Všiml jsem si, že o "menších" hrách tu toho tolik nezazní. Nejspíš není čas vše sledovat, a to je pochopitelné. Naštěstí je tu mezi čtenáři pár…
Všiml jsem si, že o "menších" hrách tu toho tolik nezazní. Nejspíš není čas vše sledovat, a to je pochopitelné. Naštěstí je tu mezi čtenáři pár jedinců, kteří nezávislé tituly hrají a aktivně se o ně zajímají. Já mezi ně nepatřím, ale přesto bych si rád dovolil upozornit na jednu zvláštnost, která se naskytla minulý rok. Jde o hru Doki Doki Literature Club! od studia Team Salvato. Ti z vás, kteří aspoň občas sledují nějaké ty divnosti, co teď lidi zajímají, možná budou koulet očima. Není se čemu divit...
Já...
Nejprve bych chtěl říci něco o sobě. Nepatřím mezi fandy anime (i když jsem něco viděl a něco četl) a nehraju (nečtu) vizuální romány. Těmto hrám se spíše vyhýbám, není to prostě můj šálek kávy. Jenže...
Na Steamu
Jednou jsem tak nějak přemýšlel, co si zahrát. Zabrouzdal jsem na Steamu do her zdarma a narazil na DDLC. Hru bych ani nerozklikl vzhledem k tématu, jenže už jsem o ní věděl z YouTube. Že je na té hře něco zvláštního... Kliknu a ... Nic. Trailer na simulátor randění, nebo jak se tomu nadává. Růžová barva. Anime holky. Mrknu na žánr... Psychologický horor. Na začátku traileru a na konci popisu varování, že hra není vhodná pro děti atd...
Ohlasy
Nyní má hra na Steamu něco přes 60 tisíc recenzí, z toho 97% kladných. Mohli jste pro ni hlasovat v rámci Steam awards v kategorii Nepopsatelný zážitek (nakonec tuto kategorii vyhrál Garryho mód (???)). Chápu, že nějaké "Ceny hráčů" jsou pro někoho nesměrodatné, ale zkuste se podívat na výběr toho nejlepšího na IGN. V rámci People Choice DDLC vyhrálo ve všech kategoriích, ve kterých bylo nominováno. A to v kategorii Nejlepší PC hra, Nejlepší adventura, Nejlepší příběh a Nejvíce inovativní. O adventuře se zde dá pochybovat... Teď na svém Twitteru Salvato oznámil 2 miliony stáhnutí.
Hrajeme
Nevím, asi jsem se pomátl, protože jsem si hru stáhnul a zahrál. Bylo celkem vtipné, jak se doma podivovali, co hraju a jaký soundtrack mi jede ve sluchátkách. Přibližně 2-3 hodiny (podle toho, jak rychle čtete a překládáte) se ve hře neděje nic zvláštního. Divím se, že jsem to vydržel. Holky se chovají divně, sexuální narážky, trapné situace... Ke konci příběhu jsem cítil zklámání, protože jsem věděl, jak skončí a říkal jsem si: "Vážně? Hrůza na konci, a pak titulky THANK YOU FOR PLAYING?" Omyl! Na "konci" hra teprve začíná. Ukazuje se něco, co vám doteď bylo skryto. Pokud si dopředu zjistíte, co se hra snaží skrýt, tak si ji tolik neužijete. Jen vám prozradím, že to není nic duchařského nebo tak nějak. Hra navíc používá klišé jak příběhová tak hororová (myslím lekačky, divnosti v obraze, zvukové efekty a tak). To může spoustu hráčů odradit od vyzkoušení nebo případného zkoumání dalších a dalších tajemství.
Problém hodnocení
Dostáváme se k problému hodnocení některých her. Autor se například snaží přijít s novým nápadem, ale vizuál zvolí vhodný jen pro někoho. Ostatní, kteří nejsou danému tématu otevřeni, o hru pak ani nezavadí. Jsem moc rád, že jsem v tomto případě udělal vyjímku a radím ostatním, aby ji udělali také. Zřejmě si už žádný jiný vizuální román natož simulátor randění nezahraji, ale nelituji těch pár hodin, které jsem DDLC obětoval. Stálo to za to!
Nadále zaujatý, přesto nadšený
Jsem a nadále budu v hodnocení zaujatý vůči anime a simulátorům randění, takže hru hodnotím 9/10. Ano... Jeden z nejlepších příběhů, co jsem mohl ve videohře zažít. Hodnotím příběh postav, který se nepodobá jiným herním příběhům. Pár takových her možná je, ale já nejsem zrovna znalec.
P.S. Nejsem tolik zdatný ve psaní, tak doufám, že jste se v tom neztratili.
