Survival pro každého.
Z Forever Skies jsem měl před hraním trochu strach. Nejsem vyloženě hráčem survivalů a Subnautica, se kterou se novinka často srovnává, zůstává na seznamu mých nejkritičtějších herních restů. Příjemně jsem byl překvapen, když se mi do rukou dostala spíš pohodová cesta plná krásných výhledů než brutální boj o přežití.
- Platforma: PC, PS5 (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 14. 4. 2025
- Vývojář: Far From Home
- Žánr: survival
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: kooperace až pro 4 hráče
- Dat ke stažení: 31 GB
- Herní doba: 15–20 hodin
- Cena: 829 korun (PS Store)
Neúspěch není varianta
Ačkoli jsou Forever Skies jednoznačně survivalem, přežívání je zde odsunuto trochu na vedlejší kolej. Vaše postava samozřejmě musí spát. Musí také jíst a pít a nesmí moc často přepadávat přes okraj vzducholodě. Nesmíte tropit hlouposti během bouřky nebo lézt do míst, která jsou velmi očividně nebezpečná – například hejna vos. Selský rozum vás většinou podrží, a i v případné smrti vás hra nikterak zásadně nepotrestá.
Většina survival mechanik se tak nesoustředí na přežití, ale na postup kupředu. Neradno je zůstat příliš dlouho na jednom místě. Jen byste si zbytečně vyčerpávali zdroje. Cesta za nosem, respektive za dalšími a dalšími vykřičníky na radaru, je doprovázená nutností se jí přizpůsobovat. Plošina je příliš vysoko? Postavte turbínu, která vás vynese výš. Cesta je zatarasená obřím fíkovníkem? Vyviňte extraktor na biologický materiál.
Ačkoli ale autoři hráče nutí vylepšovat loď i vybavení, velká spousta upgradů se pohybuje spíš v oblasti ulehčení života. Příkladem budiž hned jedno z prvních zařízení, které si pravděpodobně na lodi postavíte. Je jím magnet na sbírání kovů. Ty byste sice i po deseti hodinách mohli těžit ručně, nicméně speciálnímu stroji stačí zajistit přísun magnetů a do konce hry nebudete mít o materiál nouzi. Podobně je to třeba s vodou, kterou je ve zdejším světě nutné filtrovat, nebo jídlem. Další úpravy se pak týkají celé lodi a kosmetických vychytávek.
Můj nebeský chrám
Stavba lodi je jednou ze silných stránek hry. Přiznám se, že jsem budoval spíš praktickou vzducholoď s úzkými chodbami, omezenou na sekci R&D, místo ke spánku a úložné prostory (kterých kupodivu není nikdy dost). Nic to ale nemění na tom, že s trochou snahy se brzy může nad toxickými mraky vznášet honosný palác, nebo přinejmenším docela útulný byt. Záleží jen na vkusu.
Příjemné chvíle strávené s úpravami korábu podporuje samotná stavba, která je intuitivní a snadná, přitom ponechává hráči docela širokou paletu možností. Bloky lodi se na sebe krásně přichytí, u běžných přístrojů a dalších předmětů si můžete magnet libovolně vypínat, je zřejmé, kam danou věc umístit můžete a kam ne. Nedochází ke kolizím a chybám, což se koneckonců týká i zbytku hry, která je technicky na velice vysoké úrovni. Přístupnost se projevuje i ve skutečnosti, že prvky lodi je možné bez postihu přesouvat, a dokonce ničit, za což obdržíte vynaložené suroviny.
Kam dál? Támhle bude baterie
Už jsem naznačil, že o suroviny není nouze. Nějak je ale přece jen získat musíte a ne na všechny existuje speciální robot nebo magické tlačítko. Pro měď si prostě musíte zaletět do některé z poničených větrných turbín. Baterie si sice můžete vyrábět, ale jinak je neseženete jinde než v radiových věžích. Obojí je sice na každém rohu, ale také se návštěvy těchto míst brzy omrzí. Ačkoli se tedy mění biomy, počasí i konkrétní lokace hlavních úkolů, přistání na náhodných ostrůvcích, respektive věžích, se opakují do takové míry, že se časem naučíte procházet lokace skoro poslepu. Nehledě na pro survival žánr typickou, leč nikterak omluvitelnou, úmornou práci s extraktorem.
To už bych si ale stěžoval na mechaniky žánru, který z něj dělá to, čím je, a to bych nerad. Manipulace s jídlem, které je potřeba vařit a stejně se kazí a je potřeba vyhazovat shnilé zbytky, je z mého pohledu nanejvýš otravná. Je to ale právě realističnost, která dělá survival survivalem, a navíc, jak už jsem podotkl výše, Forever Skies mnohdy více odpouštějí než trestají.
Pokud jsem si stěžoval na jednotvárnost vedlejších zastávek, hlavní úkoly jsou přesným opakem. Pravidelně vás zavedou do unikátních lokací s novými výzvami. A to ať už na vysokých věžích nebo na povrchu Země v tazvaném Underdustu. Tam vás čekají i výzvy spojené s omezeným přísunem kyslíku nebo v podobě skutečných nepřátel – ne nutně tak hrozivých, jak se zprvu zdají být. Schválně přitom mluvím o hlavních úkolech, příběh je totiž velice prostý. Není na něm nic vyloženě špatného, ale měl by být hnacím motorem pro postup vpřed, čímž není a této role se musí zhostit hráčova touha po objevování a rozvoji svého plavidla a možností vůbec. Lore pak hra předává především skrz logy a všemožné zápisky, k jejichž čtení vás ale nikterak neponouká.
Klidný let
Přes všechny survival mechaniky, výlety do nebezpečných biomů s kuší v ruce, těžení materiálů, stavbu lodi a základny v jednom, vaření můr, doplňování paliva, skákání po úzkých lávkách nad nekonečnou propastí… Přes to všechno jsou nejkrásnější cesty odněkud někam, při kterých je na chvíli jedno odkud a kam. Zapnout motory, nastavit směr a vylézt na vnější palubu, je největší odměnou za čas strávený ve hře. Grafika sice není bůhvíjaký nářez, ale výjevy jsou natolik působivé, že na to za zvuku krásné hudby a ambientu rádi zapomenete. Tato až lyrická rovina Forever Skies je jejich nejsilnější částí.
Verdikt
Čím více se budete loudat a přešlapovat na místě, tím víc mohou Forever Skies začít nudit. Nejde v nich totiž ani tolik o přežívání, jako o let kupředu za odhalením tajemství zamořené Země. Tím pravým hnacím motorem nebude příběh, ale touha po navštívení nových míst, a především po zefektivnění a zvelebení vlastní vzducholodě, kolem které se zážitek točí.
