Věřím, že podstatná část mladších čtenářů Zingu, obzvláště těch, kteří si tu zakládají blogy, touží po kariéře herního publicisty. Ostatně ani já jsem…
Věřím, že podstatná část mladších čtenářů Zingu, obzvláště těch, kteří si tu zakládají blogy, touží po kariéře herního publicisty. Ostatně ani já jsem nebyl před pěti nebo šesti lety výjimkou, ale postupem času jsem usoudil, že mnohem spokojenější budu, když si přesunu videoherní žurnalistiku ze škatulky "životní sen" pouze do oddělení "zálib a koníčků".
Abych předešel jakýmkoliv spekulacím, tak předem upozorňuji, že psaní o hrách mě baví a rozhodně nikomu neradím, aby se do něj nepouštěl, ba naopak. Jen je potřeba si ujasnit, že k tomu, abyste tímto způsobem vydělávali desetitisíce měsíčně, budete potřebovat pořádnou dávku talentu, odhodlání, ale také štěstí.
On ten důvod je vlastně celkem prostý. Jde o to, že většina hráčů, kteří pravidelně sledují nějaký herní magazín, jsou vcelku gramotní lidé, kteří s menším úsilím a trochou tréninku zvládnou celkem bez problému recenzovat sami. A navíc, což je už dost zásadní, jsou ochotni to provádět a nechávat publikovat někde na internetu zcela zadarmo. Tím samozřejmě opět nikoho nekritizuji, ani já na tom nejsem jinak, a když se poohlédnu za svojí "kariérou", tak zatím různé "neplacené stáže" drtivě převládají (o mém průchodu herními projekty později).
Když si dáte dvě a dvě dohromady, musí vám být jasné, kam tím mířím. Zjednodušeně by se to dalo formulovat větičkou "Když existují stovky lidí, kteří to pro mě udělají zadarmo, proč bych tobě za to měl platit?". Ale svět naštěstí není tak černobílý a házení flinty do žita je zcela předčasné. Chce to jen mít chuť a odvahu se neustále zlepšovat a získávat větší rozhled. Mezi hromadou (mnohdy i dobrých) internetových magazínů založených spíše na dobrovolnickém nadšení se vyskytuje vedle papírových časopisů i několik kvalitních, profesionálních a hojně navštěvovaných webmagů (vnořená reklama - Pozor, Zing se do této sféry neskutečně rychle blíží!), kde již opravdu existuje reálná šance, že si díky psaní o hrách můžete odpustit brigádu v Mekáči. A vzhledem k tomu, že jsem touto "tak trochu jinou restaurací" jako zaměstnanec prošel, vřele vám doporučuji orientovat se spíše na ty hry.
Nadpis článku je tedy možná trochu bulvární. Pokud vás ale motivoval k tomu, abyste na něj klikli a přečetli jste si toto krátké sdělení, je to jedině dobře. Tak tedy, až budete příště psát nějaký článek do vašeho blogu nebo zasílat recenzi na výběrové řízení nějakého herního magazínu, dobře se zamyslete nad tím, jestli jste v textu neudělali nějakou úplně zbytečnou chybu a klidně raději posuňte termín vydání nebo odeslání o nějakou tu hodinku, než abyste vypustili nějaký zmetek. Pamatujte, že celkový dojem vytváříte úplně každým projevem na internetu, a když si nějakou nerozvážností ublížíte, je pořádně těžké to posléze napravovat.
