Budování metropole nové generace.
Cities: Skylines je hrou, která svět naprosto uhranula. Oznámení Cities: Skylines 2 bylo proto pro řadu hráčů dosti zásadním okamžikem. V předchozích dnech jsem měl možnost v tomto titulu strávit bezpočet hodin, díky čemuž vám nyní přinášíme recenzi zaměřenou na to, jak na tom vlastně tahle budovatelská strategie je.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 5 , Xbox Series X/S
- Datum vydání: 24. 10. 2023
- Vývojář: Colossal Order Ltd.
- Vydavatel: Paradox Interactive
- Žánr: Budovatelská strategie
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 57 GB
- Herní doba: 30 až 100 hodin
- Cena: 1225 Kč (Steam)
Cities: Skylines 2 mi hned ze startu dalo na výběr
Tvůrci u strategií volí různé cesty, jak hráče uvedou do jimi vytvořeného herního světa. V případě Cities: Skylines 2 se studio rozhodlo vyhnout jakékoliv formě kampaně a namísto ní vsadilo na to, vám nabídnout mapu a hned vás posadit do křesla člověka majícího na starosti nově vzniklé město. Základní paleta lokací obsahuje celkem deset destinací. Ty se od sebe liší klimatickými podmínkami, prostorem pro budování a také surovinami, které na nich můžete nalézt a následně s nimi pracovat třeba v rámci fungování své ekonomiky. Své první městečko jsem umístil v údolí mezi dvěma horami v půli rozseknuté divokou řekou. A musím říct, že jsem udělal dobře, protože mi nabídlo vše, co bylo třeba.
Samotný začátek budování byl v Cities: Skylines 2 až překvapivě rychlý a fakticky také přístupný. Stavění městských čtvrtí bylo dost intuitivní, takže po chvíli se přede mnou rozprostíralo menší městečko složené z obytných parcel, komerčních budov a také industriálních staveb. Sice se mi chvíli dařilo vypouštět odpad přímo mezi domky, ale brzy mi došlo, že odpadní roury patří do řeky a ne do zástavby. Tu jsem naopak pokryl naplno vodovodní sítí z vodárny čerpající vodu přímo z hlubin země, takže mé městečko nebylo vystaveno potenciálnímu znečištění z masy protékající místním tokem.
Dokázal jsem si ho ale dostatečně efektivně zasviňovat sám skrze malou uhelnou elektrárnu, což se mým lidem příliš nelíbilo, takže jsem nakonec koupil velkou elektrárnu konzumující stejnou surovinu, avšak generující mnohonásobně více energie než její menší předchůdkyně. Díky tomu mi byla dána možnost se pustit do další etapy budování spojeného s rozšířenou škálou možností v rámci výstavby parcel. Ne každý potenciální obyvatel mého města si totiž mohl dovolit koupit si vlastní domek, a tak se určité procento začalo stěhovat do větších budov. Přestože na první pohled vypadají obyvatelé měst Cities: Skylines 2 tak, že toho až tolik nepotřebují. Opak je ale pravdou.
Jejich potřeby jsou různé. V základu je ale dobré v okolí jimi vlastněných rezidencí postavit infrastrukturu schopnou splnit všechny elementární požadavky. Bez hasičů, policie, vzdělání, dobře fungující plynulé dopravy a nějakého toho relaxu se lidem žije těžko. Vše jim na startu lze postavit v relativně omezené formě. Když svému lidu chcete dopřát něco lepšího, je třeba na svém městě pracovat. Expanze jeho populace je totiž v Cities: Skylines 2 jednou z cest, jak se dostat k novým budovám napříč obstojným spektrem specifikací obsahujícím struktury orientované na dodávání vody, elektřiny, výuku, recyklaci, dopravu nebo komunikaci. Prostoru kam se posouvat je tím pádem během hraní stabilně dostatek, takže jakmile se dostanete k lepší elektrárně, už na vás čeká jaderný kolos nebo solární komplex.
Čím větší město, tím zásadnější problémy
Jak už bylo řečeno výše, start je vlastně v Cities: Skylines 2 neskutečně jednoduchý. Malé město totiž nepředstavuje až tak velkou zátěž na vaši pozornost. Tak nějak si to v něm rozházíte a pak jen sledujete, jak pěkně to v něm šlape. Jenže cílem hry není sledovat obec tvořenou pár tisíci lidí, ale vybudovat opravdu něco velkolepého, a jakmile začnete skutečně expandovat, začnou přicházet také problémy spojené s bezpočtem herních faktorů o které se máte starat, avšak ne vždy vám to úplně jde.
Tlak je na vás během hraní Cities: Skylines 2 vytvářen prakticky ze všech stran. Tu potřebují lidé lepší zdravotní péči. Tam zase schází vzdělání, a to už vůbec nemluvím o silnicích praskajících ve švech. Se vším se samozřejmě dá něco dělat, problém ovšem je, že většinou na vše musíte myslet tak nějak dopředu: Udělat si dostatek prostoru na budoucí obytné budovy, cesty, kruhové objezdy usnadňující dopravu nebo také struktury veřejné správy. Opomenout není možné ani zásobování továren a města jakožto celku, které si žádá určité suroviny. Ty lze importovat, avšak když se pustíte do jejich produkce sami, vyjde vás to mnohonásobně lépe, než když si je dovezete.
Těžba surovin i průmysl jako celek jsou sice fajn pro městské finance, ale rozhodně ne pro obyvatele. Těm se továrny moc nelíbí, je proto třeba je podobně jako uhelné elektrárny stavět mimo dosah obydlí. Když totiž budou někde v zástavbě, budou aktivně znečišťovat ovzduší a tak snižovat celkovou spokojenost. Negativní vliv mohou mít také na spodní vody. Průmysl zkrátka nemá ve městě co dělat. Je však bezesporu potřebný jakožto zdroj práce, nebo minimálně v počátečních etapách. Jak totiž obyvatelstvu roste vzdělání, má v Cities: Skylines 2 přístup k lepší práci, což vás může vést k redukci průmyslových zón. Rozhodně to ale není hned a rypadla často jedou opravdu dlouho poté, co svým lidem slíbíte jejich zastavení. Někdy vaše plány zhatí přírodní katastrofy, zatímco jindy peníze.
Budování totiž v Cities: Skylines 2 není tím jediným prvkem, kterým se musíte zabývat. Dalším je městská pokladna. Jste to totiž vy, kdo rozděluje peníze získané z daní a následně se s jejich pomocí snaží sestavit udržitelný rozpočet, což je těžší než by se mohlo na první pohled zdát. Lidé totiž chtějí hodně věcí, ale platit se jim moc nechce, takže občas dost bojujete s optimalizací příjmů a výdajů spojených s údržbou jednotlivých služeb ve vašem městě. Jistou formou poslední záchrany je pak možnost půjčit si peníze, jenže jak už to tak bývá, je to spíše krok do propasti než reálná záchrana, protože dluh vás více zatíží a jen těžko s ním budete bojovat. Aktivní práce s prostředky je však super věc, jelikož vás často nutí vybrat si mezi populismem a odpovědným hospodařením. Trošku promarněn mi oproti financí přišel potenciál ročních období, ale s nimi snad tvůrci udělají něco v budoucnu.
Budování tady nabírá slušné obrátky
Cities: Skylines 2 je zkrátka výbornou strategií plnou příběhů. Osobně jsem měl v rámci prvního průchodu hodně plánů. Městečko šlapalo a pomaličku se blížilo ke kladným číslům, což mě vedlo k experimentům s rozpočtem. Tu jsem někde ubral, tam zase přidal. Nějak jsem ale během svých hrátek zapomněl na to, že snížení financí automaticky zredukuje kvalitu daných služeb, což se mi nepěkně vymstilo. Sáhnul jsem totiž také na platy požárníkům, což nebyl dobrý nápad, a pak už můj vláček jel hodně rychle z kopce rovnou do propasti. Hrou plnou zajímavých momentů je tento kus právě kvůli skutečnosti, že se vám nebojí prezentovat různé momenty a házet klacky pod nohy.
Budování je tu nesmírně intuitivní a návykové, takže malá města, na která se pěkně kouká postavíte i se zavázanýma očima. Když ale zatoužíte po vystavění nějaké té velké metropole už budete muset pořádně pochopit jednotlivé principy, naučit se pracovat s rozpočtem a maximálně využít budovatelské možnosti svého města. Za sebe musím říct, že mi tu trochu schází některé prvky z prvního dílu navázané na DLC. Pro začátečníky pak mohou být problémem pozdější fáze spolu s menšími bugy a aktuálně zlobící technickou stránkou, avšak z dlouhodobého hlediska má Cities: Skylines 2 i díky podpoře komunity obrovský potenciál. Už se nemohu dočkat, co uvidím za pár dní a týdnů.
Verdikt
Cities: Skylines 2 je výbornou budovatelskou strategii, která má co nabídnout všem fanouškům stavění velkolepých měst majících přetrvat staletí. Fandům prvního dílu v ní ale může leccos scházet, což snad bude časem napraveno. I přes tento nedostatek se však jedná o titul, který má stavitelům co nabídnout.
