Ztracený slon i jméno. Dokážete bezejmenné hrdince pomoci a záhadu vyřešit?
Haruki Murakami je současný autor, který dobývá svět svými díly s prvky magického realismu. Nezávislé vývojářské studio Bit Byterz z Teheránu tento autor okouzlil natolik, že se rozhodlo vytvořit adventuru inspirovanou jeho krátkými povídkami. Vývoj této hry byl podpořen na Kickstarteru, a již v roce 2012 byla na prvním teheránském herním festivalu oceněna v kategorii „vizuální umění“.
Nevím, jak se jmenuju
Mladá žena žije v malé přímořské vesničce a už půl roku spíše jenom přežívá. Trpí zvláštní nemocí, kvůli které je dost zapomnětlivá. V současné době je to tak vážné, že dokonce neví, jak se jmenuje. Zapomíná i různé jiné drobnosti, a proto si vede deník, do kterého si zapisuje věci, které by jinak mohla zapomenout. Jednou to, že holčička, která bydlí o patro níž, se s ní nechce bavit, jindy pak, jak má klepat na dveře svého kamaráda Qardashe. Kromě toho, že má problémy s pamětí, ji také trápí nespavost. Místo toho, aby usnula, ji ruší starý námořník, který vyhrožuje, že dokud je vzhůru on, bude vzhůru i ona. Do svého deníku si proto také poznamenává, že musí najít nějaký způsob, jak se námořníka zbavit.
Kromě toho, že se musí postarat o námořníka, má i několik dalších úkolů. Především tedy vzpomenout si na své jméno. Jistou pomocí je jí psycholožka, která se nově přistěhovala do města a věnuje jí svůj čas a dává jí tipy. Další záhadou je pak ztracený slon Phil. Ztratil se ze Zoo a ve městě jsou dokonce speciální detektivové, kteří po něm pátrají pomocí přístroje, který překládá zvířecí řeč do lidské.
„Hlavní hrdinka si ráda nechá pomoci nejen od lidí, ale také od zvířat. Seznámí se také s tvory, kteří stojí na pomezí mezi člověkem a zvířetem. Takovým snad může pomoci s transformací.“
Na své cestě potkává bezejmenná žena nejen mnoho lidí, známých i neznámých, ale také polidštěná zvířata, která s ní mohou bez problémů komunikovat a mnohdy jí pomohou. V městečku se vyskytuje třeba kocour operní pěvec nebo super žába, která umí čarovat.
Půvabný vizuál
Malé městečko, ve kterém se pohybujete, má všechno. Kavárnu, pekárnu, květinářství, odlehlou chatku s podivínem i pláž s majákem. Užitečná je také mapa, na které se vám postupně zobrazují místa, která můžete navštívit. Mapa také umožňuje rychlé cestování mezi místy a šetří tak čas a klikání. Dalším dobrým rozhodnutím byla také možnost zobrazit všechny aktivní body. To se velmi hodí třeba v těch případech, kdy je předmět nešikovně schovaný někde v trávě nebo za stromem a není ho pořádně vidět.
Postavy jsou ztvárněny velmi osobitě, jejich figura může působit trochu jako z filmů Tima Burtona. Jsou pestré, mají místy neobvyklé oblečení a moc se nepohybují. Místa, na která se vydáte, jsou ve většině případů moderní, příběh se rozhodně odehrává v současné době. Hrdinka má ve svém bytě i notebook, ten však používat nebude. Pláž, chata i hlavní náměstí – vše působí velmi idylicky a hezky se na to kouká.
Přemýšlení a zkoušení
Memoranda bohužel trpí častým nešvarem adventur, a to sice postupy, které jsou reálnému světu velmi vzdáleny a jen stěží se dají nazývat logickými. Kdyby šlo jenom o menší části, nebyl by v hraní až takový problém, ale kromě krátkých sekvencí, kdy přesně víte, co se po vás chce, je těžké zjistit, co je vaším dalším úkolem. Na začátku je ještě jednoduché se ve hře orientovat, protože se různá místa odhalují postupně, a tak se dá ještě vyvodit, co se po vás chce. Zhruba od poloviny hry se ale potýkáte s větším množstvím úkolů a kromě „memorand“, kde máte zapsané své poznámky, není vůbec jasné, co se po vás chce. Je lehké se ve hře ztratit a nebýt schopen pokračovat, protože prostě nebudete vědět jak.
Příkladem může být proces opíjení kamaráda. Barmanka mu zadarmo nenalije, a tak se snažíte najít něco, čím ji uplatíte. Nakonec jsou to hodinky, které patřily dědečkovi vaší kamarádky z květinářství. To, že má barmanka ráda staré věci se dozvíte ale až potom, co jí tyto hodinky dáte.
„Kromě již zmíněné mapy a memorand máte k dispozici také inventář. V tom je možné si nalezené předměty prohlédnout, nebo je mezi sebou kombinovat. To může být velmi důležité pro posun ve hře.“
Velmi zrádný je také inventář, ve kterém si občas některé předměty musíte prohlédnout. Když na tento důležitý krok zapomenete, budete se plácat od ničeho nikam. Podobně to funguje se spojováním předmětů v inventáři. Velmi záhy vás pravděpodobně začnou otravovat průpovídky, které hlavní hrdinka opakuje vždy, když uděláte něco špatně. Má k dispozici totiž asi jenom tři.
Čas od času vám pomůžou u malých úkolů nápovědy. K většině menších úkolů jsou připojeny vždycky tři, které se postupně zpřístupní a nepřímo vám napoví. Je škoda, že podobný způsob nápověd není zakomponovaný v celé hře. Nemuselo by to být nijak přímočaré, stačilo by třeba vyznačit aktivní oblast, nebo zvýraznit konkrétní poznámku v memorandě, aby tak bylo jasné, který směrem se hráč má dále ubírat.
Memoranda je příjemná adventura, která se však postupem času mění spíše v noční můru. S přibývajícím počtem lokací, memorand a položek v inventáři je dost složité si udržet přehled a aplikovat podivnou logiku tohoto světa. Pokud však máte chuť na výzvu, můžete se do ní pustit. A jestli máte rádi magický realismus, jistě tím hra pro vás získá na atraktivitě.
Hru Memoranda koupíte na Steamu za 14,99 euro pro Windows, Mac a Linux.
Verdikt
Memoranda je hra na pomezí fantazie a fikce, tím však nelze její mnohé nelogičnosti omlouvat donekonečna. Hrát tuto adventuru jen s pomocí návodu jistě nebyl cíl autorů, ale lehce k tomu může dojít a půvabný vizuál také nemůže nepovedenou mechaniku zachránit.
