LEGO Lord of the Rings – dolary vládnou všem

Recenze z hraní Xbox 360 verze

Touha vrátit se mezi všechny ty hobity, elfy, mluvící stromy, přízraky a další potvory byla obrovská! Od uvedení Návratu krále do kin uplynulo moře času (ano, už je to opravdu devět let) a díru na trhu, která vznikla po premiéře posledního dílu trilogie, se do dnešního dne nepodařilo zacelit. Ve filmové branži je to sice o něco patrnější, ale i hráči trpěli. Především proto, že hry s licencí Pána prstenů se v obchodech objevovaly poměrně často, avšak v drtivé většině případů pouze coby potrava pro masy. Žádnému se nepodařilo imitovat lehce pohádkovou atmosféru filmů. Tedy, žádnému až doteď.

LEGO nikdy nemělo problém nalákat houfy lidí. Zatímco za našich časů to však bylo na skutečné kostičky, současná generace radši všechno řeší digitálně. A proč ne, předělávky známých (nejen) filmových hitů jsou po čertech povedené a čas i peníze jim rádi obětují taky starší ročníky. Důvodů je k tomu přitom hned několik. Vynikající hratelností počínaje a povedenými vtípky konče. Nic ovšem netrvá věčně a aktuální Lord of the Rings je toho zářným příkladem. Než mi ovšem omlátíte plastové krychle a kvádry o hlavu, dovolte mi to vysvětlit.

Tvůrčímu celku muselo být od počátku jasné, že s tímhle dílem vstupuje na neprobádané území. Ačkoliv základní premisa zůstává nezměněná, pryč je tradice němého filmu a všechny postavy se tak dočkaly nekouskovaných dialogů přímo z trilogie. To nicméně představuje rovnou dvě nepříjemnosti. Zaprvé, ortodoxní fanoušci brblali od chvíle co se to dozvěděli a nepřestali s tím ani po vydání. Hra tím přišla o část svého kouzla a to je prostě fakt. Zadruhé, aby vše sedělo k dění na obrazovce dialogy jsou nejen naporcované, ale taktéž různě přeházené. Tady se pro změnu slova ujali milovníci Jacksonova eposu, kteří nadávají, že tak to nebylo. Může to znít malicherně, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na lidi, kteří filmy znají to působí rušivě.

A to není jediná výtka směrem k narativnímu zpracování. Díky přítomnosti mluveného slova se totiž vývojáři museli podstatně věrněji držet předlohy a gamesa tím „trpí“, hodně. Ne snad, že by kvůli tomu byla špatná, ona je jen vážná. Promítá se do ní ponurost příběhu trilogie, v níž není na očekávané a oblíbené vtípky mnoho prostoru. Ne snad, že by absentovaly úplně, jen jsou v útlumu, a když už se nějaký dostaví, člověk má víc pocit, že se tam nehodí. Je to takový zvláštní paradox. Osobně jsem třeba každý jeden netrpělivě vyhlížel, neb jsem tak byl předchozími LEGO hrami vycvičen, ale když jsem se ho konečně dočkal, nebyl jsem schopný si ho pořádně vychutnat, protože mi tam prostě neseděl. K tomu se pak váže i druhá věc. Díky zpracování, jaké tvůrci zvolili, má hra blíž k filmu než ke svým sourozencům. Kdybych ovšem chtěl koukat na film, strčím si do mechaniky úplně jiné DVD.

LEGO Lord of the Rings je vážně škoda. Odhlédneme-li totiž na chvíli od výše zmíněného, titul jako takový opravdu není špatný. K dispozici je bohatý svět, spousta kostiček na posbírání, tajných předmětů na odemčení a úkolů na splnění. Vše se ovládá s lehkostí LEGO hrám vlastní a dokonce zbylo místo i na několik novinek. Třeba inventář, kdy s sebou může každá jedna postava nosit předem daný počet různých předmětů. V závislosti na jejích schopnostech a vybavení pak rozdělujete úkoly ve skupině.

Mimo to je k dispozici v rámci možností otevřený svět, ve kterém není problém se na dlouhé hodiny ztratit při plnění vedlejších questů. Herní doba se sice pohybuje někde kolem devíti hodin, ale to opravdu pouze za předpokladu, že odmítáte byť jen na vteřinku uhnout z předem nalajnované cesty za zničením Prstenu. Důrazně to nedoporučuji, protože doplňkové úkoly jsou nesmírně chytlavé a nezřídka vás pobaví víc, než hlavní dějová linka. Všechny jsou navíc doplněny o mini příběhy, abyste náhodou neměli pocit, že jen běháte všude možně za záhadnými předměty.

Pro lovce nejvyššího skóre je pak jako vždy k dispozici i free-to-play mód, jenž se vám odemkne po dohrání každé jedné úrovně a vy se do něj můžete vrátit s příběhově nesouvisejícími postavami, abyste se kupříkladu dostali na místa, kam to dřív nešlo. Charaktery se přitom odemykají postupně, jak jsme zvyklí, případně si je za menší obnos můžete zpřístupnit sami a v předstihu. Jenže! Když už to začne vypadat, že by bylo možné hru až na jednu subjektivní nepříjemnost chválit, projeví se neduhy mládí, které se hochům z TT Games ani přísnou výchovou nepodařilo odstranit.

Stále tu tak máme zlobící kameru, jež čas od času dokáže pěkně pocuchat nervy a postarat se o to, abyste na sebrání posledního kousku puzzlů ještě dlouho vzpomínali. Zlobí i zmiňovaný inventář, který je sice fajn, ale ovládáním v něm by chtělo trochu víc odladit. A kapitola sama pro sebe je přepínání mezi postavami, které se ne vždy chová logicky. Nepřítomnost online kooperace je pak už jen shnilou třešinkou na jinak dobře vypadajícím dortu. Proč se ještě neobjevil ani po tolika letech a prosbách hráčů, nelze to pochopit.

Takže abych to shrnul. LEGO Lord of the Rings je v mých očích ostudně promarněnou šancí, která v mém osobním žebříčku dosáhne přinejlepším na šest bodů z deseti. Z velké části kvůli frustraci, která se dostavila, když jsem po měsících čekání pln entuziasmu konečně strčil disk s hrou do konzole. Musím být ovšem objektivní a je třeba přiznat, že herně titulu opravdu nic neschází. Vše je tak jak jsme zvyklí a máme rádi, navíc se studio postaralo o předělání další milované značky. Prostě jen zamrzí, když si uvědomíte jak skvělá gamesa to mohla být, kdyby si TT Games dali víc záležet a Warner Bros. nekvaltoval na vydání kolem premiéry Hobita.