Duke Nukem Forever - DUKE JE ZPĚT… konečně

Čekání na jeho návrat bylo opravdu dlouhé, ale atomový vévoda je konečně zpět a je přesně takový, jak ho máme rádi. Chuck Norris je ve srovnání s ním průměrný venkovský balík, MacGyver obyčejný domácí kutil, Kasanova vzorný manžel a Rodney Mackay je vrcholem vší skromnosti. Ať totiž Duke dělá cokoliv, dělá to neuvěřitelně stylově, vždycky při tom stihle plácnout po zadku nějakou šťabajznu a nejvíc si cení sám sebe...a málem bych zapomněl, na zabití mutanta nepotřebuje kop z otočky, on prostě kopne a je to. Do boje za záchranu planety ho může dohnat jen jedna z výše zmíněných věcí či rovnou jejich kombinace. Pokud mu tedy mimozemský neřád unese všechna jeho děvčata z jeho soukromé vily, porazí jeho kolosální sochu a k tomu to ještě všechno dělá na veřejnosti, tak mu nezbývá nic jiného, než oprášit svůj slovník drsných hlášek a vyrazit do dalšího boje za záchranu Země.

Epické intro

Herní intro nemůže být věnované ničemu jinému, než Dukovi a jeho nekonečnému (téměř) egu. Ze série nádherně vyvedených kreseb, které prezentující Dukovi hrdinské skutky (to znamená převážně koho, kde a jak zabil a co udělal s jeho mrtvolou) v jeho předchozím dobrodružství ukápne pamětníkům nostalgická slza od oka a navíc to celé vypadá neuvěřitelně dobře. Když se k tomu všemu přičte ještě geniální theme z původního Duka, máte hned jasno. Král je zpět a jedinou otázkou zůstává, v jaké je formě.

Epické menu

Co je na něm epického? To vám sám přítomnost samotného Duka nestačí? No dobře rozeberme si ho trochu víc. Grafická sekce umožňuje solidní nastavení (třech možností z Crysis 2 se bát nemusíte) a v sekci ovládání najdete možnost si kompletně přizpůsobit všechny klávesy (což už v dnešní době také není tak úplně standard). Nastavení hry obsahuje položku podpory míření, což není zrovna příjemné zjištění, ale na druhou stranu tohle není Call of Duty a s raketometem v multiplayeru stejně přesné míření nebude potřeba. Samotnou hru lze hrát ve třech obtížnostech, ale tentokráte nepočítejte s tím, že by vám nejlehčí obtížnost dala něco zadarmo. Nepřátelé si na nic nehrají a jejich AI je naprogramovaná za jedním jediným cílem, a to vyprázdnit do vás co největší počet kulek, raket, energetických výbojů, ještě větších kulek a nenávratně tak pošramotit vaše ego.

Epické mise

Po vybrání některé z obtížností na vás v demoverzi vyskočí nahrávací obrazovka a hned na to již známý pohled na pisoár, kam si Duke před velkou bitvou s nenáviděným Cycloid Emperorem zašel ulevit. Následuje známá část s kreslením bojového plánu, vykopnutí dveří (normální otevření je málo stylové) a následná bitva na stadionu se samotným vůdcem invaze na Zemi. Po jeho poražení a prokopnutí jeho oční bulvy skrze bránu první část dema končí a záběr se přesouvá do Dukova sídla, kde náš král osobně testuje DNF za dávivých zvuků jednoho z jeho oblíbených dvojčat. Zde by měl začínat samotný příběh Duke Nukem Forever, ale místo toho následuje střih a přesouváme se do jedné z pozdějších misí.

Zde si Duke nejprve užívá jízdu ve svém osobním monster trucku, ale po chvilce mu dojde palivo a on se musí vypravit hledat benzín do nedalekého dolu. Právě zde se dostaneme hned k několika zbraním z jeho arsenálu a otestujeme je na všudypřítomných prasečích mutantech (ano, LAPD jsou zpět a je s nimi pořád stejná zábava). Krom pistole a brokovnice se tak dostanete k populárnímu trojhlavňovému kulometu, zmenšovacímu paprsku (ale pozor, i zmenšené kulky mohou pošramotit vaše ego) a raketometu, kterým budete sestřelovat nepřátelskou výsadkovou loď. Všechno jsou to staří známí a jsou pořád přesně takoví, jak jsme je vždycky měli rádi.

Mezi naprosté novinky v Dukově arsenálu pak patří odstřelovací puška fungující na principu Railgunu (Duke se nudil, a proto si vyrazil zastřílet do Quaka a zrovna tahle kráska se mu opravdu líbila) a možnost využívat stacionární kulomety. Po nalezení kanistru s benzínem a likvidaci hromady malé havěti nasednete do důlního vozíku, který vás doveze zpět k vašemu miláčkovi, do něhož ale zrovna kopou dva mutanti. Dáte jim proto za vyučenou (rozuměj dáte svému autu nový nátěr...sytě červený nátěr), doplníte benzín a vyrážíte dál na cestu. Zde demo končí a vy si můžete užít ukázku toho, co bude Duke provádět v plné verzi hry.

Epická hratelnost

Duke nad ničím dlouho nepřemýšlí. Je to totiž muž činu, kterému nikdy nedojde munice, a to doslova. Zbraní se všude válí tolik, že nebudete mít nikdy problémy s nedostatkem munice a navíc občas narazíte na bednu, která vám vaše zásoby opět doplní na maximum a to samé platí i o hromadě výbušnin na doplnění pipe bomb a trip bomb. Na rozdíl od původního Duka lze ale nést pouze dvě zbraně (pipe bomby a trip bomby se do tohoto omezení nepočítají a mají vlastní pozice v inventáři) a jakékoliv šetření municí tak postrádá význam. Vezměte nejbližší kvér, vystřílejte zásobník do hordy nepřátel a seberte si další. Když k tomu připočtete ještě Mighty boot a její zničující kopy, nemusíte se nedostatku ničivé síly obávat.

Na druhé straně nepřítel také není žádná padavka a v této hře není otázkou, kdo na vás bude střílet rakety, ale spíše se ptejte, jak velké jsou a kolik jich bude. Duke je naštěstí nesmrtelný a nějaká raketa ho nemůže vyvést z míry. Co mu ale skutečně může ublížit, je pošramocení jeho ega, které ve hře představuje váš ukazatel zdraví. Sice se efektivním zabíjením nepřátel či jejich totální likvidací opět doplňuje, ale i tak je třeba ho chránit všemi dostupnými prostředky. Není totiž horší pohled, než vidět krále házet ručník do ringu (kvůli objektivitě jsem si to jednou vyzkoušel a vážně to není příjemný pohled).

Samotné ovládání pak sedne do ruky a není problém se okamžitě pustit do akce. Jediná nadstandardní věc oproti směrovým klávesám, klávese na přebíjení, skákání, běhání a myši s kolečkem na přepínání zbraní je tu snad inventář. Ten vám umožňuje aktivovat Duke vision, které vám zpřístupní něco na způsob termovize z Modern Warfare 2 (vojáci to musí mít jako speciální optiku, ale Duke to má zabudované do svých brýlí), plechovku s pivem, které na chvíli obrní vaše ego do takové míry, že budete takřka nesmrtelní (a bude se vám u toho pěkně motat hlava) či další pomůcky jako třeba Dukovu holografickou projekci, jež bude pobíhat okolo a sám Duke se na chvíli stane neviditelným (velice podlé a velice zábavné).

Epická grafika

Na rovinu, tohle není Crysis, ale na ultra detaily dostanete mainstreamovou grafiku při velice slušných FPS. HD 5770 HAWK se pod 60 FPS nedostala a u dnešních her jsem už viděl i podstatně horší a méně líbivé efekty. Mohlo to být možná lepší, ale ono se to celé k tomu retro stylu tak nějak hodí a dokresluje to celkový efekt.

Epické hlášky a epický závěr

Staré dobré průpovídky našeho hrdiny jsou zpět a stejně tak i jeho jedinečný styl. Celé je to retro, které naprosto ignoruje věková hodnocení a australským cenzorům (nebo německým?) z něj nejspíš skutečně hrábne. Jsou sice krvavější a sprostější hry, ale Duke to všechno dělá s takovou dávkou grácie, že se u toho neuvěřitelně dobře pobavíte. Jen tuhle hru neukazujte rodičům, protože všechno ostatní, na co kdy předtím nadávali by najednou považovali za naprosto neškodné dětské hříčky. Jediné, co by mohlo hru zkazit, by byla případná cenzura, které se snad v Čechách ani na Slovensku nedočkáme a budeme si tak moct užít Duka do poslední kapky tělních tekutin a posledního písmena z jeho slovníku.

Co k tomu ještě dodat? Máme tu Duka, máme tu hromadu unesených slečen, které je třeba zachránit a máme tu pipe bomby, které se odpalují dálkovým ovládáním centrálního zamykání auta (a vydávají při tom i charakteristické pípání). Duke je zpět a je v ještě lepší formě, než byl kdy dřív. Těžko říct, jestli se chytne u mladé generace, ale staří hráči, kteří Duke Nukena 3D považovali za vrchol tehdejších FPS, si určitě přijdou na své.

Už se těšíme na plnou verzi...