Detention – život v tchajwanské totalitě

Herní designer Coffee Yao dlouho hledal hru, která by byla schopna světu představit kulturu a prostředí, ve kterém vyrůstal. Když nic takového nenašel, začal v roce 2013 vyvíjet hororovou hru inspirovanou kulturou jižní Asie, obohacenou o prvky taoismu a budhismu. Postupně se k němu přidávali další vývojáři, aby společně vytvořili dílo, které představí atmosféru šedesátých let na Tchaj-wanu, kde tehdy vládlo stanné právo.

Střední škola a stanné právo

V prologu a čtyřech kapitolách se postupně seznamujeme se studenty Weiem a Ray a učiteli Changem a Yin. Wei se ve škole necítí dobře a zaspí. Zaspí tak i varování učitelů, že se blíží tajfun a vzbudí se příliš pozdě, než aby se mohl ještě dostat domů, protože most přes řeku byl zničen. V aule potkává premiantku Ray a společně se vydávají zpět do Weiovy třídy, kde chtějí tajfun přečkat. Poté, co se Wei vydá do ředitelny, aby zavolal o pomoc, se ale něco stane. Wei je pryč a Ray je zmatená. Škola je v dezolátním stavu a nachází se v ní nebezpeční duchové. Ray se proplétá školou a hledá nápovědy, aby zjistila, co se stalo. Postupně tuto záhadu rozplétá, a připomíná si příjemné i méně příjemné chvíle, které se ve škole odehrály.

„Rudě zbarvená řeka dává tušit, že něco není v pořádku, ačkoli Wei tvrdí, že se pouze firmy pod rouškou tajfunu nelegálně zbavují chemického odpadu.“

Atmosféra podtržená citem pro detail

Detention je sice point-and-click hra, ale to neznamená, že v ní není akce. Ray je neustále v pohybu a často narazíte na duchy, před kterými se musíte chránit zadržením dechu. Potkáte zde nejrůznější hádanky a úkoly. Deník v tomto ohledu trochu pomáhá, nachází se v něm jednak zápisky o tom, co jste v ruinách školy našli, a pak také nápovědy, které s některými úkoly pomůžou. Ať už hledáte s ladičkou rádia různé svět, nebo sbíráte loutky do divadla, úkoly jsou řešitelné a rozhodně se neomrzí. Mně osobně nejvíc zaujal úkol s kazetou a klavírem. Klavír není v point-and-click hrách nic nového, ale ještě jsem nepotkala hru, kde bych musela melodii přehrávat po sluchu, místo z notového papíru.

Vizuální stránka tohoto díla je vynikající a naprosto vás pohltí. Je laděna velmi temně, pokud narazíte na barvy, jde především o krev nebo duchy (nebo naopak o dimenzi plnou podivných předmětů a barev). Velkou roli hraje hudba. Soundtrack je velmi rozmanitý s atmosférickou hudbou i tradičními lidovými písněmi. Tady je jasně vidět práce autorů, kteří se zaměřili na detaily a hudební doprovod doplnili o zvuky kapání krve, pláče nebo rozvrzaných parket. Na několika místech dojde také na mluvené slovo.

Pakliže patříte k lidem, kteří se neradi bojí, můžu vás jakožto strašpytel uklidnit, že zas tak strašné to není. Jistě, atmosféra vás drží ve střehu celou dobu, ale lekavých scén se tu nedočkáte. Mnohem víc se sází právě na atmosféru a vaše lehce pocuchané nervy, které budou bystřit už jenom proto, že jste dlouho žádné strašidlo nepotkali. O každém nebezpečí víte trošku dopředu a můžete se na něj připravit (pokud si tedy nenecháte ublížit od oživlých loutek). Hororový nádech se po druhé kapitole navíc zmírní a do popředí se dostane vyjasňování příběhu. A jestli se naopak bojíte rádi, toto dílo vás jistě zaujme.

„Kromě hraní na piano uvidíte loutkové představení, budete odemykat zámky, luštit zprávy vyřezané do školních lavic a pouštět si filmy. Dokonce se i dostanete k několika telefonům, které ale bohužel nefungují.“

Detention vám nedá nic zadarmo

Detention je velmi tajemná hra. Postupně skládáte příběh pomocí střípků v podobě oficiálních dokumentů, poznámek nebo reklamních letáků. Přesto trvá velmi dlouho, než se děj začne propojovat a vy pochopíte, co se před vámi odehrává. Plné pochopení se nachází až na konci, možná dokonce až po několika dohráních. To proto, že mnohé nápovědy, které posbíráte, a objekty, na které narazíte, na první pohled nehrají žádnou roli. Ale není tomu tak. Cokoli, co najdete, je relevantní. Ve hře je samozřejmě zakomponovaná i asijská symbolika, proto nám možná některé nuance zůstanou skryté, to však pochopení příběhu nijak nebrání (a kamarád Google může v tomto ohledu pomoci).

Tajuplná atmosféra je podpořena i prostředím školy. Pohybujete se sice na relativně malém území (především v několika patrové budově školy a přilehlém zázemí školy), orientace je ale přesto ztížená. To proto, že svět, ve kterém se pohybujete, nemá pevné základy a jednotlivé místnosti se mohou přesouvat. Není to ale tak, že byste museli zmateně pobíhat po celé budově. Změny přichází postupně. A když se do mixu přidají i další dimenze, sotva školu poznáte.

Postupně narazíte na několik záchytných bodů, oltářů, kde svůj postup můžete uložit. To ale není nezbytně nutné (pokud nechcete zrovna s hraním přestat), protože mechanika vás, pokud umřete, nevrátí na poslední uložené místo, ale objevíte se u zbořeného mostu. Čeká vás pak cesta do kopce zpět ke škole. Ale jakmile projdete bránou, budete znovu tam, kde jste zemřeli. S tím také částečně souvisí varování na začátku, které upozorňuje, že ve hře dojde na násilí. Kromě občasného umírání jde především o jednu scénu, která díky preciznosti autorů představuje opravdu nepříjemný zážitek.