Dojmy z GamesComu - Kinect

Jak jistě víte, Kinect (dříve známý jako Projekt Natal) je senzor, který se pomocí speciálního kabelu připojí ke konzoli Xbox 360 a plně tak nahradí jakékoliv hmotné ovladače. Na rozdíl od několik let staré EyeToy umí Kinect sledovat vaši postavu ve 3D a následně ji převést do hry. Rovněž umí rozpoznat řeč a tón hlasu díky přítomnému mikrofonu. Tedy, aspoň by měl.

Při mém prvním pohledu na Kinect mě trochu zarazila jeho velikost. Čekal jsem kamerku 5x5 cm, Kinect má však mým odhadem kolem dvaceti centimetrů na šířku. Svým designem si však zaslouží čestné místo pod vaší televizí a skvěle se hodí k nové verzi Xboxu. Nový Xbox 360 Slim je již vybaven speciálním portem pro připojení Kinectu, kudy probíhá jak napájení, tak data. Ti z vás, co mají doma ještě starý FAT Xbox 360 budou muset přetrpět dva visící kabely z Kinectu. Jeden do klasické zásuvky a druhý do konzole. To je asi vše, co bych mohl říct o vnějších vlastnostech ovladače, nyní se pojďme podívat, co vlastně Kinect umí a jaké jsou dojmy z prezentovaných her.

Kinect Adventures

Hra, která bude dostupná se startem Kinectu. Příklad klasické hry, která má za úkol seznámit vás s novým ovládáním. Celá náplň spočívá ve sbírání jakýchsi žetonků. Pokud nashromáždíte více bodů, než váš soupeř, vítězíte. Jsou to prakticky zběsilé závody na raftech, různých vozících, v běhu, skákání přes překážky a tak dále. Hned po úvodní řeči příjemné slečny z Microsoftu jsem se vrhl do závodu proti německému příteli, který u hraní vydával až nepříjemně hlasité zvuky. Od prvních vteřin jsem věděl, co mám dělat. Tady musím vyskočit, tady musím hodně natáhnout ruku, abych dosáhl na žetonek, tady musím udělat otočku pro více bodů. Ačkoliv jsem svého soka porazil poměrně velkým rozdílem, neměl jsem z vítězství tak velkou radost. Ne kvůli tomu, že se zdálo, že německý přítel každou chvílí upadne do kómatu, ale z celkového dojmu z hraní. Postavička, kterou ovládáte svým tělem sice reaguje na vaše pohyby, ale její animace jsou dost kostrbaté a ani zdaleka neodpovídají vašemu aktuálnímu pohybu. Rovněž šla pozorovat podstatně horší odezva, než na kterou jsem si zvykl delším testováním Move. Samozřejmě nebyla delší odezva po celou dobu závodu, ale po takových 70% určitě. Nevím, jestli to bylo špatně zvládnutou hrou, nebo Xboxem, ale zdá se, že Kinect zvládne víc. Po první zkušenosti s Kinectem jsem byl tedy opravdu zklamaný. O to víc jsem byl zvědavý, jak bude Kinect fungovat ve hře Kinect Sports.

Kinect Sports

Kinect sports je podle očekávání velká sbírka sportovních hříček. Každá z her (jako třeba hod oštěpem, bowling, nebo dobře vypadající fotbal) má za úkol zabavit na nějaké párty, maximálně však na deset minut. Jak jistě tušíte, ani zde jsem nenašel nějakou hru, která by měla ambice do budoucna. Jelikož byly na tuto hru velké fronty, tak mi slečna velmi odvážně řekla, že si můžu vyzkoušet dvě hry, aby se dostalo i na ostatní. Nejvíce jsem byl zvědavý, jak vývojáři vymysleli hratelnost fotbalu na Kinectu. Nutno dodat, že velmi zajímavě. Ovládáte vždy jen jednoho hráče, jehož silueta se vám zobrazí přes celou obrazovku. Pokud tímto hráčem pošlete přihrávku na spoluhráče, ještě před adresováním přihrávky, se kamera přepne na hráče, kterému přihráváte. S tím musíte samozřejmě přihrávku zpracovat a rozhodnout se, co udělat s míčem dál. Bohužel opět byla znát velká odezva, která podle mého odhadu mohla být až půl vteřiny, což už jde hodně znát. Poznal jsem to hlavně při střele, kdy jsem prudce kopl do virtuálního balónu, ale můj avatar zahájil pohyb až poté, co jsem už v klidu stál. Přesnost pohybů byla na velmi dobré úrovni. Hra dobře rozpoznala, jestli kopu placírkou nebo jsem míči dal rotaci. Bohužepřesnosti si ani prakticky nelze všimnout, jelikož je nemožné přihrát nepřesně. Do míče můžete kopnout, jak chcete, vždy ale pohodlně najdete svého spoluhráče. Hra je tak stavěná na občasné hráče, že jí to až škodí. Ačkoliv jsem měl ze hry mnohem lepší pocit, než z Kinect Adventures, stále ve mně převládalo zklamání, zvláště z opravdu velké odezvy.

Jako druhou disciplínu z Kinect Sports jsem si vybral Bowling. Jak jistě tušíte, celá hratelnost spočívala v házení koulí, udávání správné rychlosti, směru a rotace. Pravdou je, že u bowlingu jsem žádnou horší odezvu nezaznamenal, což rapidně pozvedlo zážitek ze hry. Ovládání jsem se naučil během několika okamžiků a už jsem válel jako za mlada. Kinect velmi dobře rozpoznal sílu a směr hodu a k mému překvapení i rotaci. Stačilo jen jemně rukou naznačit směr rotace a koule se opravdu točila. Tento moment dokázal, že je Kinect opravdu velmi přesný.

JoyRide

Poté, co si u mne Kinect mírně napravil reputaci jsem se s úsměvem na tváři pustil do závodní hry JoyRide. Opět se jedná o chvilkovou zábavu, tudíž nečekejte žádné AAA označení. Prakticky se jedná o závody jako každé jiné. Ovládáte vozítko, se kterým se snažíte dojet do cíle. Můžete při tom provádět akrobatické triky a srážet soupeře ze silnice. Nic víc, nic míň. Hra se ovládala ve stoje, kde jsem měl uchopit imaginární volant, přičemž si hra sama přidávala a ubírala plyn. To znamená, že náplň celé hry je jen zatáčení imaginárním volantem a občas nějaký ten akrobatický skok. Je sice velmi pěkné, že Kinect rozpozná, jestli imaginární volant opravdu svíráte, nebo jen máte natažené ruce před sebou, ale toto byla jediná hra, u které jsem se modlil, aby byl konec. Už po nějaké minutě mě závod přestal bavit. Nevím, jestli to bylo opět horší odezvou, která šla rozpoznat hlavně v rychle se střídajících zatáčkách, nebo zkrátka už jen tupou myšlenkou držení imaginárního volantu. JoyRide je pro mě zkrátka nejhorší hra, která byla pro Kinect k vidění. Je možné, že nová Forza, která má Kinect podporovat na tom bude lépe, hlavně co se týče odezvy a přesnosti. Ale kdo by chtěl hrát závodní simulátor na Kinectu, když může hrát na volantu. Po velmi špatné zkušenosti jsem šel vstříc poslednímu testu s Kinectem, a sice Dance Central.

Dance Central

Stejně jako Singstar: Dance pro Move má i Dance Central pro Kinect za úkol pobavit hráče tancem. Opět se snažíte co nejvěrněji napodobovat pohyby postavičky na obrazovce. Po dvou odehraných písních mohu s klidným svědomím říci, že toto je jediná hra, která opravdu ukazovala potenciál Kinectu a dala se považovat za dlouhodobě zábavnou. Co se týče přesnosti pohybů a odezvy, oboje bylo naprosto skvěle zvládnuté. Jakožto zkušený tanečník jsem po prvním songu zvýšil obtížnost na tu nejtěžší. Moje pohyby už se nezdály tak přesné, jako dříve. Kinect rozpoznal mé pohyby na přesnost řekněme 5cm a udělal mi z druhého songu opravdovou výzvu. Naštěstí jsem si ostudu neudělal a jen tak tak dohopsal s posledními tóny.

Pokud bych měl vyjádřit dojmy z Kinectu jedním slovem, bylo by to rozhodně zklamání. Ano, Kinect je přesný, což mi dokázal hlavně Dance Central. Ano, dokáže běžet bez lagů, což mi předvedl opět Dance Central. Dance Central byla vlastně jediná hra, která běžela tak, jak měla a také jediná, která dokáže zabavit na déle než dvacet minut. Dobře zvládnutý byl také Bowling, ale pravdou je, že mi čelist zrovna nespadla. Otázkou je, proč se síla Kinectu projevuje jen ve hrách, které jsou svým principem a hratelností velmi jednoduché? Je to tím, že zkrátka Kinect nezvládá více pohybů naráz, nebo ho brzdí Xbox 360? Do vydání ještě nějaký ten týden zbývá, tudíž může být horší odezva jen chybou nedodělaných her, ale jedno je jisté. Kinect se stoprocentně orientuje na občasné hráče a jednoduché hříčky. Alespoň tak se zatím prezentuje. A pokud úroveň her bude i v den vydání stejná jako na Gamescomu, obáváme se, že Kinect skončí tam, kde už před lety skončila EyeToy. I proto si PS Move připisuje první bod v pomyslném souboji. Move je použitelný skrze všechny možné žánry, zatímco Kinect zabaví jen u jednoduchých hříček.

Tímto článkem opouštíme hardware a konečně se zaměříme na hry. Již zítra se můžete těšit na dojmy z PS3 exkluzivních titulů, mezi kterými nebude chybět Ratchet & Clank: All 4 One, Killzone 3, Gran Turismo 5, MotorStorm: Apocalypse a inFamous 2.