Forza Motorsport 5

Série Forza Motorsport tak trochu připomíná sportovní tituly od EA Sports. Ne, že by snad vycházela nová Forza každý rok, ale jednotlivé díly se od sebe svým obsahem a herními prvky nijak výrazně neliší, kvůli minimálním změnám poznáte nový díl jen díky posunu v audiovizuálním zpracování a i přesto jde vždy o nejlepší tituly ve svém žánru. Proč taky zasahovat do něčeho, co skvěle funguje. Minimálně od třetího dílu totiž nabízí Forza po všech stránkách vychytanou hratelnost, která se velmi rychle stala konkurencí pro soňácké Gran Turismo. Možná namítnete, že GT je co do simulace jízdy trochu někde jinde, ale ruku na srdce, ani jeden z těchto titulů nelze označit jako pravověrnou simulaci (a už vůbec ne arkádu). Ostatně, i vývojáři z Turn 10 prohlašují, že tohle škatulkování na arkády a simulátory je přežitek a série Forza je toho do jisté míry důkazem.

Minimum změn, maximální zábava

Sledoval jsem hru ostřížím zrakem, na testovacích tratích zkoušel nejrůznější vylomeniny a testoval různé kombinace nastavení, ale rozdíl v jízdním modelu oproti čtvrtému dílu jsem zkrátka nenašel. Jestli je to pro vás dobrá, nebo špatná zpráva, je už na vašem zvážení. Osobně si ale nedovedu představit, v čem by se dal jízdní model ještě vylepšit. Zůstává tedy klasický systém nastavení, kdy si skrze usnadnění můžete hru přetvořit z poměrně věruhodného simulátoru až na rádoby arkádový titul, kde vám stačí pouze plynový pedál. Ideální věc, pokud si chcete zahrát třeba s přítelkyní a chcete jít hru usnadnit.

„Díky Drivataru už nebudou vašimi protivníky analyticky přesní počítačem řízení závodníci, kteří projíždí zatáčky s chirurgickou přesností.“

Nejnovější Forza je tak stále o pravověrném závodění, kde musíte počítat s odstředivou silou, včas, ale ne brzy dobrzďovat zatáčky a počítat se setrvačností. I přes nezměněný jízdní model ale hra nabízí trochu jiný herní zážitek, než předešlé díly. Za to může především systém Drivatar, který je bezesporu největší novinkou páté Forzy. Právě díky Drivataru už nebudou vašimi protivníky analyticky přesní počítačem řízení závodníci, kteří projíždí zatáčky s chirurgickou přesností. Naopak byste se měli prát o každý centimetr s daleko lidštějšími protivníky, kteří budou jezdit daleko přirozeněji. Forza totiž zaznamenává a dále analyzuje váš styl jízdy a podle toho vytvoří vašeho Drivatara. Jenže praxe je trošku jiná než sliby vývojářů. To, co dříve připomínalo taktickou bitvu a každí milimetr, teď hned v první zatáčce vypadá jako destruction derby.

Šílenci za volantem

Drivatar zkrátka funguje asi velmi dobře, protože někteří protivníci opravdu jezdí jako neřízená střela, takže v začátku závodu, kde je koncentrace závodníku největší, je někdy taktičtější držet se zpátky a počkat až se ti před vámi navzájem vystrkají z trati. Na druhou stranu se tak neděje vždycky, a jak se závod rozběhne, opravdu začnete mít pocit, že jedete proti opravdovým lidem. Stejně jako v multiplayeru je běžné, že auto za vámi ve snaze dojet vás vyletí ze zatáčky nebo předvede jinou lidskou chybu. Bude tak záležet na vašich hráčských preferencích, jestli vám vyhovuje jako protivník počítačově přesný Niki Lauda, nebo upřednostníte nevypočítavého a živelného Jamese Hunta.

Druhým faktorem, který taktéž mění (a v tomto případě i jednoznačně vylepšuje) celkovou hratelnost je nový ovladač. Není tajemstvím, že se v Microsoftu zaměřili na vibrace, ovladač má totiž pro každý trigger samostatný vibrační motorek. Zážitek z prudkého brzdění nebo naopak zrychlení je díky tomu posunut na trochu vyšší úroveň a i když jde sice spíše o drobnost, opět přibližuje Forzu k závodní dokonalosti.

Jak udělat kariéru závodníka

Hlavním a zároveň jediným režimem pro jednoho hráče je kariéra. V té si můžete čistě dle vaší libosti vybrat sérií závodů, která bude odpovídat vašemu zájmu. Nechybí tak závody s americkými muscle kárami, nadupanými super sporty nebo pomalými hatchbacky. Hra vás nijak nelimituje v tom, které závody jezdit můžete a které ne, výběr je pouze na vás. Jedinou podmínkou je samozřejmě nutnost vlastnit požadovaný typ auta, popřípadě dostatečný obnos kreditů na jeho zakoupení. Kredity dostáváte stejně jako dříve za vyhrané závody, přičemž podstatnou část získaných kreditů dostanete za vypnutá usnadnění. Stále tedy platí, že čím vyšší si nastavíte obtížnost, tím více kreditů dostanete. V tomto ohledu se mi zdá hra velmi dobře vybalancovaná, i na nejlehčí obtížnost tak nebudete úplný chuďas, na nové auto ale budete šetřit podstatně déle. Hra vás tak nepřímo nutí neustále se zlepšovat a nastavovat si vyšší laťku obtížnosti.

„Díky Drivataru vaše virtuální alter ego závodí, i když vy zrovna nehrajete.“

Těsně vedle pak logicky stojí multiplayer, který je však s kariérou úzce spjat. Oba herní režimy totiž propojuje vaše garáž. Před startem závodu si budete muset vybrat odpovídající auto, a pokud chcete, aby se vám za odjetý závod přičetly i získané zkušenosti, musí být auto vaše. Vůz vybrané třídy tak musíte již vlastnit nebo si ho před závodem koupit. Samozřejmě se nabízí možnost si auto půjčit, ale právě v takovém případě za odjetý závod nezískáte nic. Logicky tak první hodiny strávíte právě v kariérním režimu, abyste si vydělali první kredity. Díky Drivataru navíc vaše virtuální alter ego závodí, i když vy zrovna nehrajete, takže se připravte na příjemné situace, kdy se připojíte do hry a v poště vám přistane klidně několik zpráv s informací, že jste obdrželi kredity ze závodů vašeho Drivatara.

Hra více hráčů stejně jako Forza celkově nedoznala nijak výrazných změn. Můžete se připojit do již vytvořené hry, což sice netrvá nijak dlouho, než se ale nashromáždí požadovaný počet jezdců, už nějakou chvíli trvá. Můžete si tak alespoň poklábosit s ostatními čekajícími, možnost hlasové komunikace teď má díky přibalenému Kinectu každý. Druhou možností je samozřejmě vytvořit si hru dle své libosti, ať už pro kohokoli nebo pouze své přátele. Příjemným zpestřením jsou také nejrůznější výzvy, které se vám pravidelně objevují v poště. Ve výčtu herních režimů samozřejmě nesmíme zapomenout ani na u Forzy tolik oblíbený splitscreen, který je ve hře samozřejmě přítomen.

A zase ty mikrotransakce

Všímavější hráči předchozí Forzy nebo o poznání arkádovější odbočky Horizon si mohli povšimnout indicií, které napovídaly, jakým směrem se bude nejspíše ubírat pátá Forza. Je řeč o mikrotransakcích, které byly přítomny už v předchozích dílech, leč mnoho hráčů si jich ani nevšimlo. Forza Motorsport 5 však posunula úroveň mikrotransakcí o úroveň víš. Je pravda, že rozhodně nejsou nijak povinné a můžete hrát s plným komfortem, aniž byste utratili dodatečné peníze právě skrze mikrotransakce. Jenže co naplat, mi hráči jsme zkrátka na tenhle pojem především u velkých her hákliví. Ne příliš okatě, ale přece, hra přidává ke každému autu pomyslnou cenovku a stejně tak můžete zvyšovat svou úroveň, kterou jinak navyšujete právě díky nabytým zkušenostem z dokončených závodů. V tomto případě jsou platidlem tzv. tokeny, které lze směnit za vaše peníze a právě prostřednictvím tokenů si můžete koupit klidně McLarene P1, i když nemáte kredity ani na VW Golf.

Grafika

Pokud jste fanouškem závodních her nebo dokonce samotné série Forza, jistě jste hltali gameplay videa, která prezentovala novou Forzu jako kvalitní, ale především vizuálně fascinující závodní hru. Alespoň tedy do chvíle, než se začalo blížit datum vydání. Od tohoto okamžiku se začaly vynořovat pochyby, že grafické provedení hry není takové, jak nám bylo z počátku slibováno. V současnou chvíli už není problém najít na internetu stovky srovnávacích videí, které jasně dokazují, že nová Forza skutečně prošla grafickým downgradem. Nemá cenu zjišťovat příčinu, té se ostatně už stejně nedopátráme, následek je však více než zřejmý.

V praxi to znamená především drastické omezení stínů, což takhle na papíře zní jako zanedbatelný prvek, ale ve hře to překvapivě způsobuje zásadní rozdíly. Značně jsou ošizeny i samotné textury, které pozbyly dříve viditelných detailů. Největší rozdíl zjistíte paradoxně hned na první tratí, která se odehrává v Praze. Namísto zelených luk totiž silnici obklopují nám známé stavby stověžaté Prahy, kde je rozdíl přímo propastný. Zatímco prvotní videa vypadala opravdu skvostně, aktuální pražské ulice jsou ploché a nudné, přičemž přejetí přes Karlův most nyní tvoří jen nevzhledné sluneční světlo a tisíc odstínu šedi v podání dlažebních kostek a kamene.

Opravdu nevím, proč v Turn 10 vybrali jako úvodní trať právě tu nejošklivější, byť působí oproti ostatním okruhovým tratím zcela výjimečně. Naštěstí s nástupem na většinou reálné okruhy původní rozčarování značně poleví, přesto si nelze nevšimnout mnoha prvků, které si hra za rámeček opravdu nedá. Již tradičně je obrovský rozdíl mezi tím, co vidíte před sebou na silnici a okolím podél tratě. Většinou jde o zelenou louku složenou z jedné opakující se textury, která je doplněná o 2D rostliny. V tom lepším případě si všimnete stromů, jejichž kmen sice má vlastnosti třetího rozměru, ale větve jsou stále ve 2D. Ostatně i jako samotní diváci.

„Každé vozidlo je vymodelováno do těch nejmenších detailů, které budete, ačkoli byste to možná nečekali, velmi dlouho zkoumat a obdivovat.“

Naštěstí díky zábavnosti celé hry si okolí zase tolik všímat nebudete, navíc vás uhrane zpracování silnice a samotných vozů. Právě zpracování vozů je s již zmíněným okolím tratě v neuvěřitelném kontrastu. Každé vozidlo je vymodelováno do těch nejmenších detailů, které budete, ačkoli byste to možná nečekali, velmi dlouho zkoumat a obdivovat. Zpracování vozů se dá, na rozdíl od již zmiňovaného okolí tratě, pouze chválit. Nejen za skvělé vizuální zpracování, ale také za puntičkářskou věrnost originálnímu vozu. Po dlouhé době jsem opět byl hrou přesvědčen k tomu, abych změnil oblíbené umístění kamery zpoza vozu na pohled z první osoby. Tady opět platí, že interiér je věrný svému originálu, přičemž vás potěší takové drobnosti, jako je třeba odlesk vašich rukou v čelním skle. Pro ty, kteří se rádi vrtají v technických specifikacích jen doplním, že hra běží jako jedna z mála v 1080p při 60fps, přičemž jsem ani jednou nezaznamenal pokles snímkování.

TOP Gear

S pátým dílem pokračuje i spolupráce s britským seriálem Top Gear, takže uslyšíte trojici známých moderátorů. Ti vám představí jednotlivé druhy závodů a také některá auta. Osobně mi trošku chyběl jejich charakteristický humor a ironie, pár vtípků by rozhodně neuškodilo ani vážné Forze. Vedle známých moderátorů také uslyšíte velmi příjemný ženský hlas, který vás nejen provede celou hrou, ale také představí většinu z dvou set aut. Ve šlépějích předchozích dílů jde také soundtrack, který je opět velmi dobře vybrán a k závodům se skvěle hodí.

Naopak mě zamrzel menší počet tratí. Zmizely známé tratě z předchozích dílů (nejvíce mě mrzí Mugelo), ale naštěstí také přibyly nové. V konečném součtu je ale tratí méně, než ve Forze předešlé, což beru jako velký nedostatek. Samozřejmě se dočkáme dalších tratí ve formě DLC, samotná hra by si jich ale zasloužila poměrně více. K brzkému riziku jednotvárnosti přispívá i absence počasí, které od dnešních závodních her už tak nějak očekáváme a především fanoušci Forzy po proměnlivém počasí dlouho volají.

Díky odložení PS4 exkluzivity DriveClub byla pátá Forza nejlepší a zároveň také jedinou možností, pokud jste chtěli na konzolích nové generace rozdráždit nespoutané osmiválce. Striktně arkádové NFS: Rivals samozřejmě nepočítaje. S příchodem na novou konzoli od Microsoftu sice Forza neukazuje nikterak velké novinky, přesto ale drží vysokou kvalitu, na kterou jsme zvyklí z předešlých dílů. Snad jedinou výraznou inovací je systém Drivatar, který se pokouší vnést do hry trochu více lidskosti, je ale dosti individuální, jestli vám takhle novinka sedne.