Já, Bloger

27. 5. 2011 13:31

Ve jménu Zingu

Reklama

Ve jménu Zingu

Nikdy mě ani nenapadlo, jak dlouhá byla má cesta...

Jako většina dlouhodobých uživatelů moru známého pod přezdívkou 'Internet', jsem i já jeden z těch, co své názory musí publikovat, i kdyby trakaře padaly. A jako první mě logicky nakopl nápad – založit menší blogovou stránku na webu. A jak se dalo čekat, první produkty mé klávesnice nestáli ani za jednu hvězdičku. Blog jsem tedy brzo vzdal.

Znovu a naposledy

S mou poslední špetkou sebeúcty jsem kontaktoval několik známých, kteří se nebáli dát mi hodinu svého volna denně na vybudování nového blogu. Společně s dalšími čtyřmi blogery jsme zpracovali přes 30 recenzí. S kvalitou jsem ale i přes pomoc byl pořád 'nejlepším‘ pisálkem. Ostatní neudrželi tempo, které blog potřebuje, aby se nezhroutil zevnitř. A tak se náš tým po dvou měsících rozpadl.

Znovu a naposledy... podruhé

Takže jsem zůstal dlouho s jizvami, které ale pod tíhou neustálé potřeby psát a psát, najednou zmizely. Při mém štěstí jsem se dostal na CoD stránku, která náhodou hledala posily na psaní novinek do oddělení pro nový díl série. V mém desetiminutovém váhání mi problesklo několik myšlenek: ‚Můžu si dovolit zkazit reputaci dobré stránce?‘ Naštěstí se tato myšlenka rozplynula, když jsem dostal nabídku na vedlejšího místo moderátora a redaktora. Tentokrát jsem neváhal ani vteřinu.

Je třeba zdůraznit, že tento úsek mého života coby redaktora byl hlavním odrazovým můstkem. Nebýt této příležitosti, nikdy bych nezačal znovu psát, a nikdy bych nepřišel na Zing.

Po půl roce psaní jsem nabyl zjištění, že, ačkoliv je hezké hledat a psát novinky, já byl vždycky spíš na recenze a hodnocení her. Takže netrvalo dlouho, a své nejdelší působiště jsem opustil. Posléze jsem úplně vypustil myšlenku na vedení vlastní webové stránky, nedej bože jí pak i řídit.

Chvíli strpení, přemýšlím

Trvalo skoro rok, než jsem znovu začal uvažovat o blogu. Tentokrát jsem se ale vyvaroval klasickým webovým blogům. A snažil uskutečnit zdánlivě naivní myšlenku na ideální útočiště, kde bych mohl publikovat, co a kdy budu chtít.

Ne, ještě není konec…

Svůj lov jsem však ukončil kvůli mnoha mimo-internetovým aktivitám, které mi neustále lezli do hledání, ale i do psaní vůbec.

Jedině paradox to mohl zlomit

Vlastně to všechno je jedna velká šťastná náhoda. Moje poslední recenze na GTA IV mě vytáhla do internetu, kde jsem potřeboval nutně jednu pitomou nepodstatnou informaci. Normálně bych rovnou projel Wikipedii. Z nijakého důvodu jsem ale zkusil neosvědčený Seznam. Samozřejmě mi vyskočil jako první Zing.

První pouť do říše nebeské

Však znáte ten pocit, že nejste zdejší. Ano. Ten mě tu doprovázel hodně často. Po pár dnech zde jsem si ale uvědomil, že bez registrace si nepomůžu. Po registraci a objevení několika zajímavých možností jsem tušil, že zde nezůstanu jen na týden. První, co mě asi dost vyvedlo z mé mentální sféry, byly ty úžasné nápady, při kterých mi čelist spadla až k nohám.

Levely
označení her
možnost přátel

Každým dnem jsem objevoval nové věci

_{(Už mnohokrát jsem Zing označil jako za herní ekvivalent FaceBooku. Dnes se za toto tvrzení velmi stydím. Stránka pro internetové šílence s nutkáním dělit se o svůj život s kýmkoli na internetu nesahá Zingu po kontníky.)}

...Můj život nabyl nové perspektivy, coby fanatického hráče. Tohle jsem hledal. Ale, jak říkám, zatím jsem byl jen na kraji lesa, a cíl byl mnohem blíž, než jsem vůbec tušil.

Potravní pyramida

Prvních pár týdnů zde jsem vyplnil komentováním a četbou novinek. Pořád jsem se orientoval. Objevil jsem zajímavou Hierarchii, která byla ale komplikovanější, než se zdálo. Musel jsem si, jako každý nový uživatel, zvyknout, že moje reputace zde závisí na jednoduchém systému Levelování. Zde se taky projevila nutnost znát několik stálých členů této komunity (však víte). Což bylo naprosto nezbytné pro navázání se na kolektiv. Avšak, na krátkou dobu jsem se ocitl ve slepé uličce. Mé jediné aktivity připadly na zatím jediné známé, komentáře novinek. Zde jsem si ale zázemí budovat nemohl.

Což mě vedlo k dalšímu studiu celého portálu. Dodnes jsem si to nevysvětlil, ale i když jsem tenkrát prometl každý kout Zingu, nenašel jsem nic zajímavého.

Moje milá droga

Moje hledání ustalo při pročítání klasických komentářů. Jeden z méně aktivních uživatelů se totiž rozpovídal o svém článku. Slovo dalo slovo a během následujících patnácti minut jsem vlastnil svůj blog. Můj první článek byla, jak jinak, recenze na zrovna vycházející hru Bulletstorm. Dodnes se divým, jak jsem tenkrát mohl napsat na svoje dnešní nároky tak stupidní a krátký článek. Ale co, líbil se. A další následovaly. Moje závislost se mi obmotala okolo krku jako nikdy. Začal jsem znovu žít – Zingem.

Vám všem

Nedělám často, že bych zrovna jásal nad dobře provedenou stránkou, ale Zing není 'povedená' stránka. Každý, kdo zde strávil tolik času co já, o tom musí vědět své. Zing kombinuje všechno pro naší osobní ventilaci – podívejte se, kolik možností nám všichni z týmu Zingu dali, na úkor sebe.