Redakce Zing a Indian měla unikátní možnost vyzkoušet si v dílnách Cenegy preview verzi veleočekávané pecky Mafia 2, navíc v nerušeném prostředí a s dostatečným časovým limitem. Přinášíme vám tedy naše dojmy a pocity z prvního pořádného hraní, a k tomu videozáběry z našich pokusů přežít.
Za více jak dvě hodiny nerušeného hraní jsme měli možnost okusit procházku po zasněženém městě, pořádný zpětný ráz MG45, zběsilé honičky ulicemi i zasluněné centrum města, kde Vito beztrestně obtěžoval klidné kolemjdoucí. Tedy, téměř beztrestně. Preview verze hry obsahovala 4 plné kapitoly, které se naštěstí rozprostíraly v dostatečném intervalu, aby neprozradily nic důležitého z příběhu a přitom daly okusit hru jak v zimním, tak letním ročním období.
Michal Maliarov – Vše začalo již nechvalně proslulou procházkou zasněženými ulicemi města Empire Bay, kam se Vito vrátil po válečném zranění. Cesta k bytu matky představuje první interaktivní příležitost si pořádně prohlédnout herní prostředí. A že je na co koukat. Sníh se pomalu snáší k zemi, ulice křižují četní obyvatelé nadávající na zimu a mráz, oblohu čas od času protnou bombardéry a celé město dýchá životem s tím správným feelingem. Je příjemné vidět, že si vývojáři dali tu práci s detaily a ke hře přistupovali s precizností a péčí. Mafia možná není tak bohatá na úkoly a různorodé možnosti jejich plnění, rozhodně ale na menší ploše poskytuje více zážitků, než je tomu např. u GTA IV. Po chutné polévce a horkém objetí už je na čase vydat se za nějakou tou prací. To víte, rodina se nějak živit musí.
Již před domem ale dostáváme možnost vyzkoušet si nový bojový systém, který je jedním slovem nabušený. Sestra má problémy, a tak je třeba učinit lekci chlápkovi v černém kabátu. Systém dovoluje s využitím pouhých tří tlačítek kouzlit různorodá komba, která jsou nejen účinná, ale i dobře vypadají. Po několika pěstích a kopanci do čelisti už je situace jasná a my odcházíme s vítězným úsměvem. Ještě předtím se však stačíme dozvědět, že rodina dluží slušné peníze. Proč se tedy nevydat ke kamarádovi Joemu a nezkusit štěstí v nějaké špinavé prácičce? Tou má bez větších překvapení být odcizení nějakého toho žihadla, o kterém vám toho více poví kolega. Nejprve je ale potřeba zajít do obchůdku pro pár paklíčů a vyzkoušet si své nadání na nejbližším zámku. Zde nabízí Mafia 2 novinku v podobě malé minihry s páčením zámku, což je příjemné zpestření, které navíc přidává na realismu.
Martin Cvrček - Inu, v preview verzi jsme se všichni tři skutečně vyžívali. Mise pokračovala menší zkouškou střílení, kdy Vito dostal do rukou starý dobrý Colt 1911. Trefit nádrž starého vraku nebyl žádný problém. Jak už zmínil kolega, po zkoušce naší mušky následovala mise krádeži luxusního vozu, pro který bylo samozřejmě potřeba nejprve dojet. V tu chvíli byl dostatek času na hrátky s kamerou. K dispozici je jak klasický pohled zpoza vozu, tak i kamera umístěná na kapotě a u předního kola, jak to známe z prvního dílu. Při posledních dvou pohledech se nám sice zdála jízda trochu obtížnější a hektičtější, ale také mnohem zábavnější. Nějaký ten náraz do trafiky nebo sloupu nebylo potřeba řešit, naopak tím vznikaly kuriózní a úsměvné situace. Ale zpět k misi.
Auto se nacházelo na prostorném dvorku. Vrata byla zavřená, takže nezbývalo než přeskočit plot, což Vitovi nedělalo nejmenší problém. Ale ouha, po naší levici vyčkával chlápek s revolverem a světe div se, začal po nás střílet. Palbu jsme pochopitelně opětovali a zoufalec šel rychle k zemi (to, že nám chvíli trvalo zamířit nehodláme zmiňovat… Aha, pozdě :) ). Pro jistotu jsme s Vitem zkontrolovali zbytek dvorku včetně střech, jestli na nás náhodou ještě někdo nehodlá plýtvat olovem, ale nic, takže jsme přistoupili k autu. Jenže na balkóně si nás všimlo několik členů černošského gangu a naše chystaná krádež auta se jim určitě nezamlouvala. Začala menší potyčka, ve které byla poprvé možné vyzkoušet si systém krytí (trochu neprakticky nastavený na levý Ctrl, ale vše jde samozřejmě nastavit). Naši noví protivníci se rozhodně nechovali jako idioti, měnili své úkryty, vykukovali jen občas a nevystavovali své končetiny způsobem „Sem mě můžeš střelit a já padnu“. Pokročilou AI chválíme, ale i tak pro nás nebyla přestřelka nijak obtížná, takže nám nic nebránilo vzít si vytoužený vůz. Tentokrát jsme zvolili trochu méně sofistikovaný způsob krádeže auta, tedy vyražení okýnka u dveří. V ten okamžik byl k vidění další realistický prvek, a to ten, že Vito musí do okýnka udeřit dvakrát. Teprve po druhém úderu se sklo rozbije. Nám se to rozhodně zamlouvalo, navíc to byla jedna z mnoha příležitostí ukázky technologie PhysX od nVidie.
Když už Vito seděl za volantem, prorazili jsme si cestu skrz vrata, srazili pár nepozorných nepřátel a hurá užívat si menší automobilovou honičku. Členové gangu na nás ze začátku dost dotírali. Jenomže, při jízdě jsme narazili na jeden ještě větší problém. Tím byla zatáčka a nezvládnutá práce s brzdou, takže vzápětí už naše auto leželo na boku zaklíněné mezi dvěma sloupy. Co naplat, že naše pronásledovatele potkal téměř stejný osud, kvůli tomuto incidentu nebylo možné auto dovézt na místo určení, takže následoval automatický restart od posledního záchytného bodu, jímž byla přestřelka s černochy. Napodruhé už jsme si dokázali vytvořit slušný náskok, ale i tak nás po cestě čekalo pár nechtěných kolizí. I přes všechny trable jsme konečně dojeli s vozem k automechanikovi Mikeovi, sebrali odměnu a vydali se zpět k bytu Joea. Při té cestě nás čekala jen menší potyčka s policií, konkrétně zaplacení pokuty (už žádný neviditelný bloček jako v prvním dílu). Mise končila na gauči v kuchyni Joeova bytu a myslíme, že je nejvyšší čas, aby otěže převzal Fiola, náš mistr na přestřelky.
Filip Kraucher - Osobně jsem se nemohl dočkat chvíle, kdy už konečně usednu za klávesnici s myší a proženu Vita městem, jak to nikdo nikdy neviděl. Vybral jsem si misi, která je velmi podobná té z aktuálně vydané demoverze. Vlastně je to mise úplně stejná, až na to, že nebyla tak osekaná, zkrácená a odehrávala se někdy v zimě. Proto prosím omluvte, že se zastavím u trochu jiných detailů. Můj první pohled musel chtě-nechtě nejdříve padnout na systém města. Zkrátka jsem musel vyzkoušet, jak město dokáže reagovat na mé činy. A tak mi nedělalo problém ukrást před očima policistů luxusní auto a před nimi v klidu zdrhat po dobu několika minut. Dobré ale je, že o velké volnosti ubližování světu si můžete nechat leda tak zdát. A za to jsem byl nesmírně rád, protože když budete dělat blbosti, pěkně za to zaplatíte. Ať už pokutou, úplatkem nebo faktem, že vás budou zdržovat otravní policisté, když vás poznají na ulici. Abyste se stali anonymními, stačí si koupit nové oblečení nebo přebarvit auto. Nevím, jak klukům, ale mě se líbí, že je hra lineární a snaží se vás navést na to, co dělat a motivovat tak více ke hraní příběhu.
Po několika minutách divokých hrátek, přejíždění lidí, zabíjení policistů, testování utopení postavy (což nejde) a upřímně největšího nárazu o zeď s autem ve 80 km/h jsem dospěl k názoru, že je čas jít do opravdové akce, a tak jsem vyrazil za Joem, který na mě čekal v bytě. Ještě předtím jsem se ale musel stavět pro pořádnou zbraň - luxusní německý MG45 (díky Mendysi, já jsem na ty zbraně levej, ale vypadá fakt krutě). Líbí se mi, že ačkoliv hra vypadá next-genově, zachovává si stále něco z jedničky. Úplně vás pohltí nostalgie, když musíte dojet za někým pro zbraň a až poté vyrazit do akce.
Právě ona akce prošla změnou. A dost razantní. Kdo hrál Mass Effect, bude u Mafie 2 jako doma. To myslím zcela vážně a není to špatně! Hratelnost Mafie se totiž zprudka zvedla a přestřelky jsou plné adrenalinu, akce a napětí. Krycí systém je natolik dynamický, že si budete doslova užívat každý přísun hlavní postavy k nějaké překážce nebo skluz k nejbližší krabici za účelem vyhnutí se kulkám. Vypadá to báječně, hraje se to báječně a dokonce to báječně mluví. Všichni kolem boj komentují a mluvit o tom, že je to perfektní interaktivně-filmový zážitek nemá moc cenu.
Dohnat v misi Buzzsaw vypaseného tlusťocha není žádný problém. Můžete si sami v demoverzi vyzkoušet, zda to zvládnete dovnitř i ven. S tím, že ven to je trochu větší sranda. Neboť celá lokace vzplane plamenem.
Michal Maliarov – Během hraní jsme se dočkali i jedné stealth mise, která začíná, jak jinak, cestou kanálem. Tam si Vito navrch kabátu od Armaniho obleče i pěknou vrstvu odpadu a, ehm…hoven, což se rozhodně nelíbí psovi za plotem. První stealth mise, kterou jsme vůbec měli možnost v Mafii spatřit, si klade za úkol záchranu několika známých Vita ze spárů konkurenční mafie, jejíž poskoci jim v zapadlém masokombinátu hezky fyzicky vysvětlují, co se jim nelíbí. Pro změnu kradmé řešení problému do hratelnosti skvěle zapadá, neruší zbytečnými ukazateli ani úkoly typu „tady vás nesmí nikdo vidět, tady tiše odstraňte stráže v tomto pořadí“. Hra spoléhá na vaše reakce a postřehy, což je jen dobře. To dovršuje zajímavě vybraná lokalita, kde se přesouváte z potemnělých chodeb do mrazicích místností, ze stropu visí vykuchaná prasata a vám svrbí prst na spoušti. Vystřelit ale nemůžete, potom by to vaši kolegové nepřežili (vyzkoušeno).
Vito se tak proplete celým staveništěm, na jehož konci čeká namistrovaný svalovec. Nebyla by to ale Mafia, pokud by se věci lehce nezkomplikovaly. Po poražení „minibosse“ se totiž do továrny přiřítí posily, na které už jsme si hezky z okna posvítili Thomsonem se zvětšeným zásobníkem a několika granáty. Celkově jsou přestřelky ve hře zpracovány prvotřídně a vůbec se nepodobají systému „kryj se a střílej naslepo“ z GTA IV. Tady bych styl krytí a vedení soubojů přiblížil spíše k Mass Effectu 2, díky čemuž přestřelky nejen dynamicky drží, ale dovolují hráči i taktizovat. Filmový hektický efekt létajících šrapnelů a praskajících lahví na baru ale rozhodně nepostrádají. Velkou mírou pohodlnosti k tomuto faktu přispívá i brilantně odvedené ovládání, které je přesné a rychlé.
Tímto náš krátký výlet do čtyřicátých let končí. Po misi stačilo jen dojet k dobře osvětleným garážím a vystoupit, což je scéna, kterou můžete vidět ve videu na televizi za našimi zády. Po chvíli v Empire Bay se jeví Mafia 2 jako skvělá akční adventura a důstojný nástupce legendární jedničky. Postrádá sice pomyslnou volnost GTA série či různorodost některých sand-boxových titulů, pro nás je ale druhý díl zážitkem, který je hříšné obejít stranou. Už jen proto, jaká péče byla vývoji věnována, což je cítit z každého pixelu hry. Doufáme, že jste si dojmy užili stejně, jako my a jako menší bonus vám ve videu nabízíme nejen pohled na naše snahy v misích, ale i skopičiny s Vitem a nepovedené zatáčky, projížďky po chodníku a záměrně vyvolané přestřelky. Proč? Protože můžeme.
Brzy se vám ozveme s podrobnou recenzí, do té doby si užívejte hratelné demo, které je již v současné době k dispozici i lokálně na Zingu!
