, nicméně na PC se všechny Crashe takto dají hrát ve výborné grafice naprosto v pohodě.
Nebo si můžete z PlayStation Store stáhnout v rámci nabídky PSOne Classic všechny tři hry a hrát je na PS3 nebo na PSP. Každý titul si Sony cení na akceptovatelných 136 Kč. Celkem vás starší verze trilogie vyjde na necelou polovinu ceny nové edice, když kromě ušetřených peněz vlastně nic nezískáte.
Nové vydání je totiž stále nejlépe ovladatelné, má jasně nejkrásnější a nejjemnější grafiku, plus pár drobných novinek navrch, takže není co řešit. Díky tomu všemu si jí mohou klidně pořídit i zkušení harcovníci, kteří staré originálky všechny dohráli třeba několikrát a stále se tak jako já rádi vracejí do slavné minulosti. Možná škoda toho původního nepraktického ukládání, ale pokud budete mít trpělivost a pevné nervy, u nové edice N. Sane Trilogy se budete skvěle bavit možná ještě lépe než před těmi dvaceti lety.
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Další solidní a pohledný návrat starých dobrých časů. Náročné plošinovky jsou stále svěží a vlastně ani moc nezestárly.
