Zahraniční novináři se dočkali řádné demonstrace steampunkového Dishonored a jejich vyprávění vám zježí chloupky nejen na zátylku.
Sakra, jak je to dlouho? Tři čtvrtě roku co bylo Dishonored oficiálně představeno? Nebo ještě víc? A přitom stačil jediný trailer, aby se z téměř zapomenuté záležitosti stala jedna z nejočekávanějších her aktuálního kalendářního roku. Na ploše pouhých čtyř minut totiž vývojáři rozehráli tak dokonale podmanivou etudu, která mohla jen málokoho nechat chladným. Ano, ozvali se nekoneční pochybovači, milovanými studii znechuceni a zlovolnými plány krutých vydavatelských domů pošpiněni, kteří tvrdí, že originální hry se už nenosí a Dishonored bude pouhou vykrádačkou Bioshocku a Assassin’s Creed. Mno, tak si kupte leporelo! Tam zklamání nehrozí. Vy ostatní zkuste skepsi potlačit a alespoň si vyslechnout jak se hra líbila lidem, kteří z ní už ve skutečnosti něco viděli.
Arkane Studios totiž nedávno zorganizovalo takovou malou tiskovku, na niž pozvaným novinářům detailně odprezentovalo jednu celou misi. V té bylo třeba Corva, hlavního hrdinu (ne)právem obviněného z vraždy Královny, dostat do bordelu. Ne snad proto, že by se mu ve vězení zanesly trubky, ale proto, že tam na něj čekala práce. Eliminace tří ne zrovna zbožných bratrů.
V reálu prý hra bude velice svolná a za pár milých slovíček a letmé pohlazení vás každý jeden úkol nechá splnit až osmi rozdílnými cestami. To by mělo zajistit, že se nejen vyřádí opravdu každý, ale hlavně, že se k titulu budou fanoušci rádi opakovaně vracet. Promotér se jako první rozhodl nastínit diplomatičtější přístup a ráznými kroky postavu nasměroval do říčky, vesele poskakující v umělém korytu hned vedle vykřičeného domu. Jakmile se s ním dostal pod hladinu, využil první z celé řady Corvových speciálních schopností a vtělil se do jedné z rybek, jež kolem proplavala. My víme, samo o sobě to možná dává smysl asi tak jako úspěch filmů Zdeňka Trošky, ale vypadá to parádně! Díky jejím proporcím se totiž vsoukal do odpadních trubek a jimi pak dál až dovnitř domu, kde se opět zhmotnil.
Ale zpátky k tomu zajímavějšímu: zadání znělo zneškodnit trojici bratrů. Ti se na obrazovce objevili v podobě questových šipek (tak jako tomu je třeba ve Skyrim), díky čemuž se cesta k prvnímu z nich stala otázkou několika úderů srdce. Ten se zbaběle schovával v malé místnůstce společně s jednou milou slečnou, která byla tak hodná, že mu dovolila si to nejcennější ukrýt v ní. Během chvilky se tak Corvo vypořádal s hlídkou na chodbě, to vše během jediné plynulé animace (stealth režim bude v Dishonored hodně rychlý a agresivní) a o chvíli později už otáčel ventilem na parovodu, který shodou okolností končil právě v té správné místnůstce. Podává se první chod: zamilovaná pečeně.
Co však bylo na tomto setkání nejzajímavější, je hrdinova duchapřítomnost když dojde na schovávání těl. Fantasii se totiž meze nekladou, a jelikož Corvo není žádné tintítko, nemusíte se omezovat pouze na tmavé rohy a nevyužívané místnosti. Mrtvoly tak můžete klidně cpát do ventilací pod stropem či na okapy za okna. Jak je ctěná libost. Ale zpátky k vraždění. Cesta k druhému bratrovi vedla opět přes stráže, které můžete odpravit v tichosti, brutálně a nebo se jim úplně vyhnout. Vedení Arkane totiž důrazně trvá na tom, že gamesu je bez problému možné dohrát bez prolití jediné kapičky krve. Dokonce i cíle z questů lze údajně eliminovat nenásilně!
Smůla pro druhého sourozence, že se na to Corvo zrovna v té chvíli necítil. Místo toho opět využil svých nadlidských schopností, aby se k němu dostal přes zamčené dveře. A to velice elegantně… posednutím. V jeho těle pak došel až na balkón, kde z něj opět vyskočil a mírně dezorientovaného ho za využití další ability (silného větru) poslal líbat chodník.
Mrtvola logicky přilákala nemalý dav, čehož hrdina využil a skočil z balkonu za svou obětí. Avšak těsně před tím než by se rozmáznul na zemi, přeskočil do těla přihlížejícího, aby tak zmírnil dopad. Zajímavým faktem číslo jedna je, že s touto možností autoři původně nepočítali. Přišel na ni až jeden z testerů, který jen tak blbnul a zkoušel co všechno je možné. Tvůrcům se to ale natolik zalíbilo, že se tomu začali věnovat regulérně. Co se týče druhé ukázky (na to jak to dopadlo s třetím bratrem, si asi budeme muset počkat do plné verze), tam už vývojáři zvolili poněkud přímočařejší postup.
Stejně jako Ezio a Altair pohopsali pár střech, něco málo přeručkovali a nakonec otevřeným oknem proskočili dovnitř. Místo kradmého přístupu pak rozpoutali hotová jatka, sekaje mečem nalevo i napravo, stříleje z kuše zápalné šipky a házeje granáty po každém kdo neposlouchá Zagorku. Skutečné lákadlo se však objevilo až ve chvíli, kdy došlo na „zamykání“ času. Žádný bullet-time, skutečné zastavení, kdy si pečlivě naplánujete výstřely a po opětovném spuštění se jen kocháte jak krásně jste to provedli. A lepšího zacházení se nedočkali ani bratři, s kterými Corvo udělal krátký a velice krvavý proces. Zajímavý fakt číslo dvě, tentokrát se, v rámci zvýšení replaybility, sourozenci nacházeli na jiných místech.
Když se pak postava ocitla na ulici, předvedli autoři ještě pár unikátních skillů, mezi něž patřilo třeba vytvoření díry v chodníku, jehož prostřednictvím ulice zaplavily desítky a stovky krys, bezhlavě se vrhající na útočníky. A když už to začalo vypadat, že Corvo i tak skončí obklíčený a s čepelí vraženou do nějakého citlivého místa, promotér se s lusknutím prstů vtělil do jedné z přítomných krys a vesele odcupital do bezpečí. No řekněte, koho při smyslech by Dishonored mohlo nelákat? Pravda, otevřeného světa se bohužel nedočkáme, neb tvůrci sází všechno na intenzitu příběhu (v rámci misí se ale prý dočkáme volnosti maximální), ale i tak!
Dishonored je naplánovanáno na konec letošního roku pro PC, PlayStation 3 a Xbox 360.
