Dyad, aneb hyperbarevný zážitek

Není moc her, které vás donutí si prostě sednout, přemýšlet a při tom relaxovat a užívat si. Většina her vás pouze donutí, abyste se co nejvíce soustředili, případně se nechali zahlcovat horami efektů, emocemi, hlasitými řey, výbuchy a rádobyepickou hudbou. Ale i mezi hrami najdete čestnou vyjímku, titul ke kterému si sednete, po půl hodině odejdete a místo o pitomých zatěžujcích záležitostech vzpomínáte na příbuzné, jdete si hrát s mazlíčkem, no prostě žijete s naprosto čistou hlavou, duší a zcela se soustředíte na tu radostnou část života. A mezi ně patří právě Dyad, který si dnes zrecenzujeme.

Hyperprostorová bakterie

Princip hry je tak jednoduchý, až nad tím zůstává rozum stát. Ovládáte jakousi energetickou kuličku, jenž letí měnícím se prostorem ve tvaru trubky, drandíte po stěnách a lapáte před sebou letící svítící kuličky, vyhýbáte se křížkům, později se zvláštně odpalujete a kuličky sbíráte, ale základem je kuličku chytit a většinou si k ní chytit i druhou stejné barvy do páru, což vám dá krátký boost. Základem hry je mnoho levelů za jejichž plnění dostáváte podle kvality splnění určité hodnocení, symbolizované klasickými hvězdičkami. Pokud získáte 3, odemkne se vám speciální verze, ve které je například nutné něco udělat opravdu urgentně, nebo například kuličky nesvítí barevně, ale orientujete se jenom podle zvuků. Geniální.

Barvy jsou vše

Tím se dostáváme k tomu, co tuhle hru dělá jedinečnou, to jest audiovizuální zpracování. To je totiž naprosto spektakulární. Příjemná, relaxační hudba se mísí s tóny, jenž vyluzujete vlastním hraním a párováním  kuliček a vy sledujete tu přenádheru která se na obrazovce děje. Barvy se prolínají, střídají, mění intenzitu, všelicos probleskuje, ale přitom vás to nepřehlcuje, nesnaží se vás za každou cenu utlouct co nejtvrdšími efekty. Barvy dávají smysl, neskáče jen tak jedna přes druhou, ale příjemně kontrastují, rozhodně nejde o žádnou diskotékou inspirovanou maškarádu těch nejostřejších barev vybuchujcích z obrazovky. U téhle hry totiž OPRAVDU relaxujete, a přemýšlíte, nepřemýšlíte moc o hře, a o tom co v ní děláte. Přemýšlíte o tom, co vám vytane na mysl a příjemná hudba a barvy tomu dají řádný podklad.

Tož jak sa to hrá šéfec?

Hratelnost jako taková není bůhvíjaká. Chytání kuliček by nebyla kdovíjak trvanlivá zábava (ačkoliv je celkem krátká). Nebýt však zmiňovaného poutavého audiovizuálu a spousty zpestření jízdy, které časem nastoupí. Hrou projedete celkem rychle, ale nikdo vám nebrání v tom, abyste si jí občas pustili znovu a nějakou svojí oblíbenou část si v poklidu znovu projeli. Pokud jste vystresovaní, je jen málo lepších her. A navíc stojí jenom pár drobných. Za to to snad stojí ne?