Tenhle mix toho nejlepšího z mexické kuchyně připravený kuchaři z kanadského Toronta vám pořádně okoření život.
Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE
Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?
Recenze z hraní PS3 verze hry
Mexiko je zemí plnou kaktusů, tequily, nachos, ponč, sombrer a zápasníků zvaných luchadoři. Není čas zabývat se tím, proč je předchozí věta plná zbytečných generalizací, jelikož luchadorem a zároveň hrdinou této mlátičky se má stát i obyčejný pěstitel agáve jménem Juan Aguacate. Události se dají do pohybu, když začne jedno malé městečko terorizovat bídácký Carlos Calaca a unese El Presidentovu dceru, Juanovu dětskou lásku. Než se náš hrdina stačí pořádně rozkoukat, je Calacou zabit a jen díky tajemné strážkyni masky, Tostadě, je mu umožněno vrátit se do světa živých. Teď ho tedy žene vidina pomsty, záchrany stovek nevinných životů, a pokud se na něj usměje štěstí, tak i lásky pohledné muchachity.
Kvalifikovaný luchador se z vás stává po nasazení zápasnické masky. Až ta vám propůjčuje schopnosti, díky nimž budete po světě známi pro své pěsti budící posvátnou úctu. Pokud si na to sami netroufáte, k hraní si můžete přizvat kamaráda, neboť Guacamelee! nabízí kooperativní režim. Nicméně samotářský postup mi tentokrát vyhovoval o poznání víc. Už tak se na obrazovce nejednou odehrává chaotický pestrobarevný rachot a přítomnost dalšího hráče nepřehlednost jen a jen umocňuje.
¡Viva México!
Chuť rozsekat neřády na malé kousíčky a okořenit jimi guacamole omáčku povzbuzuje mimo jiné temperamentní mariachi hudba, jež tentokrát rozhodně neslouží k tanci a poslechu. Tedy k tomu tanci určitě ne. Souboje se odehrávají jak v ohraničených arénách, tak na volných prostranstvích, kde není problém „profackovat se“ se zloduchy do jiné obrazovky. Když jim dostatečně namlátíte, máte možnost je stiskem trojúhelníku a navolením směru mrštit, kam se vám zlíbí. Automaticky se nabízejí stěny a stropy, pokud jsou k dispozici, ale od věci není ani varianta, kdy si z jednoho padoucha uděláte – obrazně řečeno – bowlingovou kouli a z ostatních kuželky a zabijete nebo přinejmenším zraníte tak více much jednou ranou.
Guacamelee! má ve svém pestrém repertoáru také hrátky s časem, které vám umožňují přemisťovat se mezi světem živých a mrtvých. Toho mnohokrát využije některá z koordinačně pekelně náročných, leč maximálně uspokojujících logicko-hopsacích pasáží a nejeden souboj dokonce probíhá v různých dimenzích! To znamená, že zatímco jedni nepřátelé jsou vám na očích a můžete se s nimi ihned vypořádat, z dalších vidíte pouhé stíny a aby se zhmotnili a vy je mohli udolat, musíte přeskočit do druhé dimenze. Protivníci se rozhodně neřídí pravidly fair play, takže se na vás vrhají klidně i v mnohočetné skupince. V momentu nepozornosti vás přitom může celkem v poklidu zabít i jeden soupeř, takže ostražitost a perfektní zvládnutí bojových technik je nezbytně nutné pro úspěšný postup hrou.
Ta ovšem nenadržuje potyčkám na ruce a nohy, ale vrchovatou měrou nabízí také již zmiňované zábavné skákací momenty. Obtížnost navíc strmě stoupá, takže po pár hodinách už je dost nemilosrdná a v úplném závěru vyloženě brutální, co se obou stěžejních aktivit týče. Přesto nemáte téměř nikdy pocit frustrace, ale nezdar vás naopak vybičuje k lepším výkonům a následné zadostiučinění je o to sladší.
Abyste měli proti postupně sílící přesile vůbec nějakou šanci, po světě jsou roztroušeny krabice s upgrady či penězi. Za ty si pak v obchůdcích dokupujete dílky zdraví a staminy i drobná vylepšení jako posílení útoku nebo snížení prodlevy pro oživení padlého společníka v kooperaci. Pesa se sypou také z mrtvých nepřátel a míra výdělku závisí na předvedených kombech, takže čím víc Mexikánců a později i všelijaké zvířecí havěti zpráskáte na hromadu za užití klasických i speciálních úderů, tím štědřejší je následně i finanční odměna. Se speciálními chvaty je však třeba nakládat s rozmyslem, neboť vám ubírají staminu a po jejím vyčerpání je nemůžete pár chvil používat.
Práce za všechny prachy
Mapa herního světa je poměrně rozlehlá a kromě misí v „dungeonech“ ji vyplňují městečka s obyčejnými obyvateli. Spousta z nich má pro vás přichystané vedlejší úkoly, za jejichž splnění získáte nějaký ten příjemný bonus. Některé z úkolů jsou k popukání a je zábava je plnit (nahánění kuřat do kurníku za pomoci vlastních pěstí), jiné už méně (shánění ingrediencí do tradičního mexického pokrmu).
Guacamelee! se vyžívá v dosti svérázném humoru plném parodie a nadsázky. Tak například když vám v jedné pasáži po vyčerpávajícím úprku před obrovským drakem slečna na druhém konci rozpadlého mostu suše oznámí, že vaše princezna je v jiném zámku, dost možná se tak jako já zakuckáte smíchy při vzpomínce na totožnou situaci z původního Maria. Popichování tu má své nezastupitelné místo a neunikly mu ani další populární tituly jako Journey, Super Meat Boy, Zelda, Metroid nebo Portal. Všelijakých narážek na slavné hry, filmy a dokonce i internetové memy je tu samozřejmě mnohem víc, a pokud jste si nějakých všimli, klidně se s námi podělte o své poznatky a můžeme si udělat žebříček těch nejlepších.
Po navyknutí na zdejší nevídané obskurnosti vás pak už zřejmě vůbec nerozhází, že se v pozdějších fázích můžete libovolně měnit v kuře nebo že vás nové údery a pohyby učí člověk beroucí na sebe podobu kozy. Tyto pohyby najdou své uplatnění nejen ve stávajících úrovních, ale i v již prošlých (nikoliv zkažených) lokacích, do nichž se lze vracet a odhalovat cesty, které byly dříve zatarasené, ale teď je jedním chvatem bez problému odtarasíte. Zhruba osmihodinová herní doba tudíž ještě o několik hodin bobtná a poměr cena/výkon je tím pádem vskutku nadstandardní. Ale u Guacamelee! na délce ani zbla nezáleží, protože i kdyby byla třeba poloviční, o titul mé dosavadní hry roku by toto dílo od tvůrců z DrinkBox Studios stejně nepřišlo.
Verdikt
Nemusíte být nutně fanoušky ničeho mexického, ale pokud rádi čelíte výzvě a umíte ocenit originální hry a humor, pak je tu dost velká pravděpodobnost, že si Guacamelee! zamilujete.
