Ono uvařit dobrou polívku je celkem umění. Kdo má za sebou pokusy po internátech, domácích kuchyních, které po prvních pre-alfa a betaverzích vypadaly…
Ono uvařit dobrou polívku je celkem umění. Kdo má za sebou pokusy po internátech, domácích kuchyních, které po prvních pre-alfa a betaverzích vypadaly jako stravovna našeho nepřítele, podporována nevábnou vůní onoho finálního díla, které mělo být původně stravitelné a zdraví bezpečné, mi dá zapravdu.
Čas ale naučí, takže rozpoznáme, co a jak upravit, přidat nebo vynechat, aby vše díky dokonalé harmonii jednotlivých surovin, které v naší kuchyni kdysi rozpoutaly nelítostný boj o přežití, stvořilo dokonalou gurmánskou pochoutku.
Herní jatka se blíží. Vánoce jsou za rohem, a tak každý určitě máte v kalendáři několik políček, která jsou naplněná až k prasknutí, či se jejich text roztahuje do těch ostatních, depresivně prázdných. Když se zeptáte kohokoliv, jakou hru očekává, tak na 99% vyjde v nejbližší době tohoto roku. Na tom není nic špatného, ale je potřeba se podívat pod povrch.
Za poslední dny se mi pod ruku dostaly dva skvosty. I když jak se to vezme, jsou veřejně dostupné, i když platformou omezené. A nedalo mi to. I když žánrově úplně někde jinde, stejně tak i platformou, i obdobím, ve kterém se odehrávají, si moc nerozumí, jedno mají společné až do morku kostí. I když jeden je již venku, druhý se na napadení trhu chystá.
S Kratosem měl již tu čest kde kdo. Nyní se ale zaměříme na PSP verzi. Chains of Olympus byla setsakramentsky dobrá hra. Krátká, ale co předvedla na tak "malém" hardwaru bylo k neuvěření. Všude odnášela skoro samé 9ky či 10ky. Není se čemu divit, šlo přece o vypiplaný herní skvost, jež se zdál skoro až neskutečný.
A teď se na nás chystá pokračování. čím jiným nás navnadit, než hratelnou demoverzí. Už jen za její uvolnění můžeme vývojáře pochválit. Moc dem se na PSP nedostane, takže tohle je takové malé bezvýznamné plus.
To, že je to pecka God of War teď nechme trochu stranou, spíše na to úplně zapomeňme. Když hru okleštíme o příběh, co vlastně dostaneme? Mlátičku, která je úplně stejná s předchozím dílem, od kterého se ale odlišuje malilinkatou změnou v ovládání bojů. Jsou tu menší změny, které ale nejsou tak velké. Noví nepřátelé, na které stejně použijeme styl: zabít a jít dále. Novinkou jsou také zbraně s novými bojovými prvky.
Odmysleli jsme si příběh. A co nám vyšlo? Nevím jak Vám, ale mně starý model, jen lehce poupravený. Nenávidět mě můžete za tento výrok, jak chcete, ale stále nemáte úplný přehled o myšlence, o kterou se chci podělit.
Přejděme tedy k druhé části. Do ruky se mi jako fandovi dostala strategie Cities XL 2011. Jsem fanda budovatelských strategií, a tak jsem po Cities šáhnul hned všemi deseti, jelikož mi SimCity 4000 Deluxe přestalo stačit. U Cities XL 2011 se jedná pouze o vylepšenou původní hru o pár nových prvků a nových možností a hned za novou plnou cenu. Hraje se překvapivě dobře, nové prvky fungují jak mají, ale něco prostě není v pořádku.
Jakože si tato hra odnáší hodnocení kolem 6ky a 7ky? A teď chci poukázat na onu situaci.
Nový God of War pro PSP má vysoké prodeje téměř jisté. A to jen díky lehkým úpravám, které proběhly i tak u Cities XL 2011. Takže jsme ve stejné rovině. Co ale hry odlišuje? Příběh a zajímavost. Přeci jen být bohem války se nenaskytne každém, i když je pod příběhovým povrchem jen lehoučce upravený okopírovaná systém.
Takže tu máme dvě polévky, u obou se přidalo stejné množství nových ingrediencí, a přitom je jedna špatně stravitelná, zatím co je druhá bude označována za gurmánský zázrak. Sice voláme po nových nápadech a lepších hrách, ale teď ruku na srdce.
Nemůžeme si za tento stereotyp sami? Nezlenivěli jsme až do takové úrovně, že nám stačí stará polévka jen s "jednou" novou ingrediencí? Odpověď nalezne každý sám v sobě.
