Recenze Ender Lilies: Quietus of the Knights - krev, pot a hektolitry slz

Pokud něco můžeme zcela bezpečně říct o metroidvania hrách, tak to, že si aktuálně rozhodně nemůžeme stěžovat na nedostatek kvalitních titulů z tohoto subžánru. Ať už jsme se rozhodli zachraňovat království Hallownest v Hollow Knight, vydali se vyzkoušet své nervy v Dead Cells, ničili nepřátele za pomoci speciálního meče v Blasphemous či zažívali pokračování emotivního příběhu v kouzelném Ori and the Will of the Wisps, vždycky jsme se mohli královsky bavit, přičemž většina z nás pravděpodobně nelitovala ani jedné koruny.

Začátkem letošního roku následně dorazil do svého předběžného přístupu titul Ender Lilies: Quietus of the Knights od dvojice týmů Live Wire a Adglobe. Ten už ze samotných ukázek a obrazových materiálů působil dojmem, že by se k této vybrané společnosti mohl poměrně bez problémů přidat, kdy nabízená rozpracovaná verze hry v této domněnce pouze utvrdila. Předběžný přístup pak poměrně nestandardně netrval příliš dlouho a hráči se koncem června dočkali plné verze, jejíž recenzi právě čtete. A mohu hned na začátku s potěšením prozradit, že se jedná o jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku a pravděpodobně nejlepší titul, který jsem letos hrál.

• Platforma: PC, Xbox One, Xbox Series X/S a Nintendo Switch (recenzovaná verze) / PlayStation verze ve třetím kvartálu
• Datum vydání: 21. 6. 2021 (PC a Switch) / 29. 6. 2021 (Xbox One a Xbox Series X/S)
• Výrobce: Live Wire a Adglobe
• Žánr: Metroidvania
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 978 MB (Switch)
• Herní doba: zhruba 18 hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: Digitální
• Cena: 625 Kč (Switch a Xbox) / 24,99 eur PC (Steam)

Srdceryvná cesta zpustošeným královstvím

Už v podstatě pár sekund po spuštění pochopíte, že tady velkou úlohu bude hrát tragický příběh, vyprávějící o zpustošeném království Land’s End, jehož postihla nepříjemná tragédie, kdy tzv. Déšť smrti proměnil obyvatele v monstra zvané Blighted. V ruinách tohoto světa je však duchem válečníka probuzena Lily – Bílá kněžna, která by možná mohla zdejší svět očistit a tím ho i zachránit. To odstartuje zhruba osmnáctihodinovou cestu, která je až na okraj naplněna emocemi, jimž dominuje smutek, stesk a rozjímání.

Zhruba osmnáctihodinová cesta je naplněna emocemi.

Samotné vyprávění se pak děje relativně minimalisticky ve dvou rovinách. Ta první se uskutečňuje skrze kratičké nenamluvené filmečky a monology duchů, jenž Lily budou na této výpravě doprovázet, poodkrývající tragické osudy hlavních postav, kdy slabším povahám při jejich zjišťování pravděpodobně ukápne i nějaká ta slzička. Druhá rovina příběhu je následně poodhalována skrze zdejší textové úryvky, které naleznete různě rozprostřené po lokacích. Ty více prokreslují historii místního světa i některých vedlejších postav. A osobně se musím přiznat, že se mi po dlouhé době u hry stalo, že jsem poctivě hltal každou informaci, jelikož mě celkové vyznění příběhu neskutečně vtáhlo a chtěl jsem si „vpíchnout“ další dávku nefalšovaných emocí a deprese.

Déšť, temnota a piano

Když už mluvím o emocích, tak přirozeně nesmím zapomenout zmínit ani vysloveně vynikající hudební doprovod od uskupení Mili, které v minulosti vytvořilo skladby třeba pro anime Goblin Slayer či pro některé zářezy v kultovní sérii Ghost in the Shell. Pro tento projekt bylo jako dominantní nástroj zvoleno piano, jehož partitury jsou občas doprovázeny velice jemnými chorály, kdy kombinace těchto dvou prvků perfektně podkresluje melancholickou a „upršenou“ atmosféru celé hry. Ostatně o kvalitách soundtracku se můžete ujistit už před zakoupením samotného titulu, jelikož je oficiálně dostupný na streamovacích službách (třeba Spotify).

Vynikajícímu hudebnímu doprovodu dominuje melancholické piano.

Se samotným vyzněním celého příběhu jde ostatně ruku v ruce i zdejší vizuál, nabízející plno nádherně kreslených scenérií, jenž vás provedou třeba temnými katakombami i hustým lesem. A podobně jako třeba u Oriho, tak i zde jsem se častokrát zastavoval a kochal se. Hra pak na Nintendu Switch běží v podstatě bez problémů, avšak v handheld módu jsem si občas všiml jemného "zakuckání". Ovšem to se vždy dělo pouze v rámci zlomků sekund, tudíž nic, co by jakkoli ovlivnilo vaše hraní. A ani na bugy tu nenarazíte.

Nervy a upocený ovladač

Nenechte se ale uchlácholit všudypřítomnou melancholií. Ender Lilies je totiž klasickou metroidvanií říznutou „souls“ hrami. To znamená, že budete probíhat skrze velkou mapu, kde naleznete hromadu různých místností, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny s tím, že některé cesty se vám odemknou až s postupem v příběhu. Na této frontě musím zmínit pravděpodobně jediný větší zápor celé hry, kdy mi občas propojování jednotlivých lokací přišlo možná až příliš chaotické a až často se mi stávalo, že jsem poměrně dlouho bloudil a nemohl jsem najít cestu vpřed. Na druhou stranu zde ale budou potěšeni nadšenci do prolézání všech koutů, jelikož je přítomno mnoho různých odboček a skrytých místností.

Jediný větší zápor celé hry je možná až zbytečně časté bloudění.

Ve velké většině těchto místností posléze narazíte na zástupy nepřátel, mezi nimiž naleznete jak řadové potvory, tak i minibosse a velké bosse, jejichž design je třeba pochválit, jelikož působí tím správným pohnutým a tragickým dojmem. Navíc zde naleznete mnoho jejich různých druhů, díky čemuž jsou před vás pořád kladeny nové výzvy a vy se stále musíte učit jejich chování, abyste věděli, kdy je správná chvíle udeřit. Protože je ale Lily sama o sobě "křehotinkou", tak ji v bojích pomohou právě zmiňovaní duchové, jenž se k ní budou postupně přidávat. Každý z těchto duchů ji propůjčí rozdílné bojové schopnosti, kdy monstra můžete třeba mlátit velkou palicí, poslat na ně havrana či je rozdrásat za pomoci drápů (za každého poraženého nepřítele také získáváte zkušenostní body, čímž zvyšujete úroveň vaší postavy). Výběr těchto útoků je opravdu bohatý, přičemž vy můžete mít připravené dva sety po třech, tudíž si každý najde svou oblíbenou kombinaci, která bude vyhovovat jeho stylu hraní (časem ještě navíc odemknete speciální útoky, přímo spojené s danými schopnostmi duchů). Mlácení s nepřáteli je navíc velice intuitivní a chytlavé, ale rozhodně se doporučuji ozbrojit trpělivostí, jelikož vám hra nedá nic zadarmo (křivka obtížnosti roste exponenciálně), častokrát je vyžadováno přesné uhýbání a u některých potyček jsem měl tendenci si vytrhat vlasy. Nicméně nikdy mi hra nepřišla nefér a má frustrace častokrát pramenila ze zbytečné zbrklosti. Každopádně jsem velice rád za neomezenou staminu.

Souboje jsou zábavné a nabízí možnosti pro všechny herní styly.

V podstatě jedinou oázou klidu tak jsou místní lokace s lavičkou, ohništěm, bednou či postelí, kde si doplníte léčivé modlitby, odpočinete si, uložíte svou hru a za pomoci sesbíraných materiálů si vylepšíte své bojové dovednosti (a také se do takové místnosti vrátíte po své smrti, kdy se respawnují nepřátelé, ale veškeré odemčené zkratky zůstanou otevřené). Kromě těchto dovedností se navíc můžete vyzbrojit nalezenými relikviemi, propůjčujících vám dodatečné pasivní vlastnosti, jako je třeba větší poškození útoků na zemi a ve vzduchu či možnost navýšení počtu léčivých modliteb. Jestliže patříte mezi zkušené matadory, tak je vám jasné, že toto všechno jsou věci, které v různých mutacích známe z jiných titulů. Avšak zde je to spojeno do perfektně odladěného a nesmírně chutného celku, jenž vás bude po většinu času strhávat tempem i zábavou.

Povinnost pro všechny fanoušky subžánru

Pokud tedy dosud nevěříte na lásku na první pohled, tak po rozehrání Ender Lilies: Quietus of the Knights rozhodně začnete. Studia Live Wire a Adglobe nám totiž naservírovala po všech stránkách nezapomenutelný zážitek, který táhne nádherně depresivní atmosféra a smutný příběh, jemuž zdatně sekunduje nesmírně zábavná a nic neodpouštějící hratelnost plná plynulého bojování a rozdílných nepřátel. Jasná povinnost pro všechny nadšence subžánru a opravdu obrovské překvapení, které letošek potřeboval jako sůl.