Posunutí branky, přehození hráče po tvrdém střetu na střídačku, ztráty helmy, zapojení brankáře více do hry – skutečně jsou to ty největší lákadla nového ročníku série NHL?
Netřeba se dlouho zamýšlet. Kdybychom NHL 12 dostali do rukou s tím, že se jedná o zcela novou hru, slovy jako brilantní, výborný nebo skvělý by byla protkána celá recenze skrz na skrz, přičemž výsledné skóre by se na pomyslném teploměru zastavilo pravděpodobně na čísle devět (nebo i deset?). Avšak EA na nás hýří nové NHL rok co rok již dvě desetiletí, kvůli čemuž je nezbytně nutné porovnávat nový ročník se staršími a tím přijít na kloub radě otázek. Jedna velká a pro mnoho lidí též nejpodstatnější – vyplatí se sáhnout do peněženky a utrhnout si chléb od úst, když mi na poličce leží předchozí díl? K odpovědi dobruslíme společně.
O kvalitách NHL 12 nás měla přesvědčit vydaná ukázka, kterou jsme si proklepli v nedávných dojmech. Demoverze na nás však zanechala poměrně rozpačité pocity, jež díky bohu plná verze smetla ze stolu. Na některé novinky si hráč musí nejenom zvyknout, ale rovněž se s nimi naučit pracovat. Vedle zcela malých, prakticky neviditelných úprav se EA rozhodla sérii posunout o něco dál ve velmi choulostivém aspektu – hratelnosti -, čímž nás donutila přistupovat k hraní zase trochu jinak. Když se po několika hodinovém testování nad NHL 12 zamyslím, vidím celou řadu vylepšení, díky nimž se dostáváme opět o kousek blíž k reálnému hokeji.
Efekty na oko
Kdysi dávno to byla láhev na brance, jež šla sestřelit pukem, minule například efektivní lámání hokejek. Chirurgové z EA do každého ročníku přioperují pár vychytávek, které však hrají hlavně na oko. Jako první se nabízí možnost přehodit protihráče na střídačku. Jestliže se netrefíte a s hokejistou najedete v plné rychlosti na nízký mantinel sami, skončí mezi spoluhráči/protihráči právě on. Pakliže se nevyhnete trvdému střetu a shodíte soupeře na led, je velmi pravděpodobné, že ztratí helmu. Pravidla v NHL dovolují pokračovat i bez ochranné přilby, tudíž se „postižený“ dále účastní zápasu. Daleko nejdrsnější novinkou budiž vyhlášeno naražení na plexisklo, které se pod silným náporem rozletí na tisíce kousků. To už je hra pochopitelně přerušena. Hvizd hlavního rozhodčího doprovází též posunutí branky.
Více interaktivními se stali brankáři. Doba, kdy tupě stáli na místě a plnili své poslání jako betonové zdi, zapadla do minulosti. Kolem brankoviště se tedy musíte pohybovat daleko rozvážněji, jelikož sebemenší kontakt s ochráncem svatyně znamená penalizaci v podobě dvou minut. Nicméně, občas se povede brankáři zaclonit výhled, či na něj hitem expresně poslat jeho kamaráda. Vstřelení gólu je rázem jednodušší, to samé se ale dá říci i o zahřívání trestné lavičky.
Věnujme se ještě chvíli gólmanům. Dát jim do těla totiž není jediné vylepšení, se kterým si autoři vyhráli. Nejvíce to bylo patrné ze samostatných nájezdů, ovšem nemálo i z klasických zápasů - brankáři nyní disponují novými zákroky a pohyby. Na druhou stranu, někdy pouští za svá záda až moc laciné střely, nezkrocené puky jim propadávají mezi rukou a betonem a taktéž mnoho pokusů jen vyrazí před sebe. Jestliže jste častým divákem hokeje, víte, že se jedná o zcela normální jevy. Chyby dělají i profesionálové. Když si zpětně vzpomenu na NHL 11, naprosté většině gólů předcházelo vymetení pavučiny z pravého nebo levého horního růžku brankové konstrukce.
Hokej zase trochu jinak
Velkou část „koláče změn“ si ukrojil vyladěný fyzikální model. Ročník 11 s sebou přinesl propracovaný systém hitů, který čas od času prováděl nereálné animace. Za jeden rok se EA podařilo časté haprování vychytat a tento důležitý aspekt vyšperkovat. Bodyčeky vypadají uvěřitelněji, hledí se na rychlost srážky a velikost hráčů. Ačkoliv i menší shodí většího (nebo alespoň rozhodí z rovnováhy), většinou je to on, kdo se bude těžce zvedat z ledové plochy. Mnohokrát se stane, že svým tělem sice hokejistu zastavíte, ovšem na pár sekund vyřadíte i sebe. Hity se prezentují v agresivnějším pojetí, přesto se tvůrci rozhodli, že tvrdé zákroky potrestají dvěma (případně pěti) minutami jen zřídkakdy.
Kterak již hlásaly videa, EA se podívalo na zoubek relativně často kritizované umělé inteligenci. Jasnou prioritu si na seznamu „co opravit“ vydobyla souhra mužstva. Útočníci se zapojují do obrany a pokoušejí se zachytávat puky poslané přes střední třetinu. Kotouče se ale nezmocní vždycky. AI též vyjíždí o vteřinu dříve kupředu a snaží se vyhledat lepší pozici pro přihrávku. Říkáte si, vteřina sem, vteřina tam, ovšem hokej je svižný a i tak krátká doba rozhoduje. Aby to bylo ještě zajímavější – hráč, na jehož hůl klouže puk, se pod kontrolu přepne o něco dříve, čímž si lze jednak vybrat ještě výhodnější pozici, či naopak porušit pravidla a přejít do útočného pásma s předstihem. Následuje písknutí a vhazování.
Reklamní kampaň poukazovala na zápas pod širým nebem, který si nese hrdé jméno, a sice Winter Classic. Každé dva roky je vybrán zápas, jenž se uskuteční na otevřeném stadionu. Jedná se o hokejový svátek, který navštíví desítky tisíc fanoušků. V lednu tohoto roku se proti sobě utkali Pittsburgh Penguins a Washington Capitals. NHL 12 nicméně nabízí volbu, takže si můžeme sami dle libosti určit, se kterými týmy na zasněžený led vyrazíme. Kolem poletují vločky, hráčům vychází z úst pára, do toho řvou zaplněné tribuny – krásná atmosféra. Nenechte se ale unést. Žádný hratelnostní rozdíl mezi Winter Classic a obyčejnou arénou nenajdete.
Gigantičtější pozornost na sebe strhnul mód nazvaný jednoduchým spojením „Be a Legend“. Mario Lemieux, Gordie Howe, Wayne Gretzky, Chris Chelios, Ray Bourque, Jeremy Roenick, Borje Salming, Patrick Roy a Steve Yzerman – legendy, které jsou zapsány v historii tučným písmem. Třebaže lední hokej není zrovna vaše krevní skupina, minimálně jména jako Wayne Gretzky nebo Mario Lemieux byste znát měli. V Be a Legend si z devíti jmenovaných vyberete favorita, umístíte jej na aktuální soupisku jednoho z klubů NHL a ve stylu Be a Pro (ovládáte pouze jednoho hráče) pozlobíte soupeře jako za starých časů. Avšak frustraci vzbuzuje fakt, že na začátku je třeba jednotlivé legendy odemknout.
Koupit dvanáctku?
Za NHL 12 je nutné zaplatit plnou cenu, bez ohledu na to, zda máte nebo nemáte předchozí ročník. Čistě ze zvědavosti jsem se snažil zjistit, kolik stojí vstupné na jeden zápas NHL. Každý klub má nasazenou jinou cenovku, ale ty lepší místa stojí v přepočtu zhruba tolik, co u nás NHL 12. Vidět zámořské utkání na vlastní oči je nepochybně velký zážitek, ovšem hokejová série od EA se každý rok po (byť malých) krůčcích přibližuje právě k realitě čím dál rychleji. Za dvanáct měsíců přijde řada novinek, úprav, vylepšení zavedených mechanizmů a v neposlední řadě i aktuální soupisky. Stačí tedy říci jen jednu větu. Pokud vás hra NHL 11 nadchla, koupí NHL 12 rozhodně nešlápnete vedle.
Verdikt
NHL 12 zprostředkovává intenzivní hokejový zážitek. Přestože nepřináší mnoho novinek, posun v hratelnosti je viditelný a i když se vizuální zpracování prakticky nezměnilo, stále hra působí skvělým dojmem. Jestliže milujete hokej, NHL 12 musíte milovat taktéž.
