O tomhle se baví spousta lidí a bylo k vidění již mnoho názorů, videí a přednášek na toto téma. Příznivci i odpůrci se vyjádřili a rád bych se tu…
O tomhle se baví spousta lidí a bylo k vidění již mnoho názorů, videí a přednášek na toto téma. Příznivci i odpůrci se vyjádřili a rád bych se tu rozmáznul také se svými názory. Já se ovšem budu dívat hlavně na klady, protože hrám (v jakékoliv podobě) fandím.
Fakt za to můžou?
Často se objevují zprávy o tom, že někdo někde umřel či zabíjel kvůli hrám. Také existují případy závislosti na hrách a když se řekne závislost na hře, tak valná část si hned vybaví: World of Warcraft a jemu podobné. Nejspíš teď napíšu něco, co může vypadat jako obhajoba takových her a konání lidí, ale tak to opravdu není. Hrál jsem WoW téměř hned od jeho spuštění až do vydání Cataclysm datadisku (možná malinko před, ale to není podstatné) a stejně jako ostatní chápu, že závislost může existovat a projevovat se, ale ne u každého člověka. Vzniku závislosti napomáhá hlavně psychický stav a případné poruchy daného jedince. Zkrátka hráč co není normálním hráčem, ale má jisté vady, které nemusí být ani vidět, může trpět časem (ne hned) závislostí či jinými věcmi. Z toho vyplývá, alespoň podle mého názoru, že hra jako taková za závislost či nenormální chování lidí nemůže, protože to co spouští a ovlivňuje Homo Sapiens, je sám Homo Sapiens.
Určitě je důležité regulovat dobu strávenou u her, ale hry jsou stejné jako jakékoliv jiné části zábavního průmyslu. Zajdete si do kina, zkouknete nějaký akční film, nepochybně však po shlédnutí nekoupíte v obchodě pistoli a nepůjdete si někoho nebo něco zastřelit. Na filmy či seriály se díváte, protože Vás baví a stejné je to u her. Jestliže přijdete do pokoje a u počítače uvidíte každý den svého bratra, sestru, bratrance (tohle není moc normal, ale ok), sestřenici (tohle také není moc normal, ale budiž) či psa (s tímhle si zajděte k psychologovi), pak je důležité dávat bacha, aby u toho nebyli celé dny. Na druhou stranu pro někoho mohou být hry a PC, jediným kvalitním zdrojem sociálního kontaktu a relax.
To, že někdo z Vaší rodiny, hraje hry a komunikuje přes tu krabici, kterou nazýváte PC, neznamená, že je hned šílený a odsuzovat ho za to. Spíše to berte tak, že někdo si zajde ven, zasportuje, pokecá s kamarády a někdo zase třeba rád nesportuje (bere to jako ztrátu času, ale i například já si rád zahraju nějakou zábavnou aktivní hru, protože jsem soutěživý typ a to značná část hráčské komunity), venku ho moc nic nebere (ovšem v létě by měl jít každý ven, alespoň na pár hodinek, aby vůbec věděl, že něco mimo jeho virtual oblast existuje), nevysloví v partě ani větu, které by přítomní rozuměli, atd.
Také nesmíme zapomínat, že je mezi námi několik druhů lidí. Hlavní dělení bych ovšem rozdělil na extroverty a introverty. Já jsem spíše součástí té druhé skupiny, ale opět to neznamená, že se rádi s nikým nebavíme. Znamená to, že introverti potřebují více času než ostatním porozumí a vytvoří si k nim dostatečnou důvěru - zkrátka skenují. Člověk je společenský tvor a více jak 90% lidí prostě potřebují sociální kontakt. Tudíž dost hráčů a lidi kolem Vás berte s rezervou.
To co se děje ve společnosti teď je zajímavé a dokud se generace více nesrovnají tak odpor vůči virtuálním hrám bude existovat stále. Ne všichni bojují proti. Už přišlo i pár hlasů, které zvýrazňují klady tohoto druhu zábavy. Jeden takový názor má i Jane McGonigal, jejíž pohled je na videu výše. Dalším zastáncem je i Tom Chatfield, který taktéž ukazuje výhody hraní (nahrávka níže). Takových názorů na internetu najdeme ještě několik a určitě by stálo za to, se nad tím zamyslet. Ti co nezvládají moc AJ, tak se dají tato videa najít i s českými titulky. Tím se dostávám k budoucnosti a k tomu čím nás hry mohou obohatit.
Kladů je hafo, jen je chtít vidět
Jestli máte chuť a chcete být o malinko lepší v angličtině, pak hry nabízí skvělý výukový systém. Například dostanete quest (v jakékoliv hře, která je jen v AJ), a občas nevíte co dělat dokud se nesnažíte přeložit to, co je v zadání. Když to přelouskáte a zjistíte co dělat, poté splníte úkol a s ním přichází i odměna. Vy se pak můžete cítit dobře, že znáte třeba zas nějaká ta slovíčka a hlavně dostanete odměnu, která Vás motivuje jít dál. Zároveň se úkoly sem tam opakují, tudíž si i docela procvičíte to co jste viděli.
Některé hry dokáží probudit takového ... obchodního ducha. Máte chuť prodávat, kupovat a zase prodávat. Hledáte předměty a snažíte se přijít na jejich účel. Tím se tedy učíte i jakýmsi základům ekonomiky a života. S životem je spojený i sociální život o kterém tu padla řeč. I to hry mohou přinést a mnohdy je tento sociální kontakt, jakousi lepší verzí toho opravdového. Ostatně o tom všem se mluví i ve videích co tu jsou zveřejněny a já s některými jejich názory absolutně souhlasím.
Hry a částečně i filmy rozvíjí naši fantasii a kladou před nás překážky. Díky tomu zlepšují naše myšlení a hledáme řešení. Ne vždy mohou být správná, ale pokud nejste blb, tak příště najdete lepší řešení. Kdo ví jak budou vypadat budoucí generace. Možná, že nakonec i naše děti najdou ještě lepší postupy a my je dokážeme lépe motivovat a také jim snadněji pomáhat.
Hry mají své chyby, ale ne takové jak si někteří myslí. Hry jsou od toho aby nás odvedly od reality, ale také nám ji mnohem příjemněji přiblížily a strhly bariéry mezi těmi co ten zábavný svět znají. Jestli souhlasíte nebo ne je Vaše věc a nikdo Vás zde za názor nepopraví ;) . Klidně napište co si myslíte Vy!
