Když se dva hádají, třetí jim krade publikum

Next-gen bitva o duše hráčů je v plném proudu a vůbec poprvé to vypadá, že si jsou obě novinky rovny. Tak nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že obě firmy v honbě za větším kouskem koláčového grafu zapomněly, pro koho to všechno dělají.

Pomineme-li totiž na okamžik velkohubá prohlášení Microsoftu o zničení Sony, a současně neschopnost japonského gigantu táhnout peloton, zůstane na patře nepříjemná pachuť. Čím dál víc to totiž vypadá, že ani jedné ze zúčastněných stran už dávno nejde o to mít tu nejhezčí bábovičku na pískovišti, jako spíš o to ukázat, že ta sousedovic je z horšího písku. Pokud dění na Zingu sledujete pravidelně, určitě vám neuniklo, že jsem upřednostňoval Xbox One. Slovy mého věrného, a ve všech komentářích čilého, fanklubu to bylo proto, že usínám s X360 místo polštáře, zakrývám se programovým prohlášením firmy a ve slabinách mám vytetovanou Ballmerovu podobiznu s nápisem „Navždy spolu“. Protože mi ale bylo mé básnické střevo už v mládí násilím vyoperováno, omezuju se většinou na suchá konstatování, že mi prostě víc sedí xboxové exkluzivity. Prašť jako uhoď.

Pravdou nicméně je, že Microsoft aktuálně dělá první i poslední, aby se hráčům zavděčil. Jen díky tomu zmizela nutnost mít Xbox One neustále připojený k internetu. Rovněž jsou zpět fyzické kopie her a ani Kinect už nemusíte mít pro úspěšné spuštění konzole zapojený. Pořád mi ovšem tak trochu vadí relativně vysoká cena, za niž mi budou zodpovědní lidé i nadále nutit pohybový ovladač. Ze zámoří sice zaznívají docela pozitivní ohlasy, údajně je nový Kinect kvalitativně někde úplně jinde než ten starý, ale všemu tomu hopsání před televizí jsem zkrátka nikdy nepřišel na chuť. Sony naproti tomu vlastně nic moc měnit nemuselo, protože se hráčům s novou konzolí trefilo přesně do chuti a od prvního dne si tak mohlo užívat v rámci možností zaslouženého pobytu na výslunní. Jenže už i na Olympu se začíná zatahovat a finále téhle války bude navzdory očekávání ještě zatraceně zajímavé.

Bernou mincí budou především exkluzivní tituly, kterých sice zatím Microsoft oznámil o chlup víc, což ale ještě nemusí nic znamenat. Dnes bylo sice kupříkladu potvrzeno, že Dead Rising 3 skutečně vyjde pouze na Xbox One (nejde tedy o spekulovanou časovou exkluzivitu), avšak spousta hráčů tuto skutečnost kontrovala prohlášením, že byť je jich víc, nejsou ty hry nijak zvlášť zajímavé. To je samozřejmě extrémně subjektivní. A vzhledem k tomu, že Yoshida dnes za Sony nepřímo potvrdil, že po E3 a GC nebude s největší pravděpodobností ani TGS nikterak bohaté na představení nových her (nebyl by prý problém přispěchat s ohlášením tuny her, ale vývojáři chtějí mít nejprve jistotu, že mají co ukázat a hlavně, že prezentované ve hře vydrží; jinými slovy, k odhalení dojde až vývoj pořádně pokročí), budou pravděpodobně rozhodovat maličkosti.

A právě v těch má navrch americký koncern. Microsoft je už totiž docela známý uzavíráním tuny menších smluv se všemožnými společnostmi, díky nimž pro své platformy získává exkluzivní DLC (Call of Duty), potažmo bonusový obsah (Ultimate Team ve FIFA 14). Většina hráčů to sice smete ze stolu jako irelevantní proměnnou, ale pravdou je, že v Americe, dost možná i Británii, se na to hodně dá. Obzvlášť v případě série Call of Duty, o níž si sice můžeme myslet co chceme, ale každoroční prodejní rekordy mluví za své. To je obrovská kupní síla, v níž se bez pochyby najde nemálo jedinců, kteří prostě nebudou chtít na nová rozšíření čekat celý měsíc. Upřímně by mě zajímalo, kolik hráčů, co tak zuřivě tleskali indie exkluzivitám na PS4, tajně uvažovalo, jestli kvůli CoD DLC přeci jen nakonec nejít do Xbox One?

Věřím, že díky tomu všemu mnozí za uplynulé tři měsíce na next-gen výtvor Microsoftu změnili názor. Já vím, že já ano. Změnil jsem totiž názor na celou novogenerační vlnu. Kromě vyššího výkonu (jež je ale zanedbatelný s ohledem na to, co schopní tvůrci stále ještě zvládnou na X360 a PS3) zatím nenabízí ani jedna konzole nic, co by za tu investici stálo. Opravdu zajímavé exkluzivní tituly se na obou herních mašinkách dají bez přehánění spočítat na prstech jedné ruky (ohánějte se nezávislou scénou jak je libo, ale hry, které by bez problému utáhlo i Wii U vážně neberu jako dostatečný důvod pro koupi next-genu), přičemž ani jedna firma na tom podle všeho nehodlá v těch pár měsících do vydání nic moc měnit. Pokud by se mě tedy aktuálně někdo zeptal, co by si měl koupit, moje odpověď by byla veskrze prostá. Playstation 3.

Poměr cena výkon je u něj bezkonkurenční, přičemž poslední dobou na něj vychází mnohem víc zajímavých titulů než na Xbox 360. Navíc, Playstation Plus je na něm stále ještě pouze příjemným doplňkem, nikoliv nutností, a Uncharted série či The Last of Us jsou jedněmi z nejlepších her aktuální generace. Pokud by dotyčný náhodou PS3 vlastnil, nemohl bych jinak než doporučit, aby zatnul zuby a opravdu alespoň rok s přechodem na novější železo počkal. Xbox One ani Playstation 4 prostě zatím nemají v rukávu dost trumfů na to, aby adekvátně odůvodnily vysokou pořizovací cenu.