Legenda přichází v novém kabátku. Žel trochu ošuntělém.
Vydavatelská společnost Kalypso Media skoro v polovině minulého roku oznámila dvě HD předělávky dvou legendárních strategických her od španělských Pyro Studios. První z nich, kterou byla hra Praetorians, jsme si již odbyli pondělní recenzí, v níž se jí přeci jen příliš nezadařilo, za což mohla především velká polovičatost celého remasteru.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4 a Xbox One verze vyjdou později
- Datum vydání: 24. ledna 2020
- Žánr: Taktická strategie
- Česká lokalizace: Ne
Nyní přišla řada na možná ještě kultovnější záležitost, jíž je Commandos 2: Men of Courage, která poprvé spatřila světlo světa v roce 2001, tedy tři roky po původním dílu s podtitulem Behind Enemy Lines. Tvorby „vylepšené“ verze se zhostil tým z Velké Británie – Yippee! Entertainment (série Chimpact) a my si nyní řekneme, jestli si jejich práce zaslouží pozornost a zda samotná hra nezestárla přeci jen už příliš.
Za nepřátelskou linií
Pokud jste doposud neměli s původní hrou tu čest, tak vězte, že jsme se v ní podívali do období druhé světové války, sledujíc osudy devítičlenného komanda speciálních jednotek. A právě tuto elitní jednotku jsme ovládali skrze deset reálnými událostmi inspirovaných misí (plus dvě výukové a devět bonusových), jenž nás zavedli například do Francie, Myanmaru či Vietnamu. V nich bylo hned několik úkolů, které se musely splnit za pomoci vašich taktických schopností.
Tím se dostáváme k tomu hlavnímu důvodu, kvůli kterému se titul ve své době stal právoplatnou legendou mezi taktickými hrami. Byla jím samozřejmě hratelnost, nabízející opravdu velmi propracované stealthové mechaniky. Každá úroveň se ihned po jejím startu proměnila v sandboxové hřiště, v němž jste sice měli jasně dané cíle, avšak způsob, jakými jich docílíte, spočíval už víceméně jen na vás. Mohli jste tedy využívat různých převleků, prášků na spaní, pečlivě naplánovaných přepadeních a různých vojenských udělátek. Každý z členů týmu následně oplýval i různými schopnostmi (expert na výbušniny, zbraně, potápění, atd.), což hráče nutilo k tomu, aby využíval všechny dostupné hrdiny. Pro tichý postup se zde meze tedy rozhodně nekladly (pro agresivní již docela ano, avšak i tak si občas šlo zastřílet). Zároveň každá z úrovní ukrývala několik tajemství a sběratelských předmětů (otevírající již zmíněné bonusové mise), což zajišťovalo i příjemnou hodnotu znovuhratelnosti.
Zde tedy musím prohlásit, že tato povedená hratelnost, jejíž jádro je stále velmi silné, zábavné a na dnešním herním trhu bolestivě chybí, zůstává víceméně beze změny i tady, což zcela jistě kvituji. Kdyby tedy dámy a pánové z Yippee! Entertainment dodali tuto hratelnost pouze ve vylepšeném vizuálu, mohli jsme se tetelit blahem a všichni bychom tento remaster kupovali jako rohlíky. Jenomže ne, takhle tomu bohužel není.
Ledabylost a lenost
První veliké rozčarování přijde ihned po spuštění hry (pro některé možná i před), jelikož v hlavním menu chybí položka hry více hráčů. Tato nezanedbatelná složka původního titulu jistě tvořila pro mnohé z nás důvod, proč jsme se ke hraní Commandos 2 opakovaně vraceli, kdy jsme v kooperaci s ostatními kamarády zkoušeli hru různě rozbít, případně co nejefektivněji projít misi. Absence tohoto režimu tedy zamrzí měrou vrchovatou.
Avšak chybějící multiplayer je asi tou nejmenší možnou vadou na kráse. Naopak tou největší je právě to, co by tento remaster mělo dělat lepší než originál, čímž je vizuální stránka hry. Veškeré textury prošly pouhým navýšením rozlišení, které ještě k tomu bylo uděláno opravdu prazvláštně, což má za následek větší přiblížení pohledu směrem k mapě, což působí značně rušivě a jistým způsobem nepříjemně. Následně si člověk může všimnout i toho, že mnoho prvků nedostalo stejnou péči, tedy vedle pěkně ostrých textur zde často vídáme ošklivě rozmazané a tak dále.
Cenzura jak „za totáče“
Prapodivně upscalované textury však nejsou jediným vizuálním problémem. Tvůrci se totiž rozhodli, že ze hry odstraní jakékoliv obrazové prvky, které by nějakým způsobem mohli býti kontroverzní. Pryč je tedy veškerý „radikální“ symbolismus v podobě nacistických svastik či japonských symbolů (odebrány byly i z historických filmečků). Absurdita této cenzury jde ale tak daleko, že ve hře chybí krev a téměř jakékoli větší násilí (ano, i hoření postav bylo v podstatě odstraněno). Autoři tento krok vysvětlili tím, že chtějí mít jednu globální verzi titulu, která může vyjít ve všech zemích bez větších obtíží. Avšak v době, kde už i v Německu vychází hry s nacistickou tématikou bez cenzury, je tento argument poněkud vágní.
Každopádně když se vizuální stránka příliš nepovedla, tak snad alespoň z pohledu audia všechno funguje, jak má, ne? Bohužel, to tady taky vůbec neplatí. Jednotlivé zvuky mají opravdu podivné nastavení hladin hlasitosti, kdy se často stává, že zvuk nějakého motoru naprosto přehlučí právě probíhající rozhovor. Některé zvuky podle mého názoru byly dokonce špatně do hry zaimplementovány, jelikož se mi několikrát stalo, že jsem místo očekávaného zvuku slyšel pouze velmi nepříjemný pískot nebo vůbec nic. Občas taktéž dochází k úplným výpadkům, kdy celá hra naprosto utichne a pomůže až restartování hry.
Jenomže zvuk není to jediné, co během hry čas od času vypadává. Asi třikrát za můj průchod kampaní (jenž trval nějakých 11 hodin) naprosto přestalo reagovat ovládání a já jsem byl donucen hru opět vypnout a zapnout. A to z hlediska ovládání není ani zdaleka problém jediný. Často se stává, že kurzor myši se jakoby posune, a tedy reálně neukazuje tam, kde ho vidíte. V roce 2020 bych taktéž očekával využití kolečka k otáčení pohledu a nedělat to skrze krkolomnou klávesovou zkratku alt + pravé tlačítko myši. To mě vede k dalšímu nesmyslu, kdy si člověk nemůže přenastavit některé klávesové zkratky, ale jen ty, které mu hra dovolí. Proč?!
Bugy jsou všude!
Jestli si myslíte, že tímto problémy už snad končí, tak jste na omylu. Hra je totiž skrz na skrz prolezlá hromadou bugů a nedodělků, které kompletně kazí zážitek. Občas vás tak bude štvát naprostá ignorace vašich udělených rozkazů, zatímco příště se propadnete pod mapu, což vám zabrání pokračovat v postupu rozdělané mise. Problémy následně jsou i s umělou inteligencí nepřátel, které častokrát nevadí, že ji chodíte přímo před nosem (tedy v jejich zorném poli).
A ani optimalizace nedopadla příliš dobře. Remaster žádá od vaší mašiny poměrně nemalé požadavky, které rozhodně neodpovídají jeho vzhledu. Následně velmi často dochází k nepříjemnému trhání obrazu při posuvu po mapě a k neustálým propadům snímkovací frekvence (především v pozdějších misích).
Abych ale téměř celou recenzi jen nehanil, tak rozhodně musím autory pochválit za přidání trofejí (ačkoliv jsou naprosto nenápadité a získáte je pouze za kompletní projití hrou). Což je ve skutečnosti asi vše, co na tomto remasteru pochválit mohu.
Pokud tedy patříte do řad nostalgiků, nebo jste hráčem, jemuž chybí pořádné taktické hry a kvůli tomu jste po této HD předělávce pokukoval, určitě uděláte lépe, když se jí vyhnete velkým obloukem a raději si pustíte původní verzi s nějakým fanouškovským grafickým módem. Ušetříte peníze, nervy a ve výsledku se budete bavit o parník více.
Commnados 2 HD Remaster zakoupíte na Steamu za cenu 19,99 eur (zhruba 500,-).
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super 2019.
Verdikt
Commandos 2 HD Remaster je jasným příkladem toho, jak by se tyto předělávky rozhodně dělat neměly, jelikož se v ní kvůli obrovskému zástupu technických i kreativních problémů utápí i tak příjemná hratelnost, jakou nám nabídla již původní verze tohoto titulu.
