Já, jakožto věrný fanoušek série Assassins Creed jsem měl z prvotního představení hry Assassins Creed 3 velmi smíšené pocity. Ačkoliv hra celkově…
Já, jakožto věrný fanoušek série Assassins Creed jsem měl z prvotního představení hry Assassins Creed 3 velmi smíšené pocity. Ačkoliv hra celkově vypadala fantasticky, obrovské herní prostředí zvláště pak, měl jsem pocit, že už se nejedná o ten pravý Assassins Creed na který jsem byl doposud zvyklý. V tomto článku se zaměřím striktně na příběh celé hry, který z mého pohledu považuji minimálně za rozporuplný. Článek je odshora dolů plný spoilerů a pakliže jste hru ještě nehráli, měli byste to co nejdříve napravit. Vy ostatní čtěte směle dál… Z herní reklamní kampaně shlédnu vždy maximálně tak E3 trailer, gameplaye moc nesleduji, protože se nechci připravit o mnohá překvapení. O hře Assassins Creed 3 jsem tedy nevěděl mnoho, snad jen základní fakta, jakože zde budeme hrát za indiána Connora a že hra bude zasazena do období revolucionářské ameriky. Více jsem nevěděl a ani vědět nechtěl. A když mi pan pošťák zazvonil na dveře, natěšeně jsem si pro hru seběhl a se stejnou radostí ji nainstaloval. Po chvíli hraní jsem spatřil hlavního hrdinu. Connora mi příliš nepřipomínal a já byl zmaten, za koho to vlastně hraji. Z minulých dílů jsem si ještě moc dobře pamatoval na charizmatického Ezia, na jednu z mých nejoblíbenějších videoherních postav vůbec. Mé nároky na hlavního hrdinu tedy byly až nezdravě vysoká a chlapík na mé obrazovce rozhodně nevypadal jako někdo, koho bych si měl zamilovat. K Haythamovi, jak se tento chlapík mimochodem jmenuje, jsem si stejně našel jisté pouto. Na rozdíl od Ezia byl Haytham mnohem moudřejší a celkově vyspělejší, takový ten chlapík ze kterého lze cítit, že má vše pod kontrolou. Postupem času se ukázalo, že se jedná o sic arogantního a lstivého hrdinu, leč má srdce na správném místě a jeho úmysly rozhodně nelze chápat jako zlé. Ještě více jsem si Haythama oblíbil, když jsem poznal jeho přátele. Obzvláště pak mazaného řečníka Leeho, naprosto věrnému Haythamovi. No vida, zase se to jednou UbiSoftu povedlo, dodal jsem radostně, když mě hra uvedla do základní situace. Dobře napsaní sympatičtí hrdinové, průměrná zápletka o hledání artefaktu a velmi krásně ztvárněná americká města, co více si ještě přát, rozplýval jsem se nad dosavadními zážitky. Po chvíli přišel první zvrat, kdy mi hra prozradila, že jsou Haytham a jeho povedená tlupa templáři. Nevím, jaký pocit to ve mně mělo vyvolat, avšak já jsem vcelku spokojený – konečně se podívám na nekonečný spor mezi dvěma hlavními rivaly z trochu jiného pohledu. Navíc díky tomuto oznámení získal příběh správnou barvu a má spokojenost sahala do výšin nebeských. Ještě pár hodin jsem se skvěle bavil, však hra mi musela vše pokazit, když jsem znenadání místo mého oblíbence Haythama ovládal jakéhosi indiána. Že se jedná o Connora jsem si dovtípil během pár vteřin. Já v tu chvíli chtěl jediné – chtěl jsem Haythama zpět. Proč nám hra jenom servíruje skvělé hrdiny jenom proto, abychom o ně v zápětí přišli, bědoval jsem zarputile nad beznadějnou situací. Možná jsem na první pohled nesympatického Connora odsoudil moc rychle, možná stojí za to dát mu šanci. Řeknu vám předem, nestálo… Tento prostý indiánský syneček přijde na začátku jeho životní kapitoly o matku a část kmenu. Opilý pomstou se proto vydává na krvavou cestu s úmyslem zavraždit všechny, kdož jsou zodpovědní za jeho ztrátu (resp. chce jednoduše povraždit všechny ty zlé templáře). Connor je velice nudný mlčenlivý nesympatický charakter, jeden z nejhorších charakterů poslední doby a ve srovnání s Haythamem jsem měl pocit, že se jedná o nejapný vtípek ze strany vývojářů. Katastrofální situaci pak zachraňoval už jen Achilles, Connorův starý moudrý učitel. Další část mé úvahy o příběhu třetího Assassins Creedu hodlám publikovat již za pár dní. V ní se jednak dozvíte, proč považuji Connora za skutečně špatnou postavu a můj názor na rozporuplný konec celé hry.
