Středověk neskončil, středověk trvá.
Středověk - éra rytířů a jejich honosných sídel, pro mne byl vždy velice lákavou záležitostí. Pravděpodobně díky oblibě fantasy žánru, ke kterému tíhnu již od útlého věku. Na výletech vyhledávám zříceniny hradů a při pohledu na naleštěné brnění přemýšlím, jaké by to asi bylo, kdybych se narodil před osmi sty lety. Pravděpodobně bych ale místo rytířem byl sedlákem, který by ve třiceti letech zhynul na dýmějový mor. Doba to byla opravdu krutá a obyčejný lid to neměl vůbec lehké. Naštěstí je tu Chivalry 2, přímý nástupce prvního dílu - Chivalry: Medieval Warfare z roku 2012, díky kterému se do role udatného rytíře může vžít opravdu každý. Tak hurá nabrousit čepele a vzhůru do útoku! Bude to bolet.
- Platformy: PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X/S (recenzováno)
- Datum vydání: 8. 6. 2021
- Výrobce: Torn Banner Studios (Kanada)
- Žánr: Hack and Slash z pohledu první osoby (s možností přepnutí do třetí osoby)
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ano
- Dat ke stažení: 13 GB
- Herní doba: čistokrevný multiplayer - neomezeno
- Přístupnost: 18 +
- Prodejní verze: krabicová i digitální
- Cena: 999 Kč (Xzone)
Znesvářené frakce
Chivalry 2 je čistě multiplayerovou záležitostí. Žádnou kampaň ve hře nenajdeme. I přesto se autoři rozhodli pro přidání příběhového pozadí. Žádné terno jako z pera klasiků, ale rozhodně nečekejte. Děj se odehrává dvacet let po událostech prvního dílu.
Rytíři Agathy se po občanské válce snaží o znovuzískání svého území, které obsadil nelítostný Masonův řád. Zápletka je tedy dosti jednoduchá. No, lepší než nic. Koneckonců, kdo by hledal u striktně multiplayerového titulu románové prvky.
Výživný soubojový systém
Chivalry 2 jsem na několik hodin vyzkoušel i během otevřené bety, která proběhla na konci května. Po tutoriálu, který mi místy přišel poněkud složitý, jsem se naplno ponořil do bitevní vřavy. Hned z kraje musím podotknout, že Chivalry 2 se může naučit každý, ale ti, kteří se chtějí stát nelítostnou válečnou mašinou, ať už na straně modrých či červených, se budou muset setsakra ohánět. Doslova. Soubojový systém je komplexní a pokud se naučíte většinu fíglů, odměnou vám budou nezapomenutelné souboje, díky kterým vás hra dokáže naprosto vtáhnout. Doporučuji si tutoriál projít klidně vícekrát.
Soubojový systém je komplexní.
Prvních pár utkání jsem pouze mlátil mečem a díky tomu jsem se drtivou většinu času válel v kaluži krve, které si v Chivalry 2 užijeme opravdu dosyta. Postupně jsem začal využívat lepší blokování, parírování a úskoky, abych své protivníky zmátl a uštědřil jim smrtelnou ránu. Nicméně dost často nastane situace, kdy s nepřítelem bojujete vyrovnaně a během toho přiběhne pěšák, který vás bodne do zad. Pro tyto případy lze využít přepnutí do třetí osoby. Získáte tím sice větší přehled o dění okolo, ale hra tím citelně utrpí na imerzivitě. Hrál jsem tedy výhradně z pohledu první osoby.
Pokud se do komplexního soubojového systému Chivalry 2 ponoříte hned ze začátku, nebudete toho litovat. Na chybné využití útoků se bohužel zvyká až příliš snadno a odnaučit se to, je problematické. Postupujte tudíž pomalu a zkoušejte nové věci a kombinace. Učení dělá mistra. Není totiž nad to, když po prchajícím sokovi vrhnete meč, kopí či slepici. Ano, čtete správně. Házet můžete opravdu velkou plejádou zbraní a předmětů. Výjimkou nejsou ani kameny, které pouštíte z kraje palisády, kterou se nepřítel snaží prolomit. V tomto ohledu autory velice chválím.
Je libo pěšáka či rytíře?
Hra nabízí čtyři základní třídy, z nichž každá disponuje třemi podtřídami : Archer (Longbowman, Crossbowman a Skirmisher), Vanguard (Devastator, Raider a Ambusher), Footman (Poleman, Man At Arms a Field Engineer) a v neposlední řadě Knight (Officer, Guardian a Crusader). Každá z tříd je vhodná k jinému stylu hraní. Zatímco s Archerem budete střílet jeden šíp za druhým, nejlépe zpoza palisád, s Vanguardem se vrhnete přímo do bitvního chumlu. Footman slouží jako podpůrná třída pro vaše spolubojovníky a Knight je pravděpodobně nejlepší volbou pro začínající hráče, jelikož jej lze považovat za tzv. zlatý střed.
Každá z tříd je vhodná k jinému stylu hraní.
Každá ze čtyř tříd využívá jiné zbraně (stejně tak i každá podtřída). Lučištníka obouruční sekerou jednoduše nevybavíte. Pokud ji ovšem neseberete přímo na bojišti po některém z padlých. Osobně jsem si nejvíce oblíbil právě Knighta, jelikož mi ostatní třídy přišly pro začátek příliš komplexní. Dokud nebudu opravdu spokojen se svým umem v boji, rozhodl jsem se setrvat u rytíře. Koneckonců má také nejhezčí armor. Každá třída má také speciální dovednosti. Zatímco Knight dokáže například zatroubit na bojový roh a tím vyléčit spolubojovníky v dosahu, Archer může umístit ohnivý koš, díky kterému lze zapálit šípy. Variabilita je opravdu na dobré úrovni. Ať jste nejraději v přední linii nebo se schováváte a střílíte z dálky, z nabízených tříd (podtříd) si vybere opravdu každý.
Výživný arzenál chladných zbraní
Zmínit veškeré zástupce arzenálu v Chivalry 2 by vydalo na samostatný článek. Zbraní je opravdu habaděj. Od luků, kuší, kopí a vrhacích seker, přes bitevní a popravčí sekery, válečné kyje, obouruční meče, kladiva, dýky a halapartny, až po řemdihy, lopaty a dokonce i vidle. Ano, koukám na vás, vesničané! Nelze opomenout i zbraně sekundární: nože, sekerky, krátké meče, palice, štíty atd. Zaručuji, že si vyberete.
Zbraní je opravdu habaděj.
Každá z nabízených zbraní se chová trochu jinak. Zatímco obouruční sekera či messer jsou zbraně pomalé, zato však velmi brutální, krátké meče jsou rychlé, ale udělují menší poškození. Záleží tak na vás, čemu dáváte přednost. Nutno podotknout, že jsou zbraně vázané na úroveň vaší třídy, tudíž si je postupně odemykáte. Pro kompletní seznam dostupných zbraní pro danou třídu doporučuji navštívit článek serveru Attackofthefanboy.
Pouze pár herních módů a map
Dělení herních módů je v Chivalry 2 poněkud strohé. Pro osvojení soubojového systému a zkoušení nových zbraní a tříd, slouží mód Free For All - všichni proti všem, který se odehrává na třech malých mapách ( The Battle of Wardenglade - zmenšená verze, The Fighting Pit - gladiátorská aréna plná pastí a nástrah a Tournament Grounds). Poté se hra dělí na Team Deathmatch a mapy, založené na plnění úkolů. Obě tyto varianty pojmou 40 či až 64 hráčů. Můžete si zvolit. Pokud se hráčů nenajde dostatek, Chivalry 2 doplní týmy tzv. boty, tedy umělou inteligencí, která mne ale příliš nenadchla.
Dělení herních módů je v Chivalry 2 poněkud strohé.
Nejvíce zábavy jsem si užil v týmových hrách, při kterých záleží na každém účastníku. Map pro tento mód je zatím pouze pět, ale jsou výborně zpracovány a rozhodně se těším na další. V The Battle of Dark Forest se útočící Masonův řád snaží prolomit barikády a brány, zatímco tlačí konvoj kupředu vstříc pevnosti Fogbern. Pokud se jim to podaří a obranu prolomí, musí se vypořádat s Vévodou, kterého brání rytíři Agathy.
Nejvíce zábavy jsem si užil v týmových hrách.
Na mapě Escape from Falmire se Agathské síly snaží obsadit most, prolomit brány pevnosti a zachránit svého šampióna. Mapu The Fall of Lionspire jsem si velmi oblíbil. Aby Masonův řád mohl postoupit ke Glaencourtu, musí se probít přímořským městem Lionspire. K tomu mu pomáhají beranidla, které je nutno dotlačit až k branám a následně za pomoci výbušnin zničit obranu města - katapulty.
V The Siege of Rudhelm se Agathské síly snaží dobýt pevnost Masonova řádu a zabít jeho dědice, který se skrývá uvnitř. K tomu jim poslouží obléhací věže.
Pátou a poslední mapou je The Slaughter of Coxwell. Jedná se pravděpodobně o nejkrvavější podnik, který má Masonův řád na svědomí. Zabíjení nevinných vesničanů, vypálení vesnice a zlatavá kořist. Nu což, takový běžný den ve středověku. I když je map menší počet, lze z nich cítit, že jsou vytvořeny s láskou a já doufám, že brzy přibudou další. To stejné platí i v případě herních módů.
Krvavá lázeň, humor kam se podíváš
Pro fanoušky dekapitace a useknutých končetin mám dobrou zprávu. Krev teče v Chivalry 2 opravdu proudem. Nic pro slabé povahy. Středověké bitvy se přeci neobejdou bez pár šrámů. Ačkoliv je hra velmi brutální, nechybí zde humor. Na své si přijdou i fanoušci Monty Python. Je to přeci jen škrábnutí! Již zmíněné házení slepicí může působit infantilně, ale domnívám se, že to byl záměr autorů. Odlehčení formou humoru, se při drancování vesnice a vraždění nevinných docela šikne.
Některé vtípky jsou sice ze slabšího soudku, ale to je samozřejmě značně individuální. Kladně hodnotím také možnost dát vašemu avataru charakter. A to za pomoci různých hlášek a emotů, které si můžete navolit. Není tak problém hrát za sadistického rytíře, který se vyloženě těší, až si bude rýpat do své rány, případně za zbabělého pěšáka, který by raději, než aby bojoval, seděl doma a krmil prasata. Jako odlehčení to vše funguje skvěle.
Každý může býti fešákem
Nedílnou součástí je také systém odemykání kosmetických vylepšení pro vašeho středověkého kumpána. Za výkon na bojišti jste odměněni zlatem, za které můžete nakoupit vizuálně lákavější přilbu, set brnění či zbraně. Položky jsou vázané na danou úroveň. Čím větší level u každé ze tříd a podtříd máte, tím více kosmetických předmětů si můžete pořídit. Pokud byste si přeci jen chtěli hrdinu obléknout do zářivé zbroje dříve, než si na to vyděláte, můžete využít herní obchod a utratit reálné peníze. Zde se autoři vydali klasickým směrem a díky tomu, že se jedná pouze o vizuální změnu, nedochází k žádným pay 2 win prvkům. Díky bohu.
Dobrý technický stav, ale mrzuté bugy
Graficky hra rozhodně neurazí, ale nejedná se ani o aktuální špičku. Testovaná verze běžela na Xboxu Series X při 4k rozlišení na stabilních šedesáti snímcích za vteřinu a konzole se ani nezadýchala. Optimalizace se tedy povedla na výbornou. Co se týče ovládání, tak si nedokáži představit hrát na ničem jiném než na ovladači. Na klávesnici bych měl problém. Zde se nicméně jedná o naprosto subjektivní názor a někdo to může mít přesně naopak. Zamrzelo mne několik bugů, na které jsem hned při zahájení mé křížové výpravy narazil.
Optimalizace se povedla na výbornou.
Prvním bylo nezapočítání úvodního tutoriálu a já tak přišel o dva tisíce zlatých do začátku. Druhým, poněkud odrazujícím, byla absence zvuku v příběhovém intru. Nejhorším na tom je fakt, že obě tyto chyby byly přítomny i v otevřené betaverzi. Posílám tvůrcům menší pokárání. Největší problém ale vidím v tom, že i když je Chivalry 2 inzerováno jako cross titul, nelze tvořit partu napříč platformami. Autoři se tuto možnost chystají přidat, ale mě velice zklamalo, že jsem si nemohl zahrát s kamarády na PlayStationu a PC. Snad se brzy dočkáme.
Středověký chaos
Chivalry 2 rozhodně není dokonalou hrou. Malý počet map i módů, nedoladěný crossplay a nesmyslné bugy, dělají zbytečné skvrny na tváři jinak velmi povedenému titulu, který si jistě najde své fanoušky. I když jsem byl občas frustrován a ještě jsem naplno nezabředl do tajů soubojového systému, bavil jsem se po celou dobu. Bojiště nasáklé krví, vřava a chaos. Přesně tak si představuji bitvy ve středověku. Pokud se autoři zaměří na dodatečný obsah, převážně ve formě nových map a vyladí hraní napříč platformami, bude to naprostá paráda. V případě, že vás bavil první díl, nebudete zklamáni. Nováčci si také přijdou na své. Tak navlečte brnění a hurá do boje. Kavalírství není mrtvé!
Verdikt
Zábavná, imerzivní, krvavá. Tak přesně taková hra je Chivalry 2. Nebýt technických neduhů a menší porce obsahu, jednalo by se o jasnou volbu. V roli rytíře jsem se velmi bavil. Komplexní soubojový systém, pokud mu to dovolíte, skrývá nevídanou výzvu a já se těším, jak se budu zlepšovat. Nové Chivalry vás totiž za snahu dosyta odmění.
