Oficiální přívěšek letošní olympiády, který zcela popírá tvrzení sportem ku zdraví a nefunguje prakticky v žádném aspektu.

Reklama

Recezne z PC verze!

Jednou za čas vznikají hry, které jsou určeny pouze k mučení herních recenzentů a k působení co největšího utrpení na nic netušících mladých hráčích, kterým podobné hrůzy koupí rodiče s myšlenkou dobrého skutku. Jsou to hry s cejchem všemožných sportovních akcí, olympiádami počínaje a mistrovstvími světa či Evropy konče.

Tyto bestie v rouše beránčím na nebohého kupce útočí veškerými marketingovými zbraněmi. Rádoby výchovný obal nabádající hráče ke sportovní aktivitě i v realitě, slušivé logo konkrétní akce a v neposlední řadě také samostatná sportovní událost na podobný titul dělají takřka dokonalou reklamu. Posledním takovýmto případem je právě oficiální hra k letošní londýnské olympiádě, kterou má na svědomí Sega, a jejichž koupi doporučuji pouze na Guantánamo nebo do erotických salónů, kde si vyšinutí muži nechávají ubližovat.

Blbá a nijak pohledná

Londýnská olympiáda totiž hráči skutečně ubližuje a ještě ani teď nevím, jestli si ke psaní nevzít kyblík na zvracení. V podstatě se tady totiž nedá ani téměř nic hodnotit a obzvláště PC verze hry může maximálně sloužit k poměřování, jak velkými masochisty ve skutečnosti její autoři jsou. Až na grafiky totiž nemá vývojářský tým v herním byznysu co dělat a doufám, že je brzy po vzoru slavnějších patlalů zavřou.

Jestli totiž něco nelze nové oficiální olympijské hře upřít, tak je to vzhled. Menu a rádoby efektní kreslené přechody mezi jednotlivými soutěžemi totiž skutečně pěkné jsou a na poměry titulu dokonce není žádnou tragédií ani grafika. Toporné animace postav známé z minulých her tentokráte přeci jen dokáží konkurovat klasickým béčkovým hrám. Volba světlých, až křiklavých barevných odstínů a skutečně jednoduchých textur pak hru v podstatě zachraňuje od totálního průšvihu a použití reálných kulis také možná někoho uchlácholí.

Klávesnice... budiž ti země lehká

Jinak tady jde totiž všechno ostatní od desíti k pěti. Takový manuál se chvástá přítomností nějaké padesátky rozličných sportovních disciplín včetně cyklistiky, lukostřelby nebo třeba závodů kajaků. Realita je však o poznání střídmější. Každá disciplína se zde totiž vyskytuje hned v několika variantách a nakonec nám tak vychází nějakých dvacet pět navzájem odlišných disciplín, které bohužel nepatří mezi nic světoborného!

Jediným doporučením, které ohledně tohoto titulu mám, je se mu vyhnout širokým obloukem!

Některé totiž poskytují ještě méně zábavy, než minihra během načítání oficiálních stránek autorů a fakticky si je pustíte maximálně jednou ze zvědavosti. Kamenem úrazu celé hry je totiž ovládání, které atakuje hranici imbecility. Nabídky se tady potvrzují stiskem F1, rozložení ovládacích prvků na klávesnici je neuvěřitelně blbé a o pokusu nahradit analogové páčky chaotickým ježděním myši po stole raději pomlčím, nebo se vám ještě udělá špatně tak jako mně. Faktem totiž je, že kromě hrozného rozložení kláves má hra extrémně zpomalenou odezvu a daleko více než k zábavě slouží k vytočení hráče do nebeských výšin. Na klávesnici je pak hratelná zhruba jedna šestina hry a na gamepadu to není o moc lepší.

Prostoduchý děs a hrůza

Leč se totiž hra stává při použití ovladače alespoň vzdáleně hratelnou, vlastně ani není co hrát. Zajímavých disciplín je vzhledem k odfláknuté úrovni zpracování poskromnu a jako celek vlastně tento titul nabízí asi stejně zábavy, jako nějaká java blbůstka v prohlížeči, která je zadarmo. Tohle pouze vypadá o pár tříd lépe!

Jako poslední útěchu je možné titul strčit bandě připitých teenagerů při nějaké párty, ale docílíte pouze rozmláceného počítače, potažmo konzole a značně vystřízlivělých návštěvníků. Nikdo s normálním IQ a hráčskými schopnostmi totiž nemůže porozumět zbytečně překombinovaným principům jednotlivých sportů, kdy musíte používat klidně i desítku ovládacích prvků. Žádnou šanci vzhledem ke konkurenci tak nemá londýnská olympiáda ani na poli party her, kde ji jednoduše válcují mnohem promakanější a po všech stránkách lepší konkurenti.

Kromě zničené klávesnice nebo rozmláceného ovladače se nemáte vůbec žádnou šanci pobavit. Snad jediným světlým bodem vedle grafiky a jakési prezentace je jen repetetivní hudební smyčka a povedený anglický komentář. Do nebe volající prázdnotu tohoto titulu totiž nezachraňuje ani většinou fungující multiplayer, nebo možnost zahrát si různé (tady prakticky totožné) herní módy. Ve více lidech jsou totiž jednotlivé disciplíny pořád tak krkolomné na ovládání a také tak bezduché.

Špatný vtip

Ostatně, bezduchá je také celá tato hra, pokud se tedy vůbec snížíme tak hluboko, že budeme tento znásilněný produkt marketingu nazývat hrou. Více zábavy a herního zážitku vám totiž poskytnou i java hry a v případě oficiální hry k letošní olympiádě nefunguje takřka nic. Špatně je celá koncepce titulu! Vybíraní přihlouplých disciplín z menu bez žádné přidané hodnoty je vzhledem ke konkurenci pouze hodně špatným vtipem.

Celé to ale ještě doplňuje na PC naprosto nechutné ovládání a totálně bezduchá hratelnost na úrovni obsahu dostupného běžně zadarmo, což je vyloženě hrdelní zločin. Za průměrnou grafiku a obstojné ozvučení takového rázu bych se zdráhal dát stovku, natož pak téměř tisícovku, za kterou se nám tuto hrůzu snaží australské studio Segy vnutit. Tuhle hru prostě nikomu nekupujte, nebo riskujete otisk DVD placky na tvářích. Na konzolích se jedná o pouhý průměr daného žánru, a to ještě hodně slabý. Na PC se pak dá bez nadsázky mluvit o sebevraždě.