Bezkonkurenčně nejlepší hra z celé londýnské předváděčky EA. Nevím, co víc napsat, abych vás donutil kliknout na tenhle článek.
Od začátku jsem se nikterak netajil tím, že mě nejnovější dílo Big Huge Games totálně odrovnalo. Ačkoliv na tom nejspíš svůj díl viny ponese i skutečnost, že hned vedle stanoviště s hrou stály boxy s Red Bully zdarma, a že vývojáři nechali přítomné hrát od začátku a jak dlouho chtěli. I tak to však stále nic nemění na tom, že Kingdoms of Amalur začíná čím dál tím víc vypadat jako dost možná lepší volba než Skyrim. Ačkoliv srovnání to není z nejšťastnějších. Reckoning má zkrátka tu jiskru, jež tak nějak podvědomě hledáte v každém titulu, který se rozhodnete vyzkoušet. A za to jednoduše musí dostat plusové body.
Ale vezměme to hezky popořadě. Do herního světa proniká děs, hrůza a zmatek. Z hlubin povstává tajemný nepřítel a prostý lid nemá kdo bránit. Známe. Vy jste mrtví a hra čeká v podstatě jen na vaše probuzení, abyste se stali spasitelem bezbranných a samozřejmě vrcholným vědecko-kouzelným úspěchem. Během fáze zmrtvýchvstání tak nenásilnou formou probíhá tvorba charakteru, jež obsahuje vše co už dávno známe. Širokou škálu možností audiovizuálních úprav a … hlavně žádný výběr třídy. Vývojáři dostáli svému slibu a postavy nerozdělily do kast, což celkem překvapivě funguje víc než dobře.
Během hraní si tak můžete vybírat z desítek a stovek skillů zcela dle vaší libosti a pružně se přizpůsobovat postupujícímu příběhu. Mimo to jsou k dispozici i nejrůznější karty osudu, kdy naráz můžete využívat pouze jednu nebo dvě, jež vám pak přidávají nejrůznější bonusy. Karet by měl být ve hře slušný zástup, přičemž tvůrci se nechali slyšet, že celá řada z nich bude vázána na různé questy a hlavně vaše chování. Pokud se třeba rozhodnete některé NPC postavě na závěr úkolu pomoct, zpřístupní se vám jiné bonusy, než když ji kupříkladu zabijete. A tak dále a pořád dokola.
To vše se pak přímo promítá do soubojového systému, který ale asi nebude vyhovovat všem. Obzvlášť hardcore pařanům, kteří si hru potřebují desetkrát zastavit a vedle na papíře si raději dopředu spočítat jestli jim Kápě šedivého strážce přidá dost obratnosti aby se vyhnuli protivníkově Dýce hraběte Rozpárám. A to teď opravdu nemyslím jako výsměch, ale prosté konstatování skutečného stavu věcí. Ačkoliv bych se nebál Kingdoms of Amalur označit za klasické RPG, klasičtí hráči u něj asi nepochodí. A to je vlastně docela dobře. Od toho tu je již zmiňované Skyrim, které se víc nese na old-school vlně. Big Huge Games by naproti tomu rádi přišli s něčím „novým“.
Já osobně, a spousta lidí se mnou nejspíš nebude souhlasit, Reckoning vnímám v podstatě jako ideální mix prvního a druhého Dragon Age. Jinými slovy, máme tu výborný epický příběh a rozsáhlý vývojový strom, v němž není problém se ztratit na dlouhé hodiny, aniž byste se svým avatarem vůbec vykročili ze startovní lokace. Společně s tím tu je ovšem parádní soubojový systém, jenž spoléhá na to, že i hráči RPG chtějí čas od času věci pořádně oživit a prostě si jen solidně zamáchat tou úžasnou hůlkou, kterou právě našli. To navíc lze velice snadno kombinovat s kouzly, která je možné se naučit a pár si jich namountovat na příslušná tlačítka, a vytvářet tak různě dlouhá komba.
K tomu lze připočítat ještě parádně zpracovaný obrovský svět, „chytré“ questy (to je pro mě úkol, jenž vás v rámci plnění zavede i zpátky k zadavateli; jestli totiž něco nesnáším pak je to quest, který vás dovede do řiti, ze které se musíte po jeho úspěšném ukončení zdlouhavě vyškrábávat aniž byste ale vlastně měli co na práci) a rozsáhlou výrobu (ať už jde o lektvary, či předměty) a je jasné, že tohle prostě musí někoho oslovit. Už v Londýně hra navíc vypadala úchvatně i z hlediska grafického zpracování a hudebního podkresu. Srdceryvná omluva přítomného vývojáře, že to ještě nemají doladěné a ať milostivě promineme příliš světlou kůži gnómů, či nesedící lip-sync, proto zpětně působí docela úsměvně. Obzvlášť proto, že zatím vše nasvědčuje tomu, že tohle bude gamesa, jíž byste toho prominuli i mnohem víc.
