PlayStation Nation – dojmy z prezentovaných her a zahajovacího večírku

Čtvrteční večer byl ve znamení značky PlayStation. V pražské Galerii Mánes se konala VIP párty pro novináře v rámci herní akce PlayStation Nation, která byla o veřejnost otevřena o den později, a o které jsme vás již několikrát informovali. Zing samozřejmě na takové akci nemohl chybět a to především proto, abychom vám zprostředkovali nejen textové, ale i obrazové dojmy, jak to na takové akci pro novináře asi vypadá, no a samozřejmě pro vás máme čerstvé dojmy z hraní očekávaných titulů, na které se jistě už klepete nedočkavostí.

PlayStation Nation VIP party byla rozhodně jedna z největších akcí pro novináře v posledních letech, což dává najevo, že Sony to s českým a slovenským trhem myslí vážně. Po stylovém welcome drinku v modré barvě se ujal slova Senior Manager Ivan Bradáč, který v rámci velmi krátké prezentace představil strategii pro náš trh a pochlubil se několika zajímavými čísly, o kterých jsme vás obratem informovali už ve čtvrtek večer. Předně je velmi sympatické, že se na našem trhu prodal jeden milion kusů konzolí PlayStation, což vypadá v celosvětovém měřítku jako zanedbatelné číslo, ale vzhledem k velikosti našeho trhu jde o poměrně úctyhodnou cifru. Další zajímavou informací byla statistika prodaných her, kdy na každou konzoli připadají tři koupené tituly. To skrytě potvrzuje oblíbenost bazarového prodeje u nás.

Po krátké prezentaci a oficiálním zahájení večera už Galerii Mánes ovládla volná zábava, která byla obohacena doprovodným programem. Nechyběla volba Miss PlayStation pro rok 2014, které se zúčastnila pětice sličných hostesek, kterých bylo jinak na place hrubým odhadem asi dvacet a každá svým tělem prezentovala jednu z her v podobě vkusně vytetovaného loga hry a PlayStation symbolů. Pánové pak byli jistě potěšeni dvojící go-go tanečnic, které se podstatnou část večera svíjeli na pódiu v rytmu hudby a samozřejmě taktéž po celém těle měli reálie značky PlayStation.

Pro pobavení jiných smyslů pak na podiu vystřídal tanečnice známý beatboxer Andrew, který bavil diváky vtipnou hudební show a nutno dodat, že si vysloužil daleko větší potlesk než spoře oděné tanečnice nebo krásné hostesky. Patrně největší úspěch měl jeho pokus o nazvučení traileru na DriveClub, za který si odnesl opravdu upřímný aplaus. Chybět nemohly ani soutěže o ceny, a protože byla v sázce mimo jiné i čtveřice konzolí PlayStation 4 o zábavu bylo postaráno. Soutěžilo se ve hrách DriveClub, SingStar a výherce se losoval i z hlasovacích lístků pro volbu Miss PlayStation.

Jistě už ale netrpělivě čekáte na dojmy z těch největších herních pecek, které si bylo možné ten večer zahrát na více než sedmdesátce stojanů nabízející PS4 a PS Vita hry.

- Další fotografie z PlayStation Nation v galerii

DriveClub

Mnoho z vás asi nepřekvapí, že hned na začátku jsem zamířil ke konzolím se hrou DriveClub. K vyzkoušení byla trojice tratí a to vždy s jiným vozem. Obdivné komentáře na vizuální stránku byly slyšet všude kolem a to spolu s konstatováním, že „jinak skvělá Forza Horizon 2 se může jit zahrabat.“ Nebudu však tyhle dvě hry srovnávat, protože DriveClub míří trochu někam jinam a navíc není open-world, takže grafické zpracování taky nelze úplně měřit stejným metrem. Tak jako tak ale DriveClub vypadá naprosto famózně. A není to jen hra světla a stínu, kdy sluneční odlesky vytváří neuvěřitelné odrazy na vozovce. Je to i rozmanitost okolí tratě, kde jsou dobře rozpohybovaní diváci a k trati odpovídající fauna plná detailů, jako jsou hořící ohně, nejrůznější stánky nebo fanoušci s dýmovnicemi. Především dvoukolová trať v zasněženém Norsku vypadá neuvěřitelně. Hned po startu se proženete kolem zamrzlé laviny, která jen o kousek minula silnici, a vjíždíte do tunelu, ze kterého teče průzračně ledová voda vytvářející obrovské krápníky. Po stranách silnice jsou kalužiny s ledovou struskou, která po jejím projetí léta od kol.

Ve stejný moment kdy vás překvapí vizuál hry, začnete vnímat i samotný model ovládání, který bude mít jistě mnoho příznivců, ale nejspíše i odpůrců. Nevím, jaké bylo nastavení hry, ale podle toho, co jsem měl možnost si zahrát, je DriveClub arkádou jako řemen. Na startu plný plyn, zatáčky vyjíždíte driftem jako v akčním filmu, sto dvacet v zatáčce není problém. Jenže víte co? DriveClub se hraje skvěle. Ovládání vozu je neuvěřitelně vymazlené a možná ze mě mluví milovník arkádových her jako je NFS, ale DriveClub se zkrátka hraje opravdu parádně. Jistě znáte ten pocit, kdy si koupíte novou závodní hru a pár závodů vám trvá, než se sžijete s nastavením fyziky a ovládáním vozu. Jakmile jsem ale vzal ovladač do ruky, jel jsem tak profesionální a vizuálně pohlednou a čistou jízdu, že jsem tomu nechtěl věřit. Třešničkou na dortu je potom fakt, že i přes čirou arkádovost obsahuje hra i mnoho realistických prvků, jako je například nedotáčivost vozů. DriveClub si zkrátka musíte zahrát, abyste naplno pochopili, že tohle bude závodní hra tohoto podzimu.

The Order 1886

Hra, na kterou v Sony také hodně sází, byla kupodivu k vyzkoušení jen na jedné konzoli a ještě větší překvapení bylo, že i tak se na ní nestály zrovna fronty. Pozornost si vysloužila především od novinářů, kteří přímo nespadají do herní branže a byli například z technologických magazínů. A jaké jsou zážitky z hraní? Skvěle to ilustruje příhoda, která se mi stála právě s jedním novinářem, který viděl The Order patrně poprvé. Ve chvíli, kdy jsem hrál, ke mně zezadu přistoupil a po chvíli se zdráhavým ale zároveň překvapeným hlasem zeptal: „hele, to je cut-scéna, nebo to hraješ ty?“. Je pravda, že přechod mezi cut-scénami a hrou je tak plynulý a přirozený, jak to jen jde. Na druhou stranu jsme mi hráči za tu dobu už tak nějak naučeni, že na cut-scény se kouká a hra se hraje a v případě The Order bohužel jednoduše nepoznáte, jestli už můžete postavu ovládat, nebo se stále jedná o filmeček.

K vyzkoušení byla dosti krátká pasáž, kterou už pozornější fanoušci hry dávno znají. Ostatně je to, myslím, prozatím jediná část hry, kterou si kdy kdo mohl zahrát. Vrátím se ale k oné otázce, jestli jsem hrál, nebo jsem pouze koukal na filmeček. Samozřejmě jsem hrál (a zrovna mi to vůbec nešlo), ale tato příhoda jasně dokazuje, jak hra neuvěřitelně vypadá. A mimochodem ono rozčarování, že se nejedná o cut-scénu ale o hru samotnou, je podle mě často způsobeno tím, že celá hra běží v širokoúhlém formátu, na což jsme zvyklí právě jen u cut-scén.

Dost ale chození kolem horké kaše, na vlastní oči totiž hra vypadá opravdu úchvatně, a i když hrajete, máte pocit, že sledujete povedené CGI video. Může za to i prostředí, se kterým si vývojáři očividně vyhráli a nevypadá jen jako virtuální plácek s genericky vytvořenými bednami a okolním harampádím. Co mě však hodně zarazilo, byla kvalita obrazu. Ten byl totiž velmi znatelně zbarven do šeda, jako byste na televizi ubrali kontrast na minimum a ještě měli velmi špatné podání černé barvy. Tak jako tak je The Order více než skvělou střílečkou především atmosférickým zážitkem, který nemá daleko do kvalit celovečerního filmu. Hra dokáže ohromit vizuálem, výpravou a kostýmy, ale to samotnou hratelnost nezachrání. Jednou jsem také zaznamenal znatelný pokles snímkování, ale na to že je hra stále ve vývoji, byl zážitek z jinak velmi krátké ukázky příjemně konstantní.

LittleBigPlanet 3

Chybět nemohla ani populární LittleBigPlanet 3, která svým posledním dílem přidává do hry tři další hratelné postavičky. Na akci byla možnost vyzkoušet si dvě úrovně. První představila postavičku psa, který umí běhat po zdech, rychle běhat a daleko skákat. Druhá úroveň ukázala hlavní schopnosti postavičky, která se umí zmenšit anebo naopak zvětšit. Schopnosti obou postaviček byly jednoduše, leč zábavně využity k trochu jinému stylu hraní, než jsme doposud byli zvyklí se Sackboyem a to je jen dobře.

Hra se totiž celkově moc nezměnila, což platí nejen pro tento díl, ale i všechny předchozí, pokud budeme porovnávat s prvním dílem. Pochválit lze ale velmi dobrý level design, který už nepředstavuje pouze roztomilou skákačku s občasnými prostorovými puzzly. Úrovně jsou více interaktivnější a vyžadují více postřehu a přemýšlení. Přesto je LBP v prvé řadě především zábava a ta je umocněna i funkčním level designem. Graficky jsem posun nezaznamenal snad žádný, na druhou stranu si nějak nedovedu představit, co by se na osobitém grafickém kabátku série LBP dalo (vyjma antialiasingu apod.) vylepšovat.

Far Cry 4

U hraní Far Cry 4 jsem moc času nestrávil, protože opravdu dlouhá nahrávací obrazovka mě od toho odrazovala. To ale nemění nic na tom, že ukázka byla skvělá. Opět šlo o dobití pevnosti, které jste už mohli vidět na nespočtu gameplay videí, ale vyzkoušet si to na vlastní kůži bylo fajn. Stejně jako všichni ostatní jsem první okamžiky se hrou věnoval hrátkám se slony. Rozboření hlavní brány, stejně jako pobíhání po náhle zalarmovaném táboře vypadalo perfektně, stejně jako když jsem ze slona seskočil a on sám řádil dál, jako neřízená střela. Povedená je implementace i ostatních prvků, jako je kroužení s kluzákem nad táborem nebo nové možnosti, jak se nepozorovaně dostat přes velké zdi.

Líbilo se mi, že si vývojáři dali tentokrát větší práci s celkovou hierarchií tábora. Budovy a jejich chodby vypadají více promyšleně a proplétání se mezi budovami (případně po jejich střechách) vypadá více přirozeněji. Nechci se nějak moc opakovat, ale i Far Cry vypadá vizuálně skvěle. Na akční střílečku v otevřeném světě má hra velké množství detailů, ale i dobře vypadající textury. No a zasněžené vrcholky hor v pozadí, ze kterých zvolna sestupuje mléčná mlha? Jednoduše dechberoucí.

Until Dawn

Bylo docela působivé zahrát si hru, která ještě nemá ani oznámené datum vydání. Bohužel o mnoho více na mě hra nezapůsobila, což rozhodně nebyla její vina. Vzhledem množství lidí a ostatních konzolí není u žádné z her slyšet zvuk a uznejte sami, že hrát hororovou hru bez zvuku je jako nehrát ji vůbec. Přesto všechno mě hra mile překvapila a to i přes značně pomalou atmosféru, která se k akci moc nehodila. Zahrát si Until Dawn za zavřenými dveřmi by byl rozhodně lepší zážitek.

Ukázka byla poměrně dlouhá a ukazovala dvojici hlavních postav, která hledá svou kamarádku Sam. Z příběhu bohužel prakticky nic nevím, protože rozhovory nebylo slyšet a titulky se nedalo zapnout. Atmosféra byla i bez zvuku ale docela hutná a to i přesto, že nešlo o klasický zážitek s lekačkami, ale spíše o psychologický horor. V začátku ukázky jsem se hledáním klíčů postupně dostal do strašidelného domečku pro panenky, abych v zápětí v dalších místnostech potkal pár mrtvol a to včetně hledané kamarádky Sam. Ukázka pak končí zážitkem, který více než něco jiného připomíná Saw. Musíte zastřelit buď sebe nebo svou společnici (za kterou jste do té doby hráli), jinak vás oba semelou rezavé kotouče z cirkulárky.

Statická kamera na mě působila trochu old-schoolově, na druhou stranu v určitých okamžicích právě fixní postavení kamery způsobovalo zajímavé momenty. Docela mě překvapila velmi přirozená mimika postav a celkově vizuální kvalita jednotlivých aktérů. Na samotném pohybu postav však bylo vidět, že je hra ještě ve vývoji, protože v okamžiku, kdy jste se někam vydali, z jinak živoucích postav s vlastní duší se stali plastické figurky s často sekanými pohyby. Rozhodně je ale na co se těšit.

Bloodborne

Musím se přiznat, že až doposud jsem moc nechápal humbuk kolem Bloodborne. Po tom, co jsem si zahrál hratelnou ukázku však zpytuji svědomí. V nabité konkurenci se všichni tak nějak shodli, že právě Bloodborne je tím nejlepším, co si lze na akci zahrát. Stojany se hrou stály hned vedle The Order a i přes rozdílnost žánrů bylo jasné, že Bloodborne je o několik úrovní vizuálně hezčí. I bez zvuku na mě okamžitě dýchla zatuchlá atmosféra celé hry, které určuje tempo graficky skvostné gotické domy, zrezavělé brány a působivá hra světla a stínu. Stejně tak jsem asi ještě nikdy neviděl lepší, působivější a reálnější ztvárnění ohně. Naštěstí grafické ztvárnění je jen třešničkou na skvěle vyvedeném dortu.

Hodnotit hratelnost jen z několika málo minut hraní si netroufám, ale už teď bych dal za tuhle hru ruku do ohně. Souboje jsou zábavné, vyžadují nejen postřeh ale také logiku a chladnou hlavu. Nepřátelé vypadají daleko živěji a uvěřitelněji než v jakékoli jiné hře a není to zásluhou jen vysoké obtížnosti, že každý jednotlivý protivník je výzvou a ne jedním z mnoha. Jak dlouhá byla ukázka, vám neřeknu, protože vám na rovinu vyklopím, že jsem ji ani na několikátý pokus nedohrál. Přesto musím říct, že ačkoli je obtížnost vysoká, její úroveň je opodstatněná fungujícími herními mechanismy, které ze hry zkrátka a jednoduše dělají výzvu a ne jen hru co je prostě strašně těžká.

Čtvrteční PlayStation Nation pro mě bylo ve znamení kvalitních her a především strhující grafiky. A bylo jedno, jestli to byl závodní DriveClub, akce The Order či Far Cry 4 nebo hardcore rubačka Bloodborne. Možná některé odstavce vypadaly jakou skryté PR, ale žádný úplatek jsem nedostal. Prezentované hry si i přes viditelné neduhy chválu zaslouží. Rozhodně se jako hráči máme v příštích měsících na co těšit a pro skalní fanoušky PlayStationu mám skvělé zprávy – se svojí konzolí se v nejbližší době rozhodně nudit nebudete, protože this is for the players!

Za fotografie pořízené exkluzivně pro Zing.cz děkujeme Filipu Vančurovi z České televize.