Dostala se série zpátky do formy?
Na úvod musím přiznat, že mé poslední aktivní působení ve světě Call of Duty – pokud pominu Warzone – datuji k roku 2020 a dílu Cold War. Od té doby jsem na značku, které jsem byl od jejích počátků poměrně věrný, zanevřel. Každoroční zklamání hráčů, nepovedené experimenty s otevřenými misemi, slabým příběhem i pocit, že jde jen o drahý datadisk, mě navíc utvrzovaly v tom, že dělám dobře. Letos jsem ale v pozoru čekal, s čím vývojáři z Infinity Ward přijdou, protože ještě před vydáním byla slyšet jen chvála. A výsledek? Letošní díl je povedená hra a důstojné zakončení “vzkříšené” Modern Warfare série.
- Platforma: PS5 (recenzováno), PC, XSX/S, Switch 2
- Datum vydání: 23. 10. 2026
- Výrobce: Infinity Ward (USA)
- Žánr: FPS
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano
- Dat ke stažení: 160 GB
- Herní doba: 6 hodin (kampaň)
- Cena: 1999 Kč
Kampaň – nejen vizuální paráda
Pro mnoho z nás hráčů byla kampaň Call of Duty synonymem pro každoroční herně-filmový zážitek a to hlavní, na co jsme se těšili. Modern Warfare 4 ve mně vyvolala vzpomínky na tuto dobu, protože dělá přesně to, co má a co očekáváte. Audiovizuální stránka celé hry je opravdu působivá. Často mě až zarazila úroveň detailů, přičemž některé scény působí naprosto realisticky. Proto mě hra vtáhla hned od začátku a nasvícení prostor, výbuchy, chování okolí nebo zvuky zbraní k tomu jen pozitivně přispěly. Celkový dojem ještě posilují výborně zpracované cutscény. Samozřejmě dochází k mírnému snížení kvality grafiky při přechodech z cutscén do hry a v některých misích jsou znát horší textury, ale není to nic, co by vás vytrhlo z hraní.
Příběh je poměrně temnější a vyprávění probíhá napříč různými perspektivami i časovými liniemi, které se postupně spojují. To je zároveň na obtíž, protože je příběh nesouvislý a časové skoky nabourávají tempo. Jsou zde tři příběhové linie. Tou první je jihokorejská jednotka Sierra 1, kterou odehrajete za vojína Parka a budete bojovat převážně v jihokorejských lokacích. Další členové působí sympaticky a uvěřitelně, a to včetně jejich vtípků a rozhovorů. Druhou linií je hra za vojáky Severní Koreje prostřednictvím flashbacků, kde je velmi uvěřitelně zpracován život v diktatuře, status panovníka a život v útlaku (ačkoliv nejsou uvedena pravá jména, není obtížné si domyslet, kdo koho představuje). Na hráče zde čeká několik morálních dilemat, která bych však nerad vyzrazoval, postačí však říci, že se jedná o vnitřní konflikt mezi svědomím a věrností režimu. Třetí příběhovou linií je hra za starého známého kapitána Johna Price. Kapitán svádí souboj s bývalými spojenci i nepřáteli a snaží se vykonat mstu. Za kapitána Price budete také poměrně často bojovat na blízko. Tyto boss fighty, ale působí nepřehledně a často vedou k frustraci.
Na hráče čeká několik morálních dilemat.
Linie kampaně mají propojující prvek, kterým je hlavní záporák hry jménem Archer, jehož ztvárnil Mads Mikkelsen. Ačkoliv je jeho dabing i herní výkon kvalitní, z hlediska samotného děje jde o poměrně tuctového padoucha, jehož přítomnost slouží hlavně pro efekt a možná také pro publicitu samotné hry. Výborně rozehranému příběhu sice přímo neškodí, ale do kolen vás neposadí. Co mi vadilo trochu více, bylo nelogické chování dalších postav a prázdné smrti, které působí zbrkle a nezapadají do celkového příběhu. Byla zde také poněkud opakující se náplň misí a časté upozornění na hranice levelu. Někomu by v celé kampani mohla vadit také její občasná „přestřelenost“, ale to k celému spektáklu Call of Duty patřilo téměř vždy, stejně jako k akčnímu filmu.
Napříč kampaní se vydáte do již zmíněné Jižní a Severní Koreje, New Yorku, Paříže a Mumbaie. Každá lokace nabízí odlišné prostředí a jiný pocit – od chudých obydlí po prezidentský palác. Někdy máte pocit, jako byste se v nich ocitli doopravdy. Nechybí ani lokace v interiérech a stará dobrá zasněžená mapa plná mlhy, která zřejmě zakrývá grafické nedostatky. Zároveň kampaň nabídne jednu odlišnou semi-open-world lokaci, kde si však můžete zvolit styl, jakým ji projdete – od lineárního postupu po průzkum. To je super, protože nejste nuceni ani k jednomu směru a pro každého může být průchod jinak dlouhý. (Kampaň vám zabere cca 7-10 hodin). Obligátně si však můžeme položit otázku, zda kampani této délky odpovídá cenovka hry.
Multiplayer – rychlá klasika
Stejně jako je pro některé hráče stěžejní částí Call of Duty kampaň, pro jiné je to multiplayer, ke kterému se každoročně vrací. Modern Warfare 4 přináší zásadní evoluci, která opouští všesměrový pohyb Omnimovement a zavádí systém Fluid Movement zaměřený na plynulé řetězení akcí. Mezi hlavní pohybové novinky patří skluz přímo do lehu na zádech (Supine Slide), ručkování po římsách, šplhání po trubkách a plynulé přeskakování překážek bez ztráty rychlosti. Zároveň zavádí systém Smartstreaks, který spravedlivě odměňuje jak likvidaci nepřátel, tak plnění herních úkolů.
Zavádí systém zaměřený na plynulé řetězení akcí.
Multiplayer je vyladěný, je tradičně velmi frenetický a nabízí nové mapy z Koreje, které však nejsou příliš zajímavé a vývojáři zde mohli přinést více exotičtější prostředí. Co se týká režimů, nechybí klasiky jako TDM, Domination, Kill Confirmed a Search & Destroy. Novým přírůstkem je režim Kill Block. Tento herní režim proti sobě staví týmy 3v3 nebo 10v10 na mapě sestavené ze tří „bloků“ převzatých ze tří různých map. Spojením těchto tří částí vzniká nová mapa, která zůstává unikátní pro několik následujících zápasů. Všichni navíc dostanou do ruky naprosto stejnou výbavu. Kill Block je nejrozmanitějším a nejsvěžejším režimem za poslední roky.
Dalším novým režimem, který mě opravdu bavil, byla Inflation. Podobně jako ve Warzone zde sbíráte hotovost z padlých nepřátel, což z vás postupně udělá ceněný cíl vyznačený na mapě. Můžete se pokusit hromadit peníze a čelit lovu, nebo se s držením při zemi proplížit až do konce. Je to povedená variace na klasické TDM. Zatímco předchozí režimy nabízí onu rychlou akci v malých týmech, nechybí ani velké Ground War módy jako Combat Outpost. V nich proti sobě stanou týmy o 32 hráčích. Tyto módy pro velké počty hráčů dokázali vývojáři odladit a dominanta série Battlefield je nyní v Call of Duty také na obstojné úrovni. Multiplayer celkově působí odladěně, přináší novinky a záleží už jen na vás, zda vaše reflexy zachytí tempo hry, a všudypřítomné poskakující a skluzující protivníky.
DMZ – zůstat či odejít
DMZ neboli Demilitarized Zone označuje taktický extrakční režim, který se poprvé objevil v otevřené beta verzi v MW2 z roku 2022. Na rozdíl od klasického multiplayeru nebo Battle Royale (Warzone) zde není cílem zůstat poslední naživu, ale úspěšně splnit úkoly a uniknout z mapy. Jde o samostatnou část hry, která disponuje vlastními mechanikami a odměnami pro hráče. Budete muset nacházet zásoby, výbavu, zdravotnický materiál, zbraně a další vybavení. Události ve světě i NPC postavy reagují přirozeně a působí jako součást živého, dýchajícího světa. Mise i vedlejší úkoly vytvářejí pocit jednoho propojeného zážitku. Režim můžete hrát se dvěma přáteli, dvěma náhodně přidělenými hráči, případně sólo. Na mapě může být až 60 dalších hráčů a nespočet NPC.
Během hraní DMZ jsem se několikrát při snaze o plnění úkolu odchýlil, ale našel jsem něco jiného, co mi přineslo zdroje a výbavu. Musíte tak plánovat postup a vybírat mezi dalším sbíráním zdrojů, přestřelkou nebo opuštěním mapy, tak abyste o nic nepřišli. Mapa je poměrně hojně zaplněná a nabízí mnoho obsahu. Největší zábavu však přinese hra s přáteli, ale ani v sólo režimu nepostrádá napětí a zážitek. Režim dále nabízí dynamicky se měnící počasí, řadu náhodných událostí a můžete v něm strávit desítky dalších hodin. Bude záležet na hráčích, zda si DMZ oblíbí a režim se stane novým fenoménem v konkurenci dalších extrakčních stříleček. Vývojáři si však musí dát pozor, aby se z režimu nestal pay-to-win.
Verdikt
Modern Warfare 4 sice nespasí celou značku a nevyléčí všechny její neduhy z minulosti, ale po letech tápání konečně dává hráčům to, co si poctivé Call of Duty zaslouží. Je to vizuálně pohlcující, herně jisté a v režimu DMZ i překvapivě odvážné. Po dlouhé době tak připomíná, proč jsme tuto sérii vlastně začali milovat. Infinity Ward sice nedoručili bezchybné dílo, ale pokud jste nad značkou už zlomili hůl, MW4 vás velmi pravděpodobně může přivézt zpět.
