Crusader Kings 2 – pryč s kacíři

Druzí Crusader Kings jsou hrozně zvláštní hrou, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, ať se budete snažit sebevíc, nemůžete ji v podstatě vyhrát. Ano, můžete semenit po celé Evropě a chytrou sňatkovou politikou (nebo i silou, když na to přijde) si podmanit rozsáhlé državy, ale dřív nebo později vaši následovníci stejně vymřou. Ať se vám to líbí, či nikoliv. Jediné, čeho tak můžete dosáhnout je vyšší finální skóre. Vzato kolem a kolem, na CK2 lze téměř beze zbytku uplatnit známé pořekadlo, že důležitý není cíl, ale cesta k němu. No, a konečně zadruhé, opravdu, ale opravdu to není hra pro děti. A to navzdory skutečnosti, že je v podstatě zproštěna jakéhokoliv explicitního násilí, pohlavních skopičin a když na to přijde, vlastně i neslušné mluvy. Tomu říkám docela paradox ... Paradox Interactive.

Napříč historií

Tohle švédské tvůrčí studio se ve vodách herního průmyslu úspěšně rve s vlnami už od roku 1998, přičemž za tu dobu jsme se od něj dočkali téměř výhradně strategií. Kvalitních strategií. S každou další, která se na trhu objeví je vidět, že se tahle firmička učí ze svých chyb a do oběhu pouští stále sofistikovanější výtvory, do nichž se sice proniká asi stejně snadno, jako do řádové jeptišky, avšak případná odměna stojí za to. To je ostatně i důvod, proč Crusader Kings 2 nelze doporučit jen tak komukoliv a prodeje pravděpodobně nebudou trhat rekordy. Dlouhých několik desítek minut, možná i hodin, totiž strávíte jen šmejděním ve všech nabídkách – obzvlášť nováčci prvním dílem nepolíbení – kterých je přehršel a všechny jsou svým způsobem důležité.

Zda-li se Vratislav vůbec kdy stane králem je totiž pouze na vás a vašich diplomatických schopnostech.

Pak už ale nic nebrání tomu, abyste si vybrali svého favorita a na nějakých čtyři sta let, počínaje rokem 1066, se pustili do pravého středověkého válčení, politikaření a intrikování. Výběr je přitom vskutku rozmanitý a během dvou kliknutí myši se můžete stát kýmkoliv od říšského císaře přes anglického krále až po bezejmenného bastarda. Velké plus u mě mají vývojáři především za implementování našeho Vratislava II., jenž roku 1085 jako vůbec první český panovník dosáhl na královský titul, ačkoliv tehdy pouze nedědičný. To všechno je ale oficiální historie. A kvůli té tu opravdu nejsme. Zda-li se Vratislav vůbec kdy stane králem je totiž pouze na vás a vašich diplomatických schopnostech. A to doslova. Ačkoliv tomu zpracování tak trochu napovídá, Crusader Kings 2 nejsou žádný Total War titul. Zatímco tam jde především o válčení a vesměs se mu nelze vyhnout, tady je to trochu jinak.

Napřed jednej, potom se rvi

S každým panovníkem je samozřejmě nutné budovat konkurenceschopnou milici, jenže kolem toho se vznáší spousta významných ale. Pokud se kupříkladu rozhodnete začít hezky dole (třeba přijetím role Vratislava) a postupně se propracovat na vrchol, moc vojáků ani mít nemůžete. Velká armáda by se totiž mohla stát trnem v oku okolním vladařům, nehledě na vašeho lenního pána – říšského císaře. To by v tom nejhorším případě mohlo vést k zásahu zvenčí, sesazení, nebo i zabití. Každý váš krok tu stejně jako skuteční panovníci musíte důkladně zvažovat. A to z dlouhodobého hlediska. Veškeré vaše činy totiž vyvolají různou odezvu, přičemž ne vždy na státní úrovni. Pokud se kupříkladu rozhodnete zabít oblíbeného barona, shánějícího spojence pro odboj proti vám, můžete si proti sobě popudit obyvatelstvo a vyvolat občanskou válku.

Pokud chcete, můžete se klidně postavit do čela papežského státu, nebo některého z vazalů a šířit slovo boží.

Stejně tak si musíte dávat pozor i na vlastní potomstvo, na to, koho si vezmete a do jaké famílie se přiženíte (což je povětšinou, pokud je mocnější, spojeno s nutností sdílet její postoj ke světu), a v neposlední řadě i na církev. Pokud chcete, můžete se klidně postavit do čela papežského státu, nebo některého z vazalů a šířit slovo boží. V opačném případě se ovšem musíte připravit na to, že po vás zástupce boha na zemi bude vyžadovat jistou dávku poslušnosti a především účast na křížových výpravách proti roztahovačným muslimům. Jako víceméně u všeho v CK2 je ale pouze na vás, zda-li se starci v sukni a směšném kloboučku podřídíte, a nebo se rozhodnete proti němu tvrdě vystoupit. Když totiž své karty zahrajete správně, možná se vám podaří po Evropě rozšířit zbrusu nové náboženství, jehož vyznavači byli ještě před pár desítkami let považování za kacíře a páleni na hranicích. Na druhou stranu, půjdete-li na to moc rychle a agresivně, je docela dobře možné, že se celá křesťanská Evropa obrátí proti vám a jediná křížová výprava, které se budete účastnit, bude ta za vaše odstranění.

Nabušený obsah

Možností a scénářů je v novém Crusader Kings skutečně nepřeberné množství, což mimo jiné zajišťuje vysokou míru znovuhratelnosti. A to i za předpokladu, že byste opět začínali s tím stejným panovníkem. Díky vysokému počtu proměnných je totiž téměř nemožné, abyste se ubírali po téže cestě. Ze zvědavosti jsem tuto tezi podrobil zkoušce a s totožným vladařem činil téměř ta stejná rozhodnutí jako napoprvé. Přesto jsem se dobral úplně jiných výsledků, jež byly mimo jiné zapříčiněny rozdílným chováním oponentů, založeným z velké části na cílech, které si zvolíte hned na počátku (já se kupříkladu zavázal sprovodit ze světa polskou princeznu).

Studiu Paradox Interactive se znovu podařilo dokázat, že hlad po stále hezčí grafice je jen módní záležitostí nedomrlých capartů a tím klíčovým prvkem je a vždy bude hratelnost.

K tomu si připočtěte ještě možnost zkoumat nové technologie, udávat trend v kultuře a další tisíce maličkostí, které dohromady tvoří komplexní zábavu, jenž vám bez přehánění vydrží na desítky a možná i stovky hodin. A asi jen málokomu, kdo se do CK2 zažere, bude vadit minimalistický přístup tvůrců k vizuálnímu zpracování. To se vesměs omezuje pouze na mapu Evropy, jak to známe třeba z již zmíněné série Total War, na níž šibujete s vojáky, sledujete pohyb hranic a vše ostatní řešíte přes kontextová menu. Studiu Paradox Interactive se tak kromě jiného znovu podařilo dokázat, že hlad po stále hezčí grafice je jen módní záležitostí nedomrlých capartů a tím klíčovým prvkem je a vždy bude hratelnost, která je v případě této hry vysoce nadprůměrná. Dvojnásob, když jí záda kryje špičkový soundtrack, jenž bez problémů snese srovnání s velkými hollywoodskými produkcemi. Pravda, v některých pasážích mi možná až trošku moc připomínal Království nebeské, ale co už.

Crusader Kings 2 je vynikajícím nástupcem osm let staré gamesy, který značku rozvíjí víceméně ve všech směrech. Kromě propracovaného singleplayeru totiž disponuje i hrou více hráčů a opravdu vytknout mu jdou v podstatě jen dvě věci. První je lokalizace. To samozřejmě není ani tak chyba vývojářů jako zdejší distribuce, ale pokud by si to nějaký titul z posledních měsíců opravdu zasloužil, je to právě CK. Textů je v něm požehnaně a slabší angličtináři/němčináři/atd. s tím možná budou mít problém. Na druhou stranu, překlad je věc nákladná, obzvlášť takto náročný, a rozhodnutí distributora je vcelku pochopitelné. No a druhým nedostatkem je nemožnost hrát za muslimské chalífy, šáhy a víceméně všechno, co se opakovaně klaní jedním směrem a nosí plínku na hlavě. Autoři s touto možností očividně počítají pro datadisk a jako jedněm z mála to asi projde bez držkování hráčů. Už teď totiž noví Crusader Kings nabízí víc zábavy, než spousta her se všemi svými DLC dohromady.