Většina mých čtenářů/přátel již o této novince asi ví, ale chci se rozloučit.
Většina mých čtenářů/přátel již o této novince asi ví, ale chci se rozloučit.
Začala jsem na Zingu v lednu letošního roku, byla to úplná náhoda, Ondra mě našel na steamu, začali jsme si psát no a pak jsem už psala pro Zing recenze na indie hry. Ze začátku jsem se necítila úplně dobře, nevěděla, kde hry hledat, které si brát, jak odlišit zrno od plev (s tím mám stále problémy). Postupem času jsem si zvykla a hned druhá recenze, kterou jsem sepsala mi otevřela další dveře – CzechLP mě chtěl na pozici externí recenzentky. Tam jsem zdaleka tak dlouho nevydržela, časový rozvrh, kdo kdy smí a nesmí hrát plus podivné bodování mě nijak neoslovily. Z původního plánu vydržet tam teda aspoň půl roku byly nakonec jenom tři měsíce. Ale o to víc času jsem měla na Zing.
Jak šel čas, začala jsem více vnímat komunitu, chod webu i různé nešvary. Od pozdního vydávání „méně zajímavých článků“ až po špatnou úroveň jazyka. To je něco na čem poněkud lpím, roky si píšu deník, píšu blog, ráda čtu, snažím se, aby byl můj písemný projev dobrý (protože umím lépe psát, než mluvit). Nabízela jsem tedy, že mohu články na zingu korigovat před tím, než budou zveřejněny, samozřejmě za nějakou drobnou odměnu, protože toho na zingu vyjde přece jenom hodně a v té době jsem už tak psala recenze zadarmo, tak proč dělat zadarmo ještě korektury. Odměnou mi měly být slevy na xzone, což jsem odmítla a tím byla celá záležitost vyřešena, protože žádné další jednání o potenciální odměně neproběhlo.
Korektury jsem samozřejmě dělala po celé své působení na Zingu, ale především Ondrovi a občas Ježkovi. Ale to je totiž něco jiného, Ondra je člověk, se kterým jsme si výborně sedli, píšeme si prakticky každý den, je to kamarád. A navíc, on čte a opravuje všechny moje texty.
No a pak začal donate. Neslavná záležitost, moc se to nedařilo, což je samozřejmě škoda, zároveň jaksi pochopitelné. Již po prvním měsíci jsem se obracela na Michala s tím, že se mi jeho formulace v textech nelíbí, že jeho „zveřejňujeme recenze o indie, které jiné weby trestuhodně přehlížejí“ zrovna nekoresponduje s tím, že od odeslání indie recenze až po její zveřejnění můžou uběhnout třeba tři týdny, protože zajímavější hry mají přednost (což je něco, co stále nechápu – jaký je rozdíl v tom, jestli velká hra vyjde v pondělí a malá ve čtvrtek, nebo naopak).
Situace se každopádně nezlepšovala a po různých podvratných akcích, jež neměly valného úspěchu jsem se rozhodla pro poněkud guerillový postup. Bylo mi několikrát vytýkáno, že jakožto redaktorka bych se neměla vyjadřovat o redakci a jejích členech negativně. Takže, co jsem udělala? Co mi bylo na dosah ruky? Falešný profil. Se svým osobním životem se příliš nesvěřuji, takže asi málokdo ví, že mám přítele Tima, jenž je o pár let starší než já (ročník 1989). S trochou drzosti jsem dokonce použila jako profilovku fotku nás dvou s maskami, čili takové polomaskování. Pár písmen, pár čísel, v rámci anonymity ještě jiná VPN a jsem připravená na útok.
Články o donate, špatně sepsané recenze, místy útočně, místy konstruktivně. To účtu vysloužilo pověst trolla a hrubé zacházení. Vrcholu situace dosáhla dnes. V úterý zveřejněné preview bylo okomentováno v tom stylu, že má autor špatný písemný projev a že mu rád pomůžu, protože od šéfredaktora se pomoci nedočká, jelikož ten má sám co dohánět. Jistě, do šéfredaktora nebylo třeba šťouchat, ale zpráva byla určena autorovi a pomoc jsem myslela vážně. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem se dnes ráno vzbudila a komentář byl pryč? Poněkud mě to vytočilo, napsala jsem další komentář a pro jistotu udělala screenshot. Komentář byl opět pryč, ale čekala na mě aspoň soukromá zpráva, totiž, že jsem kritická vůči Zingu, takže se moje komentáře budou mazat. Už se ve mně vařila krev, takže jsem sepsala blogový článek. Ten byl tedy také smazán, s tím, že když jsem tak milá/ý ve zprávách, proč s tím jdu na veřejnost.
Ve výsledku jsem tedy poslala (velmi hrubě - tím myslím, že jsem opravila jen ty nejvýraznější chyby) opravený text a dozvěděla se, že mé komentáře byly smazány, protože útočily na šéfa, a protože jsem dělal/a randál a mohlo by to přilákat víc lidí. Což ovšem byl účel, protože když se všechno bude tutlat, tak se nic nezmění.
Proč tohle tady sepisuju a jdu s kůží na trh?
Viděla jsem dneska večer video Tondy Blaníka.
Svým blaníkovským stylem vysvětluje, že si myslí, že prezidentem může být každý, a že máme tendenci na tento post volit neotesance, hulváty a bezcharakterní prasata.
A já si říkám, sakra, herec může urážet prezidenta, říkat o něm, že je bezcharakterní prase a nikomu to nevadí. Ale běda, když někdo napíše, že Michal nemá vytříbený styl, to se hned musí zavádět cenzura.
Takže vám to tady takto předkládám. Budu mít trošku problémů? Možná ano. Budu mít klid v duši? Za pár dní jistě budu. Změní se něco? Bohužel asi ne. Přečtete si tenhle příspěvek? To se uvidí.
Do budoucna, ačkoli již oficiálně se Zingem nespolupracuji, vás ještě čeká rozhovor s tvůrci Rusty Lake (vyjde zítra) a recenze na hry Ken Follett's Pillars of Earth a Beat the Game.
Ještě nevím, zda se budu do budoucna na Zingu vyskytovat, kdo chce se mnou nadále udržovat kontakt, může si mě najít na facebooku nebo na steamu. Uvidíme, kdy se mi vrátí chuť na hraní, momentálně jsem spíše přešla na pasivní koukání na videa a k hraní se ne a ne donutit. Takže pauzu asi opravdu potřebuju, přece jenom, začínám sepisovat diplomku a tak bych měla mít na starosti jiné věci.
Samozřejmě mě mrzí, že se věci takto vyvinuly, měla jsem v plánu zveřejnit další články na blogu, polemiku o číselném hodnocení her i recenzi na hororovou adventuru Year Walk z roku 2014. No, uvidíme, asi k tomu už nedojde.
Mějte se krásně a pište básně a díky všem čtenářům za věrnost a interakci!
Terka
