Titul od tvůrců The Banner Saga vyšel v early accessu.
Towerborne je zvláštní hra. Je jedním z těch titulů, které se jen obtížně zařazují do škatulek, protože si z každé takové škatulky, kam většina her bez problému zapadne, vypůjčuje nějaký prvek nebo mechaniku, a tvoří se unikátní směsice žánrů a vjemů. Takový mišmaš někdy zafunguje a jindy zas tolik ne. Towerborne mě zatím nechává trochu tápat, ale nakročeno nemá v předběžném přístupu vůbec špatně.
Přesto stojí Towerborne na pevných a jasně definovatelných základech. Jádro hratelnosti totiž spočívá v poměrně klasické, dalo by se říci až staromilské beat 'em up akci. Obzvlášť, pokud si ze čtyř hratelných tříd zvolíte rockbreakera zaměřeného na pěstní souboj, čeká vás téměř výlet do minulosti. Musím se ovšem přiznat, že jsem naopak volil nejrychlejšího bojovníka s double jumpem a dvojicí dýk. Na výběr jsou ještě relativně generický – nikoli však nezábavný – sentinel s mečem a štítem a pyroclast zastupující úlohu těžkého bijce.
Akce je opravdu hodně zábavná a za týden hraní se mi nestihla omrzet. Kromě útoků zbraní se dají využít rozličné schopnosti navázané buď právě na zbraň, nebo na třídu hrdiny, nebo na jednu z létajících potvůrek, které vás na cestě doprovázejí. I v tlačítkách pro lehký a těžký útok se ale skrývá notná porce možností. Čtveřici útoků lze společně s úhybem a skokem skládat do přemíry komb, která jsou jednak účinná, jednak se na ně i hezký dívá a akce není ani na pohled zbytečně chaotická.
Mapa, hub, co-op, loot
Text by si klidně mohl vystačit s výše napsaným a přesunuli bychom se do závěru, zmínili bychom hudbu a spokojeně čekali na vydání hry. To by ovšem musel být Towerborne prostou beat 'em up akcí, ne onou v úplném počátku zmiňovanou směskou. Především je Towerborne always online titulem, který si hraje s myšlenkou jakéhosi odlehčeného MMO.
Nejsem přílišným fanouškem podobných žánrů, ale nechci záměr vývojářů hned odsuzovat. Bohužel jsem však zatím nezaznamenal přílišné výhody nastaveného systému. V centrálním hubu i na světové mapě potkáváte další hráče, ale účel hra neprozrazuje. Ten lze samozřejmě nalézt ve společné akci, ale pro tu není všechna omáčka okolo potřeba. Pokud by hra nebyla povinně online, ničemu by to dle mého neuškodilo. Třeba mají ale vývojáři hlubší cíle, které mi zůstaly skryty.
Do akce se kooperace hodí. Spolupráce především různých tříd hrdinů je zřejmě klíčová pro pozdvihnutí zábavy na vyšší level. Naneštěstí zde musím podotknout, že možnost vyzkoušet co-op se mi naskytla jen málokrát. Možná vinou technické chyby, pravděpodobněji však nedostatkem hráčů. To je pravděpodobně dané i tím, že hra je dostupná pouze v early accessu na Steamu (ačkoli ji vydávají Xbox Game Studios), navíc za peníze, které za finální free-to-play verzi zkrátka neutratíte.
Kromě už zmíněné šestiúhelníkové mapy, na které nacházíte mise mnoha úrovní, obtížností a náplní, obsahující poklady, speciální challenge, bossy i občasné a snadné hádanky, promlouvá do hratelnosti loot. Toho sesbíráte opravdu hodně a lze ho jednoduše vylepšovat. Nikoli však dost na to, aby obstál ve zkoušce časem. Jakmile najdete lepší kousek, rádi ho okamžitě zařadíte do výbavy.
Fantasy anime pohádko-něco
Zmínit si zaslouží i prezentace hry, která je poznamenaná podobným syndromem jako dusud popisovaná náplň. Jako by se nemohla rozhodnout, čím chce být. Nemyslím to nutně ve zlém, každý má jiný vkus a věřím, že pro řadu hráčů bude zdejší svět pohlcující. Ale zápletka alespoň na začátku hry příliš komplexní není a audiovizuál jde jen velmi těžko zařadit.
Poměrně standardní „západní“ kreslená grafika je doplněná o prvky anime. Znát je to především na obličejích postav. Zdejší fauna zas vypadla z oka třeba pokémonům. Inspirace japonskou tvorbou se projevuje i neduhy, například absencí namluvení dialogů, které doprovází jen neurčité mumlání a podivné vzdechy. Tedy něco, od čeho ustupují už i japonští vývojáři.
Naopak se mi moc zalíbila hudba, která je příjemně pohádková a připomněla mi sérii Trine. Je jedním z faktorů, které odklání náladu Towerborne od běžného fantasy a díky nimž lne právě k odlehčenější, byť občas naléhavé atmosféře. Snad jen toho vyprávění by mohlo být ve finále víc. Mám rád příběhy a příběh zatím působí spíš do počtu.
Kam dál?
Vývojáři ze studia Stoic mají díky early accessu čas na dokončení hry a zapracování zpětné vazby. To, co už mají hotové, je ale velmi dobré. Že si nejsem jistý, kam míří s MMO prvky, a jestli je budou rozšiřovat, není překážkou tomu, abych si užil už teď velmi dobře fungující akci. To, že mě třeba úplně nejvíc neoslovila stylizace, neznamená, že jsem neměl radost z každého dosaženého levelu a každého získaného kusu vybavení.
Podmínkou k úspěchu hry v budoucnu a v její plné verzi je dozajista dostatek originálního obsahu, ale o to bych se nebál. Dostatek nápadů autoři ukazují i v předběžném přístupu. A s dalšími maličkostmi, jako je ovládání na klávesnici s myší – aspoň pro mě skoro nehratelná varianta – budou dozajista pracovat. S gamepadem v ruce je aktuálně právě akce největším lákadlem Towerborne.
