Stejně tak, jako mnozí z vás, i já jsem věrný fanoušek série Assassins Creed, který si každoročně s předstihem uschovává tisícikorunu stranou, aby…
Stejně tak, jako mnozí z vás, i já jsem věrný fanoušek série Assassins Creed, který si každoročně s předstihem uschovává tisícikorunu stranou, aby bylo za co nejnovější přírůstek série pořídit. Nejinak jsem se zachoval minulý rok, kdy jsem za své peníze dostal pořádnou porci zábavy. Nový zajímavý hrdina, obrovské herní prostředí a herní doba… Všechny tyto faktory zapříčinily mou náklonost k AC Black Flag, až jsem chvílemi zapomínal na mého nejoblíbenějšího hrdinu Ezia. O Assassins Creed IV se zde však dnes bavit nechci, dnes svou pozornost zaměřím na jediné pořádné DLC, co k AC IV vyšlo, na Freedom Cry. Předem vás musím varovat, byl jsem znechucen. V Assassins Creed IV: Freedom Cry (dále již bez přívlastku Assassins Creed IV) hrajete za Assassína Adewaleho, kterého můžete znát z AC IV. Pro ty co ho neznají: Adewale je vysoký, velmi robustní černoch, který dlouhá léta sloužil jako navigátor na Edvardově lodi Kavce. Freedom Cry se odehrává několik let po dějství AC IV a disponuje novým příběhem, majícím s původní hrou společného jen málo. K příběhu vám povím jen tolik, že Adewale ztroskotá poblíž ostrova, na němž hýří otroctví. Vlastně mohu říci, že se jedná o jakési otrokářské doupě. Vyjma tohoto ostrova obsahuje nová mapa (no vidíte, to jsem zapomněl zmínit, nová mapa!) ještě několik malých ostrůvků, na které se můžete v případě personálního zájmu vypravit a nalézt tam nějaký ten poklad. Nové prostředí, jako by z oka vypadlo tomu z AC IV. Stejné konstrukce domů, stejné ostrůvky, které na svých plavbách uvidíte. Tohle jsou ale prkotiny a vzhledem k tomu, že jde o DLC, nikoliv o plnou hru, jsem nad těmito „detaily“ jen ledabyle mávl rukou. To by jako hrubý úvod stačilo i nadvakrát, teď již blíže ke hraní.Po prvotní, nic moc neříkající videoukázce brzy ztroskotáte na již zmíněném otrokářském ostrůvku a hrajete. Váš první úkol: zabij otrokáře. Vyjma uvědomění si, že zde pohár tvůrčí kreativity očividně nepřetéká, též postřehnete, že se Adewale pohybuje úplně totožně, jako Edvard! To, že se obrovský robustní černoch pohybuje úplně stejně mrštně, jako štíhlý Edvard, je něco, na co jsem si po celou dobu hraní nemohl zvyknout. Tímto způsobem bych mohl o jednotlivých malichernostech, kterým jsem při hraní čelil, věnovat dalších tisíc znaků. Já se však zaměřím na jeden vážný problém silně spjatým s celou hrou. Na problém, na který jsem poukázal už v nadpisu.Celá hra je, stručně řečeno, jeden velký odporný rasistický blivajz. Je to hra o hodném černochovi, osvobozujícím své černé přátele, zabíjejícím ty zatracené bílé parchanty. Moc dobře jsem to sledoval. Za celou dobu hraní zavraždil hrdina stovky, co stovky, možná i tisíce bílých lidí, zatímco z řad černochů, kterých je na ostrově také požehnaně nezavraždí ani jednoho jediného. Ve zkratce: „Zabíjej bílé a zachraňuj černé“. Abych se přiznal, já vím, v jak nezáviděníhodné situaci černoši tenkrát byli, ale zaručuju vám, že kdyby Ubisoft vydal hru, ve které byste hráli za bělocha, co zabíjí černé, čekala by Ubisoft obrovská pokuta, nenávist a z rasistických důvodů by hra musela být pravděpodobně stažena z obchodních řetězců. Ale tady přeci vraždíte bělochy, nikoliv černochy, tak komu by to vadilo, uvažoval takto asi Ubisoft a klidně si vydal tento znechucující, odpor vyvolávající humus. Nedávno jsem byl v kině na moc pěkném snímku 12 let v řetězech. Tento, dle mého názoru velice krásný oskarový snímek je však kritiky napadán za svůj rasistický nádech. Za to, že bělochy až příliš vyobrazuje jako špatné. Rasismus tohoto snímku je nic ve srovnání s Freedom Cry, u kterého nad touto problematikou každý jen mávl rukou. Asi čtyřhodinové dobrodružství s nepříjemným hrdinou a slabým příběhem tedy tedy ohodnotím podle toho, jaký ve mně zanechal pocit. A ten byl, no…
