Tenhle mix toho nejlepšího z mexické kuchyně připravený kuchaři z kanadského Toronta vám pořádně okoření život.
Recenze z hraní PS3 verze hry
Mexiko je zemí plnou kaktusů, tequily, nachos, ponč, sombrer a zápasníků zvaných luchadoři. Není čas zabývat se tím, proč je předchozí věta plná zbytečných generalizací, jelikož luchadorem a zároveň hrdinou této mlátičky se má stát i obyčejný pěstitel agáve jménem Juan Aguacate. Události se dají do pohybu, když začne jedno malé městečko terorizovat bídácký Carlos Calaca a unese El Presidentovu dceru, Juanovu dětskou lásku. Než se náš hrdina stačí pořádně rozkoukat, je Calacou zabit a jen díky tajemné strážkyni masky, Tostadě, je mu umožněno vrátit se do světa živých. Teď ho tedy žene vidina pomsty, záchrany stovek nevinných životů, a pokud se na něj usměje štěstí, tak i lásky pohledné muchachity.
Kvalifikovaný luchador se z vás stává po nasazení zápasnické masky. Až ta vám propůjčuje schopnosti, díky nimž budete po světě známi pro své pěsti budící posvátnou úctu. Pokud si na to sami netroufáte, k hraní si můžete přizvat kamaráda, neboť Guacamelee! nabízí kooperativní režim. Nicméně samotářský postup mi tentokrát vyhovoval o poznání víc. Už tak se na obrazovce nejednou odehrává chaotický pestrobarevný rachot a přítomnost dalšího hráče nepřehlednost jen a jen umocňuje.
¡Viva México!
Chuť rozsekat neřády na malé kousíčky a okořenit jimi guacamole omáčku povzbuzuje mimo jiné temperamentní mariachi hudba, jež tentokrát rozhodně neslouží k tanci a poslechu. Tedy k tomu tanci určitě ne. Souboje se odehrávají jak v ohraničených arénách, tak na volných prostranstvích, kde není problém „profackovat se“ se zloduchy do jiné obrazovky. Když jim dostatečně namlátíte, máte možnost je stiskem trojúhelníku a navolením směru mrštit, kam se vám zlíbí. Automaticky se nabízejí stěny a stropy, pokud jsou k dispozici, ale od věci není ani varianta, kdy si z jednoho padoucha uděláte – obrazně řečeno – bowlingovou kouli a z ostatních kuželky a zabijete nebo přinejmenším zraníte tak více much jednou ranou.
Guacamelee! má ve svém pestrém repertoáru také hrátky s časem, které vám umožňují přemisťovat se mezi světem živých a mrtvých. Toho mnohokrát využije některá z koordinačně pekelně náročných, leč maximálně uspokojujících logicko-hopsacích pasáží a nejeden souboj dokonce probíhá v různých dimenzích! To znamená, že zatímco jedni nepřátelé jsou vám na očích a můžete se s nimi ihned vypořádat, z dalších vidíte pouhé stíny a aby se zhmotnili a vy je mohli udolat, musíte přeskočit do druhé dimenze. Protivníci se rozhodně neřídí pravidly fair play, takže se na vás vrhají klidně i v mnohočetné skupince. V momentu nepozornosti vás přitom může celkem v poklidu zabít i jeden soupeř, takže ostražitost a perfektní zvládnutí bojových technik je nezbytně nutné pro úspěšný postup hrou.
Ta ovšem nenadržuje potyčkám na ruce a nohy, ale vrchovatou měrou nabízí také již zmiňované zábavné skákací momenty. Obtížnost navíc strmě stoupá, takže po pár hodinách už je dost nemilosrdná a v úplném závěru vyloženě brutální, co se obou stěžejních aktivit týče. Přesto nemáte téměř nikdy pocit frustrace, ale nezdar vás naopak vybičuje k lepším výkonům a následné zadostiučinění je o to sladší.
Abyste měli proti postupně sílící přesile vůbec nějakou šanci, po světě jsou roztroušeny krabice s upgrady či penězi. Za ty si pak v obchůdcích dokupujete dílky zdraví a staminy i drobná vylepšení jako posílení útoku nebo snížení prodlevy pro oživení padlého společníka v kooperaci. Pesa se sypou také z mrtvých nepřátel a míra výdělku závisí na předvedených kombech, takže čím víc Mexikánců a později i všelijaké zvířecí havěti zpráskáte na hromadu za užití klasických i speciálních úderů, tím štědřejší je následně i finanční odměna. Se speciálními chvaty je však třeba nakládat s rozmyslem, neboť vám ubírají staminu a po jejím vyčerpání je nemůžete pár chvil používat.
Práce za všechny prachy
Mapa herního světa je poměrně rozlehlá a kromě misí v „dungeonech“ ji vyplňují městečka s obyčejnými obyvateli. Spousta z nich má pro vás přichystané vedlejší úkoly, za jejichž splnění získáte nějaký ten příjemný bonus. Některé z úkolů jsou k popukání a je zábava je plnit (nahánění kuřat do kurníku za pomoci vlastních pěstí), jiné už méně (shánění ingrediencí do tradičního mexického pokrmu).
Guacamelee! se vyžívá v dosti svérázném humoru plném parodie a nadsázky. Tak například když vám v jedné pasáži po vyčerpávajícím úprku před obrovským drakem slečna na druhém konci rozpadlého mostu suše oznámí, že vaše princezna je v jiném zámku, dost možná se tak jako já zakuckáte smíchy při vzpomínce na totožnou situaci z původního Maria. Popichování tu má své nezastupitelné místo a neunikly mu ani další populární tituly jako Journey, Super Meat Boy, Zelda, Metroid nebo Portal. Všelijakých narážek na slavné hry, filmy a dokonce i internetové memy je tu samozřejmě mnohem víc, a pokud jste si nějakých všimli, klidně se s námi podělte o své poznatky a můžeme si udělat žebříček těch nejlepších.
Po navyknutí na zdejší nevídané obskurnosti vás pak už zřejmě vůbec nerozhází, že se v pozdějších fázích můžete libovolně měnit v kuře nebo že vás nové údery a pohyby učí člověk beroucí na sebe podobu kozy. Tyto pohyby najdou své uplatnění nejen ve stávajících úrovních, ale i v již prošlých (nikoliv zkažených) lokacích, do nichž se lze vracet a odhalovat cesty, které byly dříve zatarasené, ale teď je jedním chvatem bez problému odtarasíte. Zhruba osmihodinová herní doba tudíž ještě o několik hodin bobtná a poměr cena/výkon je tím pádem vskutku nadstandardní. Ale u Guacamelee! na délce ani zbla nezáleží, protože i kdyby byla třeba poloviční, o titul mé dosavadní hry roku by toto dílo od tvůrců z DrinkBox Studios stejně nepřišlo.
Verdikt
Nemusíte být nutně fanoušky ničeho mexického, ale pokud rádi čelíte výzvě a umíte ocenit originální hry a humor, pak je tu dost velká pravděpodobnost, že si Guacamelee! zamilujete.
