Dojmy z hraní Metal: Hellsinger

Jestli Zing čtete bedlivěji a pravidelně, možná jste si stihli všimnout, že rytmické hry patří k mým věru velice oblíbeným. Ať už se jedná o klasiky typu Guitar Hero, Rock Band či Beat Saber, tak i o trochu netradičnější záležitosti, jako je Crypt of the Necrodancer a BPM: Bullets Per Minute, do všeho se s nadšením pustím. Ostatně jen před pár týdny jsem se v našem podcastu rozněžnil nad novinkou Soundfall. Proto není divu, že když tento můj milovaný subžánr spojíte s dalšími mými oblíbenými věcmi, jako je metal, automaticky se dostanete na můj videoherní radar, pravděpodobně do prvních pozic nejočekávanějších titulů.

A přesně to se povedlo tvůrcům ze studia The Outsiders, kteří už nějakou chvíli pracují na titulu Metal: Hellsinger. Ten měl sice dorazit už v minulém roce, avšak nakonec se vývoj trochu protáhl a my se ho dočkáme až letos, kdy přesné datum bylo oznámeno na letošním Summer Game Festu. Během něho ale také rovnou došlo na další velice příjemnou záležitost, kterou bylo vydání demoverze na všechny chystané platformy. Já jsem tedy přirozeně neztrácel ani minutu a do zkušební verze jsem se s vervou pustil. A okamžitě jsem se ocitl v sedmém nebi. Nebo spíše pekle.

• Platforma: PC (testovaná verze), PlayStation 5 a Xbox Series X/S
• Datum vydání: 15. září (předobjednávky dostanou přístup o 48 hodin dříve)
• Výrobce: The Outsiders
• Žánr: Rytmická střílečka
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Přístupnost: 18+
• Cena: PC zatím nestanoveno, očekáváno 39,99 eur / konzole 1 049 Kč, respektive 1 149 Kč

Střílení, peklo, rytmus

Demoverze není nikterak dlouhá. Ve své podstatě nabízí obsah zhruba na 20 minut hraní, který je složen ze dvou úrovní. Ta první funguje čistě jako tutoriál, v němž se seznámíme s hlavními „postavami“, ale především i s jednotlivými mechanikami. Základem tedy je likvidování zástupů nepřátel v jednotlivých úrovních, a to v podstatě ve stylu frenetické střílečky typu DOOM. K této likvidaci následně využijete různé zbraně, kdy demo nabízí čtveřici v podobě vyprávěcí a střílecí lebky, meče, duálních pistolek a brokovnice, kdy každá z nich nabízí i svou vlastní ultimátní schopnost. Vtip ale samozřejmě spočívá v tom, že veškeré vaše úkony musíte ideálně dělat do rytmu právě hrající skladby, kdy pokud se do něj správně trefíte, budete dávat větší poškození, a zároveň se tím navýší multiplikátor vašeho skóre, které za danou úroveň získáte (jeho hodnota se na konci posléze zapíše do zdejších tabulek, čímž se můžete předhánět s ostatními hráči). Postupně se tak budete učit správně kombinovat jednotlivé úkony a prostředky, abyste dosáhli co možná největšího skóre a udrželi zmíněný multiplikátor nahoře co nejdéle.

Demoverze nabízí dvě úrovně.

Jakmile si tedy osvojíte v tutoriálu tyto základy, budete se moci vydat do další, tentokrát už plnohodnotné úrovně, kde potkáte různé typy nepřátel, projdete si 4 bojové arény a zakončíte to povedeným soubojem s bossem, který dává jasně najevo, že se tvůrci trochu inspirovali u arkádových stříleček, přičemž obtížnost nebude zcela vybírává (avšak po smrti se můžete za cenu ztráty bodů 2x oživit). No a právě tato úroveň zde už jednoznačně ukazuje, že tohle bude hodně velká jízda.

Metalová slast

Ano, je pravda, že šablona hratelnosti je ve skutečnosti docela jednoduchá, ale hraje se to a ovládá neskutečně dobře. Byl jsem až překvapen, jak rychle mi zdejší střílení přešlo do žil, jelikož mi u těchto titulů většinou nějakou chvíli trvá, než se do nich dostanu a aklimatizuji. Tady jsem ale okamžitě začal tvořit jednotlivá komba i míchat různorodé útoky, což mě zase ihned odměnilo nesmírně uspokojujícím pocitem a obrovskou dávkou zábavy, díky které jsem demo projel už asi 10x. A nejspíše ještě několikrát projedu. Střílení je intuitivní, pohyb plynulý a nikdy jsem neztratil plnou kontrolu nad svými činy, což je důležité, protože 99 % času hraní budete u obrazovky headbangovat.

Titul vás odmění obrovskou dávkou zábavy.

Tyto pocity metalové nirvány navíc velice zdárně umocňují další tři klíčové věci. Tou první je samozřejmě vynikající řízná originální hudba od dua Two Feathers. Osobně si myslím, že po zahrání se album této hry dostane do pravidelného playlistu nejednoho fanouška tvrdších tónů. S tímto soundtrackem se následně pojí druhá klíčová věc. Navyšováním multiplikátoru skóre se totiž proměňuje i právě přehrávaná skladba, do které se postupně dostávají ostřejší riffy a celkově se stává "více metalová". Hlavní ale je, že jakmile dosáhnete nejvyššího multiplikátoru, v hudbě naskočí i vokály od předních metalových zpěváků a zpěvaček, kdy v demu vám díru do hlavy udělá Alissa White-Glüz z Arch Enemy a Mikael Stanne z Dark Tranquillity. Už jenom kvůli tomuto samotnému faktu se budete snažit mít neustále co možná největší skóre, jelikož právě stále více říznější skladba dodává hře zcela nový rozměr. K tomu si titul umí velmi zdárně poradit s předěly mezi jednotlivými verzemi písně, které ve většině případů nepůsobí vůbec rušivě.

Pekelný rychlík

No a právě s oním rušením je zase spojen poslední důležitý prvek, jímž je neustálý příval hudby. Ačkoliv obtížnost titulu nebude zřejmě úplně vybíravá, tak v případě toho, že se vám příliš nedaří, ať už v rámci trefování do správného rytmu či třeba uhýbání místním útokům, nikdy nebudete penalizování tím, že by se nějakým způsobem přerušila/zničila hudba. To je prvek, který ostatní rytmické hry stále docela hojně používají, což příliš nechápu, jelikož to celkově působí spíše rušivě a vytrhává vás to z nastaveného tempa. Tady vaším trestem ale jednoduše bude smrt, případně výše zmíněná adaptivní změna hudby na základě snížení multiplikátoru. Avšak žádné zbytečné „skrečování“.

Nikdy nebudete penalizováni přerušením hudby.

Nicméně velice příjemně mě překvapily i produkční hodnoty. Jasné, nejde o žádnou AAA záležitost, ale vizuálně titul nevypadá vůbec špatně. Úrovně jsou správně pekelné, design nepřátel stylový, zbraně mají jistou dávku osobnosti. K tomu se povedl i dabing, příjemně podtrhující zdejší atmosféru.

Hra roku?

Na každý pád mi je naprosto jasné, že tento text je napsán velice subjektivně a titul možná až příliš glorifikuji, kdy třeba optimalizace na PC rozhodně ještě snese dodatečné doladění, přičemž během hraní jsem se setkával s občasným trháním/rozbíjením zvuku (nevím, jestli nebyla chyba někde na mé straně). Avšak zcela upřímně se přiznám, že takto čiré nadšení z nějaké hry jsem nezažil už opravdu hodně dlouho. Od této kombinace jsem očekával mnoho, ale nakonec jsem dostal ještě víc, což se mi v poslední době u her nestává. A zcela otevřeně zde prohlašuji, že pokud si autoři v plné verzi udrží nastavenou laťku tak vysoko, jako naznačuje tato demoverze, mám tu jasného osobního kandidáta na titul roku. Září se najednou zdá příliš daleko.

Pokud si demoverzi chcete sami vyzkoušet, můžete si ji bezplatně stáhnout na Steamu, PlayStation Store i Microsoft Store.