Pojďte je tentokrát už opravdu chytit všechny! A dejte pokoj s Pokémony!
Dostala se nám možnost vyzkoušet asi půlhodinové demo ze hry Yo-kai Watch. A protože jde o fenomén, jehož celkové prodeje pokořily s vydáním prvního dílu v Severní Americe laťku 10 milionů prodaných kusů, byli jsme na chytání poťouchlých duchů náležitě zvědavi.
První díl Yo-Kai Watch byl studiem Level-5 představen na Tokyo Game Show již v roce 2011. Hra ale vyšla na konzoli Nintendo 3DS až o dva roky později, a to 11. července 2013. Do února 2014 se pak prodalo přes 500 tisíc kopií. Není tak divu, že si Level-5 na začátku roku 2014 zaregistroval ochrannou známku Yo-Kai Watch i ve Spojených státech. K vydání hry došlo 6. listopadu 2015 a k nám dorazí až letos 29. dubna.
Mezitím ale stihlo studio vytvořit několik pokračování (Yo-Kai Watch 2, trojka vyjde v Japonsku letos) a větší množství spin-offů (Yo-Kai Watch Busters: Red Cat Team & White Dog Squad, Yo-Kai Watch Dance: Just Dance a Yo-Kai Watch: Three Kingdoms), doplněné o 4 tituly pro chytré telefony.
Tím jste si užili lekci z historie a teď už k samotným dojmům. Demo vás nijak neuvede do zákulisí děje a ani to není jeho funkcí. Taky mám tak nějak pocit, že kdo se jej rozhodne zkusit, má nějaké ponětí o tom co jsou Yo-Kaiové zač a proč je může hlavní hrdina vidět. Z úvodního filmečku navíc v demu zůstal pouze samotný začátek, ale opět to není nic proti ničemu. Pak jste rovnou hozeni do hry, kde na vás mluví něco jako duch. Ano, jde o prvního “hodného” Yo-Kaie, fungující jako váš rádce a vašim úkolem je najít v okolí nějakého toho zlého. Bohužel nejsou dialogy nadabované, ale hra používá svůj speciální “jazyk”, poskládaný z různých zvuků. Vůbec to ale nevadí.
Dovolím si teď malou odbočku pro neznalé a přidám trochu prvotního infa. Yo-Kaiové stojí za každodenními problémy všech lidí. Ať už jde o silné nutkání utrácet příliš mnoho peněz, nebo když náhodou řeknete něco, co jste vlastně říct nechtěli. To vše mají na svědomí škodliví a zlí duchové Yo-Kaiové. Jsou to kouzelné, vtipné, ale vzhledem podivné postavičky, které lze nalézt úplně všude. Žijí si ve svém vlastním tajném světě, odděleném od toho našeho a prostě jen tak ze zvyku způsobují lidem spoustu podivných problémů, které mají často legrační, ale občas i protivné anebo destruktivní následky.
Ale zpět k dojmům. Už od samého začátku máte pocit, že Level-5 přesně ví, co dělá. Nemůžete čekat nějaké grafické orgie, přeci jen jsme na 3DSku a hra má rating 10+, ale i tak na vás dýchne skvělá atmosféra pohodového domova, mamka něco vaří, taťka čte noviny a nemají na vás čas. Jdete tedy ven a potkáte první holku, která po vás chce zpacifikovat tři zlé Yo-Kaie. Vydáváte se tedy na průzkum dosti ořezané části města Springdale, poskytující pro toulání část zástavby rodinných domků, hřiště a pár obchodů. Nicméně i tento kousíček města, a relativně jednoduchý úkol, dokáže velmi slušně prezentovat sílu hry a nabízenou zábavu.
Po chvilce totiž přesně víte, proč je série Yo-Kai Watch takovým fenoménem a vůbec se nedivíte počtu prodaných kusů kopií a spíše máte čím dál větší chuť nacpat distributorům peníze rovnou do chřtánu, jen aby vám dali jednu kopii ještě před oficiálním vydáním. Nejde tady jen o celkově živé město, o možnosti prozkoumat auta, odpadky, chytat hmyz, sbírat speciální hvězdičky, ale hlavně o způsob, jakým objevujete skryté Yo-Kaie, jak s nimi bojujete a o celkové fungování hry. V neposlední řadě také o kompletní využití možností handheldu 3DS. Tady jde krásně vidět, že lze do posledního čudlíku použít všech tlačítek a i obou displejů a také dotykového ovládání.
Na přítomnost Yo-Kaie vás pak upozorní speciální hodinky, přepnutím se do režimu lupy najdete a objevíte schovávajícího se ducha, kterého pak následně musíte chvíli udržet ve hledáčku. Po naplnění stupnice kolem lupy se vám Yo-Kai odtajní a vy provedete interakci. Ne všechny bytosti jsou totiž špatné, některé jsou jen smutné anebo příliš rozverné.
Pokud dojde k boji, hra vás upozorní na použití stylusu. Můžete využít i tlačítka, ale ruční ovládání je rychlejší, adrenalinovější a také stylovější. Kompletní princip boje prozrazovat nebudu, ale jde o jeden z nejzábavnějších konceptů, jaký jsem doposud zkusil. Přitom musíte mít vybranou šestici Yo-Kaiů, do toho rychle uvažovat, koho do konkrétního boje vyšlete a kdo bude mít na daného nepřítele větší účinnost. Po výběru příslušného bojovníka a před samotným útokem vždy projdete nějakou z miniher, kterou “nabijete” svého Yo-Kaie (třeba obtahování zakroucených čar nebo třeba musíte stylusem roztočit kolečko) a využijete tak naplno jeho vlastnosti. Minihry jsou nápadité a ještě více zvyšují intenzitu pocitu zatáhnutí do boje a přitom jsou až stupidně jednoduché. Jenže když máte tep 120 a klepe se vám do toho ruka, připadá vám i ten nejjednodušší úkol těžko proveditelný.
Všechno doprovází akčně laděná povedená hudba od Ken'ichira Saiga, která ale opět plně vystihuje cílovou skupinu hráčů. Podobně dopadly i ostatní ruchy, šumy a zvuky, takže máte skutečný pocit živoucího maloměsta, kde se za každým rohem schovává nějaká možnost zabavit se a poté, co vám hra asi po půlhodině oznámí konec dema, okamžitě ji spustíte znovu. A znovu a znovu a znovu. A tentokráte propátráte úplně vše a konec oddalujete, co nejvíc můžete. Už aby byl konec dubna.
