Loňský díl herní série NHL by se dal označit jako pořádně zákeřný bodyček na všechny fanoušky hokeje. Šance na nápravu reputace přichází právě teď.
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Loňský díl hokejové série NHL zklamal na plné čáře. Přesun na konzole nové generace se mu ani trochu nepovedl a hráčům byl předhozen nedodělaný a dosti ořezaný paskvil, za který dobrovolně zaplatili snad pouze ortodoxní fanoušci hokejových kluzišť. Letos se prý autoři již poučili a především chtějí naplno zúročit veškeré zkušenosti s novou generací konzolí, které jim v minulém roce tolik chyběly. Výmluvami nejspíš maskují i fakt, že série NHL zdaleka nedisponuje takovými finančními prostředky, jako například její fotbalová sestřička, nicméně nový ročník je tu a po menších peripetiích, kdy se nám po cestě zásilka trošičku zatoulala, konečně dorazila NHL 16 i ke mně. Její recenzi si můžete přečíst právě teď.
Větší herní náplň
Na samotném začátku recenze mohu prozradit, že většina herního obsahu hlásí návrat. Pořádné fanfáry si zaslouží především znovu vzkříšený EA Sports Hockey League, herní mód, ve kterém si nejprve vytvoříte svoji herní postavu, abyste se následovně mohli utkat v zápasech 6 na 6 s ostatními hráči z celého světa. Před samotným začátkem zápasu je zapotřebí zvolit si určitou specializaci (silový útočník, ostrostřelec, bitkař, atd.), avšak ve skutečnosti vše závisí především na vašem hráčském umění. Jakožto jednotlivec toho příliš neovlivníte, přeci jen hokej je týmová hra, a tak je zapotřebí sehnat si nějaké angažmá. Na výběr je z několika již existujících týmů (v nabídce samozřejmě nechybí ani několik týmů z České republiky, které neustále hledají schopné spoluhráče), ale není problém založit si vlastní tým se svými přáteli a utkat se s ostatními v online sezóně, popřípadě v play-off.
„Pořádné fanfáry si zaslouží především znovu vzkříšený EA Sports Hockey League.“
Odstavec musím věnovat také Hockey Ultimate Teamu, i když snad každý hráč ví, o čem tento herní režim ve skutečnosti je. I tentokrát je zapotřebí sestavit dobře fungující tým, se kterým uspějete v online i offline zápasech a probojujete se do nejlepší divize ze všech. Za výhry získáváte herní měnu, za kterou následně nakoupíte nové hráče, smlouvy, tréninky a další propriety. Nikterak velkou díru do světa neudělám, pokud prozradím, že není na škodu nejprve dostatečně potrénovat v offline divizích, a až budete vlastnit dostatečně kvalitní mužstvo, vrhnout se na online hraní. Při hraní je totiž kladen velký důraz na individuality a hráčské umění jednotlivých hráčů, což poznáte především při vhazování.
Nechybí ani klasický režim My GM, kde okusíte (značně zjednodušenou) práci manažera. Kladně hodnotím možnost ovládat najednou nejenom svůj tým z NHL, ale absolvovat i zápasy farmářského týmu, tedy zápasy AHL. Navíc není problém kvalitní hráče povolávat do hlavního týmu a o soutěž níž posílat hráče, kteří nikterak oslnivou formou nezáří (Tomáš Pöpperle by mohl vyprávět). Změny v sestavě ovlivňují také psychiku týmu a morálku jednotlivých hráčů, a v takovém případě přicházejí na řadu rozhovory s jednotlivými hráči. Rozhovory jsem nejprve vnímal jako jakési zpestření, avšak v krátkém časovém období se fňukání, popřípadě chvástání hráčů, začalo opakovat a mne spíše otravovat. Coby manažer můžete využívat také skautů a draftování.
Pozor na širší kluziště!
Pokud o manažerské peripetie nestojíte, doporučuji herní režim Sezóna, kde jednoduše hrajete jeden zápas za druhým a staráte se pouze o rozložení jednotlivých řad. Jestliže chcete hrát za některý z českých hokejových týmů, nic jiného vám ani nezbude, jelikož režim My GM nabízí pouze týmy z NHL. Během hraní naší nejvyšší hokejové extraligy pamatujte na širší kluziště. Oproti ledovým plochám ze zámoří, je na těch našich o něco více místa, avšak soupeři ovládaném počítačem rozměry našich ledových ploch svědčí a neomylně přihrává do míst, na která obyčejný hráč jednoduše nevidí. Mně osobně to ze začátku dělalo nemalé problémy a procentuální úspěšnost mého brankáře tomu byla jasným (dosti trapným) důkazem.
Naší hokejovou extraligu si bohužel nezahrajete ani, coby hráč v režimu Be A Pro. Nicméně oceňuji možnost zvolit si, zda začnu svoji hráčskou kariéru v AHL, nechám se draftovat náhodným týmem, popřípadě si sám zvolím, za který klub chci nastupovat. Be A Pro je o trénování a získávání zkušeností z jednotlivých zápasů, kde je zapotřebí naslouchat pokynům trenéra, zbytečně nefaulovat, popřípadě neztrácet kotouč. Trenér hodnotí tři aspekty – útok, obranu a týmovou hru - a podle úspěšnosti se odvíjí růst vašeho hráče. Jedna třetina, v režimu Be A Pro, trvá reálných dvacet minut, což není zrovna málo, ale chválím možnost přeskočit chvilky, které trávíme na střídačce (v minulém ročníku to nešlo). Fandové hráčské kariéry se tak i letos musí obejít bez režimu Live the Life, kde bylo na život hokejového hráče nahlíženo z trochu širší perspektivy.
Naopak znovu se vrací online nájezdy a ani letos nechybí NHL Moments, neboli slavné hráčské momenty. Herní režim NHL Moments není novinkou a nechyběl ani vloni, ale pokud by někdo přeci jen neměl ponětí, o co jde, jedná se o zajímavé momenty z uplynulého ročníku NHL, které tentokrát díky vašemu zásahu do hry mohou skončit zcela jinak, jak s velkou pompou tvrdí distributor – přepíšete dějiny. Já bych to až tak velkolepě nenazýval, ale budiž. Pomocí aktualizací by se postupně měly objevovat i slavné momenty z aktuálního ročníku 2015/2016.
Připravit palce a jde se na věc
O herních režimech již toho bylo napsáno dost, ale jak je to s hratelností? NHL 16 se hraje stejně jako loňský ročník, takže dobře. Ovládání pomocí analogových páček již má většina hráčů nastudovaných z minulých ročníků a nováčci ocení novou vizuální herní asistenci. Jedná se o nápovědu, která se objevuje během samotného hraní nad aktuálně zvoleným hráčem a radí, jak se v daný moment zachovat, co možná nejlépe. Navíc pomáhá také při přihrávkách a samotném míření na branku, jelikož přesně ukáže, kdy je ideální moment na vstřelení gólu. Prostor mezi kruhy je velmi oblíbeným místem všech útočníků a pochvalu zaslouží i útočící spoluhráči, kteří se hrnou do brankoviště, výborně cloní, popřípadě se snaží kotouč tečovat.
Gólů padá ve hře hodně, někdy až přespříliš, avšak mluvíme tady o hokeji a na ledě se zkrátka může stát cokoliv. Nejvíce gólů padá při povedených akcích na jeden dotek. Rychlé přihrávky vyšachují brankáře, který se nestihne přemístit a změna skóre je na světě. Pokud jste dostatečně zruční a umíte se rychle ohánět s hokejkou, není problém si brankáře položit na led a uklidit puk střelou zápěstí do horní části odkryté svatyně (pozn.: odkrytá svatyně = prázdná branka, žádné čuňačinky mi sem netahejte). Strategii rychlých přihrávek využívá především počítačem řízený soupeř a většinou před ní není obrany, několikrát jsem tak dostal v jednom zápase třeba i čtyři branky naprosto totožné, jako přes kopírák. Hlavním problémem je počínání vašich bránících hráčů, kteří v obraném pásmu občas totálně zaspí.
Výtku mám také k příliš čisté hře soupeřova týmu, jelikož počítač téměř nefauluje. Tohle je přeci hokej, ne žádné krasobruslení a přesilové hry k němu jednoznačně patří. Naštěstí v online hře je všechno v pořádku, jelikož bez nějakého toho podražení či sekání to jednoduše nejde. Nikterak spokojený nejsem ani s bodyčeky, nejenom, že při sražení soupeře pokulhává animace, mám na mysli ten moment, kdy hráč na zádech chviličku působí jako vyvržený vorvaň na pláži, ale nejvíce mi vadilo, když jsem někoho trefil parádním bodyčekem a on byl i přesto u puku dřív než já.
Hele, támhle bruslí Jarda Jágr
Vzhledem k tomu, že jsem již trošičku nakousl animaci postav, musím zdůraznit, že ostatní pohyby jsou velmi zdařilé. Od minulého ročníku přešla série NHL na Ignite Engine (stejný jako používá FIFA) a grafika jednoznačně patří ke kladům hry. Animace působí věrohodně, ale nemohu se ubránit dojmu, že z Ignite Enginu by se toho dalo vymáčknout mnohem víc. Uvítal bych více animací během přerušení hry nebo zajímavější kamery při opakování gólů, zkrátka přidat do hry trochu více toho hokejového umění, které dělá hokej hokejem. Pokud nevíte, co mám na mysli, pusťte si některý přenos ze zápasu NHL, popřípadě si skočte na zápas naší hokejové extraligy a bude vám jasné, kam směřuji.
„Letošní NHL 16 je přesně takové, jaké mělo být NHL 15.“
Ostatně celá atmosféra zápasů mi přijde taková neslaná a nemastná. Chvilku jsem přemýšlel, čím to je a pak jsem na to přišel – zvuky. Například takové vražení na hrazení, chci slyšet pořádný náraz, když to přeženu, tak toužím slyšet praskat kosti, ale výsledkem je pouze jakési plácnutí, které absolutně neevokuje to, co se na hřišti právě odehrálo. Příklad číslo dvě, v jednom zápase jel rozhodčí prozkoumávat video, jelikož si nebyl jistý regulérnosti vstřeleného gólu, bylo vidět, jak otvírá pusu, ale nic nebylo slyšet. Ani jsem se nedozvěděl, proč branku neuznal, a neříkejte mi, že by byl takový problém nechat namluvit pár vět, které by byly slyšet během zápasu. Slyšet není ani řev trenéra na střídačce a chybí i jakákoliv komunikace mezi hráči. Atmosféru naopak zachraňuje prezentace zápasu, coby přenos televizní stanice NBC a dvojice reportérů Mike Emrick a Eddie Olczyk.
Pokud se vrátím na začátek recenze, psal jsem tam cosi o napravování reputace a přesně to se letos EA Sports povedlo. Letošní NHL 16 je přesně takové, jaké mělo být NHL 15, takže fanoušci ledního hokeje budou letos spokojeni. Doufám, že podobný propadák, jako byl k vidění v loňském roce, se už nepřihodí, avšak nemyslím si, že by série NHL měla vyhráno. Popravdě řečeno, začínám se o hokejovou sérii od EA Sports trochu bát, jelikož neustále postrádám jakoukoliv konkurenci, která by autory alespoň trošičku hnala kupředu. S obavami tak pomaličku vyhlížím, s čím že se předvede NHL 17.
NHL 16 koupíte v našem obchodě Xzone.cz.
Verdikt
Loňský propadák je odčiněn, avšak pořád je co dohánět.
