Recenze Demon Turf - pekelná plošinovka

V současné době vychází a vzniká tak obrovské množství her, že je poměrně těžké se svým projektem vyniknout a alespoň částečně prorazit. Jistě to znáte i vy, projíždíte svou online herní knihovnou a i když její obsah čítá stovky zajímavých titulů, tak si nakonec vzdychnete a se slovy: „Já nemám co hrát,“ danou platformu vypnete. Máte tolik možností, ale žádná není ta správná. Je toho všude jednoduše moc. Jednou z možností, jak na sebe v záplavě obsahu upozornit, je přijít s originální myšlenkou a následně ji dotáhnout do hry, která má ten správy„ksicht“. A to se i přes různé neduhy povedlo Demon Turf splnit.

• Platforma: Playstation 5
• Datum vydání: 4. 11. 2021
• Výrobce: Fabraz
• Žánr: Oldschool plošinovka
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 3 GB
• Herní doba: 20+ hodin
• Cena: 635 Kč

Nová skákačka podle starých pravidel

Hned první „ksicht“, na který ve hře narazíte patří „pouze“ 1000 let staré demonské teenagerce Beebz, do jejíž postavy se vžijete a společně s ní budete bojovat proti hlavnímu záporákovi Demon Kingovi, který vás bude celou hru sledovat a komentovat skrz televizní obrazovky rozmístěné po některých mapách. Celý příběh začíná snem. V něm se Beebz setká s Demon Kingem a rozhodne se, že se stane královnou démonského světa a Demon Kinga svrhne z jeho trůnu. K tomu bude potřebovat pomoc gangů, které zdejší svět také ovládají. Mladé démonce tedy nezbývá než vyrazit do jednotlivých světů a stát se šéfovou všech čtyř gangů. Vzhledem k jejímu zdejšímu nízkému věku ji nikdo příliš nevěří a mají z ní spíš legraci. Na cestě jí pomáhá lehce kamarád Midgi, který funguje jako typický sidekick. Trochu nevědomky dvojici napomáhá i Demon Kingova věrná služebnice (čtěte sekretářka) Luci. Postava Beebz je sympaticky rebelská, její charisma a drzost vás jistě zaujmou. Nicméně oceňuji, že mluví pouze v případě, že s někým chcete mluvit vy. Její pubescence by totiž mohla být ve větší míře otravná.

Příběh však není tím, co by vás v případě této hry mělo extra zajímat. Je totiž dost přímočarý a nezabíhá zbytečně do hloubky. NPC, kterých po světě potkáte relativně hodně, mají jednu dvě repliky, které příběh příliš nerozvíjejí. Po každém dokončeném světě se sice vyprávění posune nenápadně dopředu, ale narativ není ničím, co by člověk zaujalo. Ostatně hluboký příběh plný zvratů jsem v případě plošinovky neočekával, takže to není nic, co bych hře chtěl vyčítat. Jako doplněk k jinak zajímavému prostředí totiž funguje skvěle.

U „ksichtu“ ještě zůstaneme. Jednou z prvních věcí, která vás při hraní Demon Turf trkne je originální grafika. Autoři totiž využívají 3D prostředí, do kterého umístili 2D sprity postav a některých částí světa. I přestože je to na první dobrou dost nezvyklá podívaná, tak si na ni rychle zvyknete a začnete ji vnímat jako normální. A jak už to tak bývá, hru si teď nedokážu představit jinak. Jedná z věcí, co mám na skákačkách rád, je prostředí. Myslím si, že všichni Mariové a Donkey Kongové by bez zajímavého prostředí nebyli tak legendární záležitostí, jakou jsou teď. Vývojáři mohli jednoduše celou hru zasadit do fialového pseudopekla, kterého jsem se na začátku hraní lekl. Prostředí pekla je totiž poměrně jednotvárné a já se bál, že v něm budu muset strávit celou hru. Naštěstí se tak nestalo. Namísto toho si zvolili těžší cestu a vytvořili hned několik různých prostředí. Prosluněné pláže, temné neonové město s kyberpunkovým nádechem nebo zasněžené hory. Na druhou stranu modely postav na tom tak dobře nejsou. 2D sprity často působí poněkud odbytě, několikrát se mi stalo, že jejich vzhled a bezcílnost mě vytrhli z obdivu jinak hezky stylizované grafiky.

Kombinace 3D prostředí a 2D postav je sice vizuálně pestrá a zajímavá, ale z hlediska hratelnosti občas pokulhává. Často mi totiž dělalo problém postavu ideálně nastavit, tak aby dopadla, kam chci. Nutno podotknout, že tato nemotornost nebyla způsobena mým neumětelstvím, ale nepřesností dopadu. Ke kontrole dopadu má pomoci Beebzin stín, jenže v momentě, kdy máte na reakci zlomek sekundy, se prostě na stín nemůžete spoléhat. Což mi v případě plošinovky, jejíž hratelnost z velké části stojí na vaší přesnosti, připadá poněkud nešťastné.

Za málo peněz hodně muziky

Z hlediska hratelnosti toho Demon Turf nabízí dost. Jedná se o přímočarou skákačku, která vypadá jednoduše když na ní koukáte, ale hrát ji už není taková sranda. Respektive sranda to je, ale kvůli vaší neschopnosti dokáže být pořádně hořkosladká. Hra vám chyby neodpouští a každý špatný krok, skok či použití schopnosti pro vás může znamenat okamžitou smrt nebo nutnost celou sekci opakovat. Vývojáři však nebyli tak nelítostní, jak může na první pohled vypadat. K dispozici totiž máte celkem tři vlajky, které můžete prakticky kdekoliv umístit a ty vám následně poslouží jako checkpoint. Mezi checkpointy se můžete dokonce i teleportovat, pokud jste tedy zapomněli sebrat jeden ze sběratelských předmětů, tak se pravděpodobně nic neděje. Užitečná mechanika, u které bych ocenil, kdybych mohl rozhodnutí přehodnotit a vlajku zpětně sebrat. Nevím však, jestli se na povrch pouze nedobývá má pohodlnost.

Skoky, dvojskoky, otočky ve vzduchu, superskoky, po sobě jdoucí skoky a speciální schopnosti, které získáte po poražení bosse, jako je například hák na přitahování, schopnost plachtění nebo zpomalení platformy. Působivý repertoár pohybových možností udržuje hratelnost osvěžující a uspokojující. Nakonec jsem se snaze o dokonalost často věnoval natolik, že jsem úrovně opakoval dvakrát nebo třikrát, abych dosáhl co nejvyšší rychlosti a posbíral všechny sběratelské předměty (dorty a lízátka).

V každém ze čtyř světů na vás čeká několik levelů, na jejichž konci se nachází baterie potřebná k postupu do boje s místním bossem. Ve všech světech se také nachází dorty, které můžete hledat a následně si za ně pořídit vylepšení (pomalejší pád, rychlejší pohyb, extra skok navíc atd.) Z celé hry je znát, že vývojáři chtěli hráčům nabídnout za málo peněz hodně muziky. Hned po dohrání standardních levelů se vám odemknout ty stejné, ale předělané do jiné podoby. Máte tak 2x tolik zážitku. Místo dortů zde sbíráte lízátka, za které si můžete koupit kosmetické doplňky. Kromě „hlavního úkolu“ máte ještě možnost trávit čas na ve spoustě vedlejších aktivitách. V základní lokaci Forktown, kam se pravidelně vracíte, můžete hrát golf, účastnit se bitev v aréně, nakupovat nebo se účastnit „fotografického lovu“. Pomocí svého fotoaparátu fotit daná místa či osoby a následně vystavovat je v místní galerii. Side questy (kromě arény) jsou zábavné a rozhodně stojí za to, alespoň část z nich vyzkoušet.

Součástí Demon Turf je bohužel i boj a ten není ani zdaleka tak zábavný jako zbytek hry. Narozdíl od poměrně promyšleného a obsahově bohatého skákání, je totiž úmorně nudný a nenápaditý. Většinu času se pomocí útoku snažíte nepřátel shodit z plošiny/natlačit na smrtící rudé bodce. Celý úkon je však zoufale neuspokojivý a krkolomný. Kdyby boj vývojáři nezakomponovali, udělali by lépe.

Pokud máte rádi 3D plošinovky typu Mario, tak se budete cítit jako ryba ve vodě. Demon Turf je moderní oldschool poctou přesně tomuto typu her. Čeká vás velké množství obsahu (cca 20 hodin na klasické dohrání, až 50 hodin kompletní) za málo peněz. Zábavná plošinovka s dostatečnou variabilitou hratelnosti, kterou občas dohání nepřesnost ovládání a nudný boj. Pro každého fanouška plošinovek se však jedná o „must have“.

Demon Turf na si zahrajete na PC, PlayStationu 4, PlayStationu 5, Xboxu One, Xboxu Series X/S a Switchi.