Mother Russia Bleeds - brutální pouliční boj

Mysleli jste si, že žánr beat 'em up v době moderních počítačů nemůže zaujmout? Proto je tady Mother Russia Bleeds, která možná změní váš názor. Alespoň mě hra příjemně překvapila, ač jsem se bál, že mě v pozdějších fázích nebude bavit. Ale ono to je přeci jenom zábavné, a to až do samotného konce, na čemž má určitě zásluhu i kratší herní doba. A pokud máte na někoho zlost, bude vás to bavit o něco více, protože není lepší pocit, než když se můžete pořádně vyřádit při bouchání do tlačítek gamepadu.

Jak už bylo řečeno v úvodu, Mother Russia Bleeds je typická beat 'em up řežba, která je věrná staré škole nejen svým pixelovým vizuálem, ale i samotným ovládáním a principy. Jen to pixelové zpracování je na některých obrazovkách trochu nekonzistentní, ať už mluvím o dešti, sněžení a omamných plynech, či rozmazaných předmětech, umístěných blízko k obrazovce. Ty jsou pro své dokonalé křivky jako vystřižené z jiné hry. Každopádně to není nic, co by vás odrazovalo od hraní.

Dalo by se říci, že příběh u podobných her není nijak důležitý. Nečekejte žádné animované cut-scény, příběh se odehrává skrz dialogy postav, na které narazíte. Žádný dabing, pouze jednoduché bubliny, kdy přeskakujete větu po větě. Ale jinak bych to snad ani nečekal. Celý rozhovor můžete rovnou přeskočit, ale to bych nedoporučoval, pokud tedy nebudete opakovat nějakou část hry, která právě podobným dialogem začíná. Rozhovory jsou sice plné klišé, ale někdy se i pousmějete.

A o čem ten příběh vůbec je? Cikánský kemp, bolševičtí perverzní pánové, tajná laboratoř… Je třeba něco dodávat? Ale to by ještě bylo jednoduché, kdybyste vy sami nebojovali se závislostí na látce zvané NEKRO, kolem které se to všechno točí a kterou budete sem a tam sbírat z poražených protivníků do injekční stříkačky. Tu můžete kdykoliv využít pro vlastní doplnění životů nebo životů vašeho kumpána. Můžete totiž hrát v kooperaci s kamarádem, ale i s umělou inteligencí, kdy se zvýší počet nepřátel a hraní je o něco větší zábava. Tedy pokud váš kumpán není ten s umělou inteligencí, protože v takovém případě je hraní spíše zátěž, kdy dokola oživujete vašeho společníka. Na výběr máte ze čtyř postav s typicky rusky znějícími jmény, jako je Sergei, Ivan, Natasha a Boris. Každý má trochu jiné statistiky, ale nijak velké rozdíly jsem při samotném hraní nezaznamenal.

Příběh je rozdělen do osmi kapitol, což se může zdát málo, ale některé kapitoly jsou dost obtížné, tedy alespoň souboje s bossy, které i při obtížnosti Normal budete několikrát opakovat. Za smrt vás hra nijak netrestá, vždy pouze opakujete určitou část a nevracíte se na začátek celé úrovně, navíc máte doplněné životy a plnou injekci NEKRA. Ale stejně si v některých částech budete trhat vlasy.

Na druhou stranu i ke konci hry budete některé pasáže procházet s prstem v nose, což se nedá říct o posledním bossfightu, který je rozdělený na několik částí. Jednou musíte udeřit ve správný čas do správného místa, jindy se zase uhýbat útokům vašeho soka, a to rozhodně není jednoduché, ale hlavně to není tolik zábavné jako porážení hordy nepřátel všemi dostupnými prostředky. Do rukou se vám kromě střelných zbraní s omezenou životností dostane třeba i telegrafní sloup a s tím je to teprve zábava! Od posledního souboje se ještě odvíjí samotný konec hry, který může být buď šťastný, nebo smutný. Ale vzhledem k tomu, že si k postavám stejně nestačíte vytvořit nějaký vztah, už i pro svou odlehčenou atmosféru, ani ta druhá varianta nijak extra nezamrzí.

Celý příběh jsem odehrál za nějakých osm hodin. To se může zdát jako krátká herní doba, ale za cenu čtyř set korun nelze očekávat zázraky. V příběhu se tím pádem nestačí dostavit stereotyp, a to je plus. Hra navíc kromě příběhu obsahuje i arénu, kde se můžete vyřádit s kamarádem a vynahradit si kratší příběh. Zabojujete si v arénách z příběhové části, které se s postupem hrou odemykají, zároveň si v arénách odemykáte nové injekce, které naopak můžete použít v hlavní dějové linii.

Redakce Zing.cz hraje na notebooku ASUS GL552.