Dojmy z hraní stress testu Age of Empires IV

Ačkoliv do vydání čtvrtého dílu jedné z nejoblíbenějších real-time strategií zbývá ještě několik týdnů, již nyní je jisté, že to nebudou mít vývojáři z Relic Entertainment a World’s Edge vůbec jednoduché. A nyní nemluvím o nějaké blížící strategii od jiného vydavatele, nýbrž o předešlých hrách série a zejména dílu druhém. Novinka je totiž nejen vůbec poprvé zasazena do podobného období jako některý z předchůdců, ale také se velmi podobně hraje, dokonce natolik podobně, že jsem měl při hraní multiplayerového stress testu pocit, že hraji reboot mého zdaleka nejoblíbenějšího dílu. Mnozí z vás by po přečtení úvodních řádků mohli namítat, že jdou vývojáři až příliš na jistotu a chybí jim špetka odvahy, dle mého názoru se však jedná o pravý opak.

Pokusit se napodobit a v některých ohledech i vylepšit něco, co řada fanoušků považuje za svaté by se dalo označit za bláznovství a tvůrci si tak proti sobě postavili tu vůbec nejsilnější konkurenci – sebe sama. Má ale čtvrtý díl ve srovnání s dvojkou vůbec nějakou šanci obstát, či jí dokonce předčít?

Nejprve se zaměřme na to, co bylo obsahem technického stress testu. Jak už bylo nastíněno v úvodu, tak v současné verzi chyběl jakýkoliv singleplayerový obsah (a že má být ve finální verzi opravdu robustní). Výjimkou byla jen tzv. ,,mission zero", tedy tutoriál. Cílem této verze bylo otestovat stabilitu serverů ještě před tím, než bude hra vypuštěna na pulty obchodů, a tak nám vývojáři poskytli mnoho map různých velikostí (některé byly k dispozici ve dvou ročních období) a čtyři národnosti, kterými byly Svatá říše římská, Angličané, Abbássové a Číňané. Kromě skutečných hráčů si však bylo možné za oponenta vybrat také umělou inteligenci ve čtyřech rozdílných obtížnostech. Vývojáři již dříve slibovali, že se do hry podívá také umělá inteligence vybavená strojovým učením, které jí postupem času může učinit nesmrtelnou, ta však v testovací verzi hry nebyla a nebude-li zrušena, tak dorazí někdy po vydání hry.

Vyzkoušet jsme si mohli tutoriál a multiplayerovou složku hry.

Herní tutoriál byl velmi přehledný a spolehlivě naučí základy hry i ty, kteří se sérií nikdy nepřišli do styku. Jako skutečné mise či zápasy i tutoriál začíná sháněním jídla a surovin, a končí u potyček s nepřátelskými jednotkami.

Až samotný multiplayer plně odhalil obrovskou podobnost se druhým dílem, kdy největším rozdílem byl nový vizuální styl hry a členitost map, kterou jsem si plně uvědomil až ve chvíli, kdy jsem pro srovnání spustil definitivní edice původních her, které se skoro celé odehrávaly na ploché mapě. To však ve čtyřce nehrozí a čekají zde na vás neprůchozí oblasti, údolí, strmé srázy a další. Tato na první pohled drobná změna zásadně mění celou hru a terénu lze využít i jinak než jako přírodní hradbu vedle vašeho impéria, lze jej totiž využívat ve vlastní prospěch a přichystat si na oponenta promyšlené pasti a přepady. Když už jsme u potyček s nepřáteli, musím zmínit pathfinding nepřátel, který bych označil za nadprůměrný, kdy jsem problémy s pohybem jednotek po většinu času neměl, avšak několikrát jsem byl svědkem neuvěřitelných kaskadérských kousků či prolínání modelů.

Podobně důležitou změnou vyjma terénu prošla i role staveb, kdy asi nejvýraznější je nemožnost zlikvidovat kamenné hradby nepřítele pěšími jednotkami a je tak nutné využít obléhací stroje. Na kamenné hradby lze také poslat lukostřelce podobně, jako v sérii Stronghold. Městské stavby jednotlivých národů se mírně liší a poskytují mírně odlišný zážitek, podobně jako samotná vojska.

Úpravou prošla také maximální vzdálenost kamery, která byla na četné žádosti hráčů navýšena. Stále mi však přišla nedostatečná a přál bych si, aby existovala možnost jí ještě trochu oddálit. Reakce kamery na terén ale vypadá velice pěkně, jelikož se kamera plynule přibližuje a oddaluje dle výšky terénu zaměřené oblasti.

Velmi vydařené je i uživatelské rozhraní, které je svým rozvržením velmi podobné předchozím dílům, takže jsem byl hned v obraze. Zároveň vše bylo přehledné a působilo moderním dojmem.

Potěší povědomé a přehledné uživatelské rozhraní.

Dalším rozdílem, kterého jsem si všiml bylo mírně odlišné tempo hry a snaha vývojářů odstranit úsměvné mechaniky z původních dílů, kdy nyní už oheň skutečně působí poškození budovy, pryč jsou tak doby kdy vesničané mohli bez obav využívat hořících budov. Co se ovšem před posměchem ochránit nepodařilo je grafika hry.

Pro čtvrtý díl se vývojáři rozhodli využít zcela nový vizuální styl, z něhož je velmi patrný důvod, ze kterého byl zvolen – škálovatelnost.

Age of Empires IV bylo vyvíjeno tak, aby se dalo spustit a hrát téměř na všem, a když píši téměř na všem, tak opravdu nepřeháním. Dle oficiálních hardwarových parametrů lze titul hrát i s pět let starou integrovanou grafikou Intel HD 520. Mít nízké hardwarové nároky je samozřejmě plusovým bodem, ovšem v tomto případě hra zkrátka vypadá zastarale, ať už z hlediska kvality modelů, textur či animací, vše je maximálně jednoduché a chybí zde dokonce i grafické prvky přítomné v předchozích dílech, jako například odrazy ve vodě (lodě už jen vrhají stín). Navzdory kritice je hra nejhezčí z celé série, v žádném případě ale nepůsobí jako nový titul s AAA cenovkou.

Po vizuální stránce hra působí zastarale.

Pravým opakem grafiky je zvuk a hudba. Příjemný podkresový soundtrack hrající během celé hry se vždy k nastalé situaci hodil a ozvučení hry je na vysoké úrovni a dalece přesahuje předchozí díly.

Kvalita ozvučení dalece přesahuje předchozí díly.

Na zodpovězení úvodní otázky, zda dovede Age of Empires IV překročit stín svého předchůdce, je zatím velmi brzy a bude k tomu třeba přítomnost plné hry a všech jejích režimů. I když jsem se u hraní AoE 4 bavil asi o něco málo méně než u druhého dílu, stále jsem hrál velmi kvalitní a zábavnou strategii, která dalece předčila má očekávání a vyvrátila mnohé obavy, se kterými jsem se do hraní pouštěl.

Age of Empires IV vychází pro PC 28. října. Hru si můžete předobjednat skrze Microsoft Store či Steam.

Hra bude od prvního dne dostupná ve službě Xbox Game Pass.